Durarara!!

Prvních pár dílů ani moc ne, ale potom se toho napětí nezbavíte - teda já se ho nezbavila (až do předposledního dílu). Když se spojí Omori-san a Narita-san, tak to za to stojí; už jen takové Baccano! je toho důkazem. A zde platí to samé co u zmiňovaného dílka - nemá konec, nemá začátek, nemá hlavní postavu, přesto vás dokáže dokonale pohltit. A platí zde ještě jedna věc jako u Baccana!: zhlédnete jednou, líbí se, zhlédnete podruhé a je to ještě lepší. U některých dílů jsem měla husí kůži, někdy jsem napětím, které jsem z toho cítila, se málem produpala k sousedům. Tohle anime mi fakt dalo. Postavy (snadno se vryjí do paměti, u mě dokonce snadněji než u Baccana!, ale možná je to tím, že je to delší), jejich charaktery jsou skvělé (10/10), příběh to samé a já jen můžu litovat všechny ty, co to ještě neviděli. Neboť tím přijdou i od 2 skvělé openingy, jeden dobrý ending a ten 2. ending, který mě sice moc nebavil, ale někomu by se zalíbit mohl. (26.06.2010)

Obrovské překvapení ... je to něco jako spin-off Baccana (dokonce se tu v jedné epizodě objeví pár známých postav), takže tu najdeme jisté prvky nadpřirozena zasazené do reálného světa gangů v Ikebukuro. První díl člověku mírně zamotá hlavu, jelikož je tu představeno hodně moc postav a jeden neví, na co se soustředit jako první. Ale další díly všechno napraví a za chvíli se v ději orientujete s naprostým přehledem. Seriál je velice (a to opravdu velice) bohatý na dějové zvraty ... škoda jen, že v závěru se žádného nedočkáme. Ale tenhle seroš je hlavně o zajímavých postavách, kde jsem si hlavně oblíbil nadpřirozeně silného cholerika Shizua ... který nenávidí násilí, ale při každé příležitosti, kdy ho někdo nasere, tak mu dá strašně přes tlamu, a když je nasranej jen tak z plezíru, tak jde sejmout největšího hajzla v seriálu ... prostě proto, že ho jen nenávidí (bo je to hajzl). Jinak je to nejvěrnější kamarád a bratr v celém Ikebukuro .. prostě sympaťák jak cyp. Kresba a animace TOP NOTCH, k tomu není co dodat, soundtrack je opět perfektní (moje nej je The Sought-after Extraordinary) a atmošce "prdel na hrnec" sedící. Kdo viděl Baccano! a nesedělo mu, tak určitě doporučuji dát šanci Durarara!!, které je o dost stravitelnější a mám za to, že i lepší. (03.08.2015)

Skvělá noir atmosféra nočního velkoměsta podpořená jazzovým doprovodem nemá chybu, ale hlavní předností tohoto seriálu jsou bezpochyby jeho charaktery a styl jakým je odkrýván jejich příběh. Každá postava má něco do sebe a z celé zápletky je cítit, že základem byla kvalitní série light novel (autor Ryohgo Narita). První polovina patří k absolutní špičce a nabízí magický realismus, za který by se nestyděl ani Haruki Murakami. Zbytek série po odhalení většiny tajemství pak v kontrastu s první půlkou působí trochu vyčpěleji, ale stále jde o skoro bezchybný top. (10.02.2011)

4,5/5 *****. Po shlédnutí 12. dílu musím říct, že si mě toto anime dostalo. Ze začátku mě moc nenadchlo, ale postupně přibývala akce a vše se začalo spojovat. Vyskytly se však i další otázky, takže se těším da následující díly. Baccano jsem neviděl, ale reálně teď zvažuji :-) | dokoukal jsem a srážím na 4*. Je to velmi povedené dílko, Baccano jsem si však shlédl už 2x a klidně bych se do něj dnes pustil i potřetí, ale Durarara, to chvilku potrvá. Není to tak kouzelné, není to tak mysteriózní, propracovanost postav mohla být daleko! lepší. silných 80% (12.04.2010)

Nemyslel jsem si, že by mě povídání soustředěné okolo bezhlávého jezdce mohlo nějak zvlášt vyvést z míry, ale ono to skutečně fungovalo. Vyzdvihnout musím 3 věci: 1. Režie. Chvíli bylo pro mě problematické se vžít do nechronologického mozaikovitého vyprávění; o to větší důkaz, jak je mistrovsky děj veden, když jsem to vše začal chápat a mírně žasnout, jak se to prolíná a vysvětluje. Postavy nám jsou postupně dávkovány, každá má svůj prostor a necítíte se okradeni, že by někomu byla ukradnuta záře reflektorů. 2. Hudba. První opening i ending jsou jednoduše stylový, fajn na poslech, žádná ukřičená blbost. Jazzové kontůry během dílů podbarvují všeobecný silný nadhled k dění. 3. Postavy. Většina z nich je velmi dobře rozvinuta, každá má své typické charakteristiky a pohled na svět, takže dokážete mnohé z nich chápat a skamarádit se s nima. Žádná z nich není černobílá, což se jednoduše říká, ale o to hůře provádí na plátno. Nemůžu ale říct, že bych měl všechny v oblibě. Třebas prezenci diváky oblíbeného Shizua, respektive jeho samotnou existenci, jsem nedokázal úplně pochopit, protože zvlášť u něho nejvíc funguje ona neblahá Deus ex machina a objevuje se "náhodou" v pravou chvíli na správných místech, aby dramaticky způsobil to, co on umí nejlíp. Za to taková Celty či Izaya mají pro mě vskutku vymazlenější charakteristiky a hodně mě zaujali. Závěrem tomu nemůžu dát 5* kvůli tempu ztrácející 2. polovině a takový nemastný konec tomu taky úplně nepomáhá. Čas strávený nad tím ale litovat nemůžu. Pevné ctyřky jako má Anri. (01.06.2015)