Dievča, ktoré koplo do osieho hniezda

Mierne nadpriemerná kriminálka, ale o to v tomto prípade až tak nejde. Dôležité je upozornenie na zneužívanie psychiatrie a štátnej vyšetrovacej a dohliadacej mašinérie. Takéto svojvôle sa diali nielen v sovietskom bloku za účelom eliminácie politických oponentov boľševického režimu. Podobné prípady sa dejú aj dnes - ide napríklad o vyhlásenie nesvojprávnosti nad človekom, ktorý bohatým príbuzným prekáža ako potencionálny dedič. Známe sú aj prípady dočasnej nespôsobilosti slúžiace ako akési krycie alibi pre spáchané zločiny. Namiesto niekoľkoročného väzenia ich páchateľov čaká len pár týždňový rehabilitačný pobyt na psychiatrii po dohode so šéfprimárom. Ďalšie prípady obťažujúcich staručkých príbuzných, ktorí sa znesvojprávnia aby sa rodina nemusela starať, nepohodlných svedkov rodinných čachrov-machrov a podobne je viacero. O tom, že nejde len o vycucance z prsta poukazujú konkrétne odhalené prípady, knižná predloha tohto filmu vychádzajúca z reportážnych káuz a v našom prostredí napr. kniha Dominika Dána, opisujúca podobné praktiky aj v období po roku 1989. Ukazuje sa tak, že ani zdanlivo nedotknuteľné odborné posudky súdnych znalcov nemusia byť hodnoverné a ich obsah je (ako dnes skoro všetko) len otázkou vhodnej ceny. (03.11.2013)

Mimořádně odpudivá lesba a nesympatický pisálek bez špetky charismatu je ústřední dvojice, na kterou by jste určitě nevsadili, že by vás mohla přes šest hodin tak sqěle bavit! Larsson - Alfredson - Nyqvist je geniálně sestavená švédská útočná formace, která ve všech třech třetinách Millenia s lehkostí defloruje americkou obranu, elegantně a bez patosu skóruje a je schopna zesměšnit i takové zadáky jako Bruckheimer - Bay. Co říct závěrem? No snad jen pro někoho možná otřepané, klišovité a přízemní: "Fy fan ursäkta, var kan jag hitta ett postkontor, idag är det fint väder, skulle jag kunna få en öl?? " Shrnul jsem to hezky? (28.03.2010)

„Skoro jako řecká tragédie. Zalachenko se snaží zabít svou dceru s pomocí jejího nevlastního bratra. Když se ona se probere z mrtvých, zarazí otci sekeru do palice.“ - „Ano, i tak se na to dá dívat.“ Lisbeth je pořád v průseru a nejde po ní jen policie, nýbrž i otcovi bývali kolegové. Smyčka se stahuje kolem ní, ale také Mikaela, který se ji z toho snaží dostat. Tentokrát budou potřebovat i pomoc jiných…Z druhého a třetího dílu jde poznat, že jedou na stejné vlně, a od jedničky se výrazně odlišují. Alfredson pokračuje v tom, co se mu osvědčilo, přesto mi závěrečný díl trilogie přijde o něco povedenější než ten předchozí. Je vyrovnanější, napínavější (zejména snahou zabránit umístnění Lisbeth do léčebny, navíc korunovanou výbornou pasáží u soudu). A nehyzdí ho dementní konec, který je tentokrát podařený, přičemž úplný závěr mi přijde asi jako ten nejlepší možný. Při zpětném ohlédnutí nejvydařenější jednička vzhledem ke svému ukončení ani pokračování nepotřebovala, přesto se podařilo natočit další 2 nadprůměrné filmy, které stojí za zhlédnutí. (01.09.2023)

Tady už krimi nepřipomíná téměř nic, zato společenský osten ještě více píchá v citlivých tématech a soudní drama si, pokud ho máte rádi stejně, jako já, užijete beze zbytku. Myslím, že Larsson předběhl svou dobu - zobrazil muže, kteří nenávidí nejen ženy a myslí si, že si můžou vše dovolit, daleko dříve, než toto téma začalo být celosvětově aktuální. Do toho nějaká ta konspirace, tajné skupiny a je vymalováno. Škoda, že autor Millénium nedopsal, chystám se podívat i na pokračování, ale nejsem si jist, že mě bude tak perfektně bavit a zajímat, jako první tři části. (28.01.2020)

Lehce nadprůměrné zpracování, lehce nadprůměrné (oddechové) knižní předlohy. Nic víc, nic míň. Jedno ale musím Alfredsonovi přičíst k dobru. Zatímco S. Larsson s postupujícím dějem (trilogie) dělal z téměř rachytické dívky chodící vraždící monstrum, Daniel z toho vyšel (v rámci možností a a již zmiňovaným okolnostem) jako vítěz. Při představě, že by se látky chopil „renomovaný“ hollywoodský tým, ne nutně tandem J. Bruckheimer-M. Bay, (R. Emmerichovi se prý také sbíhají sliny) mohli bychom se dočkat opravdu „velkých věcí“. Taková scéna v opuštěné továrně (cihelně) k tomu přímo vybízí. Co všechno by tam šlo napasovat, tj. kolika krásných WTF momentů se mohl divák dočkat. Jedno oko by nezůstalo suché. Co naopak zamrzí, je vyškrtnutí vztahu M. Blomqvista s detektivkou M. Fiquerolaovou (vzhledem k faktu, že se jedná o jeden z hlavních rysů hlavního hrdiny). Krátit se muselo, hodně a taky se krátilo, hodně, ale v tomto případě (ne poprvé a ne naposled) poněkud neštastně resp. necitelně. Přesto, jak už jsem výše zmínil, z toho Alfredson (alespoň v mých očích) vyšel se ctí. Byť toho neodbytného pocitu, tj. nebýt obeznámem s knižní předlohou- ztrácel bych se, se tak úplně nezbavím. S osobním dovětkem na závěr. Remaku bych se, Davide, i přes poměrně zdařilý první počin, rád nedožil. Na odpočinek se však, alespoň v blízké budoucnosti, nechystám. To aby bylo dostatečně jasno. Když pominu holou skutečnost naprosté zbytečnosti, jsem přesvědčený, že to není (i vzhledem ke knižní předloze) kam posouvat. První díl (knižní trilogie) byl zároveň i jejím vrcholem. 65% P.S. co se však, bez jakýchkoliv pochyb povedlo, je obsazení M. Spreitze alias „chodícího nadopovaného bezkrka“ R. Niedermanna. Tady se naše představy, Danieli, vzácně shodují. Zajímavý komentář (úhel pohledu) pro mě: Sawy (24.05.2013)