Mafian

Fanoušci původního komiksu budou možná kňourat a věřím, že i právem. Ale pro nás ostatní, dvojsmyslné úchyláky, je GTO jako Svatý grál. Komiksová grafika a bránici-trápící situační humor dokáží vyvažovat slabotu v podobě děravého a nepříliš dramatického příběhu. Škoda jen, že četnost geniálních scének postupem času klesá a některé díly jsou o ničem. Nikdy mě nenapadlo, že se budu bavit u scény, ve které si žena vybírá šaty... "Průsvitný sex!"

Když si to tak spočítám, děsí mě, kolik času jsem u tohohle seriálu strávil. Kolikrát jsem ho viděl, dokola a dokola. Avšak, nikdy mě nepřestal bavit a pravděpodobně nikdy nepřestane. Legenda...

Pokud by Zmetci zůstali jen u prvních dvou sérií (i když třetí tak hrozná taky není), klidně bych je označil za jeden z nejlepších seriálů vůbec. Výborný mix humoru, akce a dramatu společně tvoří malou seriálovou jednohubku plnou zvratů, litrů krve a prvotřídních hlášek. Takový seriál se na televizní obrazovce neobjevuje každý den a já se už těším na celovečerní film... - "První otázka: Zkoušels někdy sex s ovocem? Druhá otázka: Byl to meloun?"

Existuje vůbec ještě v civilizované společnosti někdo, koho nepohltila Hra o trůny, ať už jako diváka nebo divákova známého? Tenhle neuvěřitelně úspěšný seriál má tak obrovskou fanouškovskou základnu, že o kladné odpovědi dost pochybuji. A sám se hlásím mezi ty, co podlehli. HBO prostě seriály umí (už třeba jen luxusní Řím, který má se Hrou společného více, než se na první pohled zdá) a mě nutí hltat každý nový díl tohoto výborného díla, napsaného bestiálním zabijákem Martinem. Jak já toho chlapa nenávidím...

Pro mě asi nejzábavnější japonský seriál vůbec. Má velmi dobré tempo, zajímavé (i když občas přehnané) postavy a poutavý děj. Vyloženě absurdní příběh o hledání ztracené hlavy má možná pomalý rozjezd, ale o to je s každým dílem zábavnější. Nejvíc pak zamrzí, že vrchol přichází tak strašně brzo - teprve v polovině seriálu. A pak, jakmile se příběh začíná točit kolem zabijácké Saiky, začíná to celé nějak váznout, konec (válka gangů) se pak řadí mezi ty slabší části seriálu. Ale upřímně, asi jsem ještě neviděl anime s opravdu dobrým koncem...

...a kámoši jako hrom jsou Jerry a Tom!

Stejně jako v případě DRRR musím obdivovat mistrnou práci s postavami, ve které Baccano svého mladšího bratříčka ještě o něco málo překonává. Děj má pak neuvěřitelný spád, ale tempo je místy až příliš rychle a nepozorný divák by se v krátkých třinácti dílech, kde se plete jedno před druhé, snadno ztratit. Naštěstí jsem se do labyrintu přestřelek, jak slovních, tak kulometných, nezapletl a mohl jsem si užít originální a své charaktery: Isaaca a Mirii, dva vyšinuté zloděje se specializací na čokoládu, jenž si občas odskočí k nějakým mnohamiliónovým krádežím, věčně uplakaného Jacuzziho a jeho družku Nice, která vlhne, když kolem vybuchují bomby, pohodářského mafiána Fira a jeho fetišistickou lásku Ennis, stejně jako trojici bratrů Gandorových a jejich dávného přítele, démonického zabijáka, jenž pluje vlakem, kde vraždí, co mu přijde pod ruku, což podporuje atmosféru celého seriálu. Do vlaku Flying Pussyfoot skutečně nastoupit nechcete, pokud nedáte všanc svůj život...