Detičky

Myslím že cílové publikum budou ženy, což asi napadne každého. Výborný psycholog Jeroným Klimeš říká, že chlap když přijde domu k zobrazované rodině , cítí to jako prudu, protože jediné co může dělat je začít žvatlat s dítětem. Také říká, že obličej dítěte je přitažlivě roztomilý do šesti let a společnost starších dětí vyhledávají už jen ti, které to baví jako vedoucí kroužků, učitelé apod. Řemeslně je dokument zvládnutý dobře i když trochu monotónní. (04.04.2021)

zajímavý nápad, těžko stravitelná matérie, která celých 79 minut prostě ani NEMŮŽE VYDRŽET NENUDIT. Nicméně co tenhle snímek totální zabíjí je rádobyroztomilá infantilní hudba, která ho celou (jen s velmi malými přestávkami dětského žvatlání nebo řevu) doprovází. a co vám eventuelně zbyde po jejím vypnutí? z prvu celkem zajímavé obrazy, které ale po pár minutách začnou neskonale nudit. takže pokud nejste naducaná mamina, s kterou cloumají hormony a nebo jí zvoní biologický budík, s největší pravdopodobností u tohohle filmu budete TRPĚT jako zvířata. milé, jen víc takových filmů (16.02.2011)

Mně se tento dokument velice líbil. Časosběrný dokument o 4 miminech z různých koutů světa - od narození do 1 roku. Zcela bez komentáře, podbarveno hudbou, seskládaná mozaika záběrů jejich životů. Méně je někdy více - není tu ten "vševědoucí komentátor", který by nám vše sdělil - dívat se a přemýšlet tedy musíme sami... My jsme měli zrovna asi tak malou první dceru... Občas jsme se zasmáli, ale taky jsme přemýšleli, co je vlastně pro miminko důležité. Doporučuju všem nastávajícím či novopečeným maminkám a tatínkům! Zajímavé komentáře: Segrestor, Slarque, Janek, Chrustyn, Martinibaby. (09.01.2013)

Všechna děcka na světě jsou stejná, ať se narodí kdekoliv na světě. Je úplně jedno, jestli jsou bílá, růžová, černá, žlutá nebo žíhaná. Jsou to prostě děti. Na jejich vývoj a vychovu má vliv rodina a prostředí do kterého se narodily a kde vyrůstají. Důležité jé, aby je jejich rodiče milovali a starali se o ně s láskou. Všechna mimina byla roztomilá. (26.05.2015)

Všechny antropologické studie můžou jít do kopru, pokud banda lidí, jako tvůrce téhle podívané, bude vytvářet představu kulturního nerelativismu. Odkazuji na Dadela, který hovoří o jednotvárnosti. Ano, takhle to skoro působí. Navíc, je otázka, co byl vlastně záměr? Poukázat na velké hlavy malých dětí z Mongolska, na přehršel Japonců, protěžování malých dětí z USA nebo na to, že nemůžou mít děti v Africe chřipku, pač spapají kdejaký šutráček? To asi nebude pointa, že? Přesto si ale myslím, že metráž je adekvátně krátká k tomu, kolik toho museli vlastně natočit, aby tyhle scény vytáhli? Za obličejíčky, střih a snahu je mé hodnocení! Jako film je to každopadně zajímavé i přes mé remcání. (03.11.2010)