Dievča, ktoré koplo do osieho hniezda

To najlepšie a najnapínavejšie ponúkla prvá časť trilógie a ten zostatok napätia a príbehu si spravodlivo rozdelila dvojka a trojka. Lisbeth Salanderová si poriadne kopla do osieho hniezda, znova v nej ožíva rebélia a krehkosť zároveň a "jej príbeh" sa treťou časťou pútavo končí. Napätie je síce neporovnateľne iné, v porovnaní s prvým dielom ide na pol plynu, avšak skompletizovaná mozaika krimi príbehu je elegantne dotiahnutá ( výborná scénka v súdnej sieni). (14.11.2010)

Stejné postavy, které hrají stejní herci jako v jedničce, zato scénárista a režisér jsou jiní a možná i to částečně ovlivnilo výsledek, který je zřetelně rozpačitější než Oplevovi Muži, kteří nenávidí ženy. Už literární předloha je hodnocena rezervovaněji, ale režisér se podepsal na snímku ve více oblastech. Nevlastní bratříček Lisbeth vypadá a jedná jako z bondovek 60. let, a to vážně nemyslím jako superlativ. Akční scény (naštěstí je jich minimum) prozrazují, že Alfredson v tomhle žánru nemá natočeno ani nakoukáno. Zločinné rejdy rachitických stařečků potácejících se mezi dialýzou a smrtí nevypadají tak nebezpečně a napínavě, jak by si filmový štáb přál. A konečně - celé to spiknutí, složitá konspirace, která nutí účastníky ještě řadu let po pádu železné opony páchat další zločiny, vypadá tak nějak přehnaně v porovnání s tím, že šlo o krytí jednoho nedůležitého agenta. Nečtenář knihy, mezi něž patřím, asi bude v nevýhodě oproti těm, kteří Lisbethiny osudy mají načtené. Celkově jde o lehounce nadprůměrnou filmovou detektivku, která těží z popularity knižní série. Pokud ale literární Milénium vypadá právě takhle, je otázkou, odkud se vztal ten fantastický globální úspěch trilogie. Celkový dojem: 60 %. (04.11.2013)

3. dílu strašně ubližuje, že ani do 2 a půl hodiny se nedá vtěsnat vše podstatné, co je v knize. Díky tomu se objevuje pár detailů, které nedávají smysl, protože chybí kontext (viz kniha o DNA, kterou dostane Lisbeth od doktora), a co hůř některé události jsou zkráceny nebo pozměněny, tak že jim je přiřknut jiný smysl (viz např. výhružné e-maily Erice). Závěrečný proces sice má správný náboj, ale nemůže zachránit co před tím chybělo - SPOILER! vykreslení jak probíhalo získávání jednotlivých důkazů pro obhajobu, detailnější popis Edklinthova týmu, vztah Figuerolové s Mikaelem a především vše o strategii "těch dobrých" - hrát si na to, že ukradené spisy byly jejich poslední, používání jiných mobilů. Zkrátka to nemá atmosféru. Lépe řečeno má, ale mohla být o řádově jinde. To co film obsahuje, působí jen jako náznaky a upřímně řečeno si myslím, že divák neznalý knížky bude dost zklamán. Uvidí mysteriózní thriller, ve kterém si leccos domyslí, ale podle mě nebude spokojen. Alespoň mně připadalo, že obhajoba nemá před soudem nic moc v ruce, vše bylo nejasné, nepřesvědčivé. Ale má kritika vyplývá čistě z porovnání s knihou, filmu jako takovému nemám moc co vytknout, jen jsem čekal víc. 70% (13.03.2011)

Milénium 3: Spiknutí starců. Pokud bývá první díl přirovnáván k lahvi vychlazené severské vodky, je trojka zteplalým pivem ze zapadlé knajpy, z kterého dávno vyprchaly poslední zbytky pěny a u kterého mám neodbytný pocit, že ho už někdo jednou pil... Schématická černobílost, patrná už dříve, tady dostoupila k vrcholu nechtěné směšnosti, dialogy se vesměs nedají poslouchat a atmosféra se definitivně odebrala na odpočinek, takže jsem poprvé neměla šanci se o hrdiny vůbec bát, ačkoli si svou pitomostí skoro všichni koledovali o Darwinovu cenu. Když Michael pověřil obhajobou všemi pronásledované Lisbeth vlastní těhotnou sestru, chytala jsem se za hlavu. Když otřískaní investigativní novináři, zvyklí působit pád celých obchodních impérií, omdlévali hrůzou ve chvíli, kdy v mailu objevili první výhrůžku, tloukla jsem hlavou do zdi. Když titíž žasli, že existuje odnož tajné služby, odebrala jsem se se zařváním "hej, mám pro vás další šoky - Ježíšek neexistuje a vaši rodiče spolu spěj" do bezvědomí, ale probrala jsem se ve chvíli, kdy se zmiňovaná těhotná advokátka nalévala vínem. Měla jsem totiž neodbytnou chuť udělat ihned totéž, ačkoli jsme ve stejném stavu, tedy jiném. Ale co jsem mohla čekat, když jsem očividně jediný člověk na světě, kterého Larssonovy knihy neuvedly do extáze a vidí v nich pouze schématické konspirativní spisky o novináři, kterému se ženy všeho věku cpou do postele, sepsané novinářem, kterému se jich asi do postele moc necpalo, a dávající ženám všeho věku jasný pokyn, aby Švédsko raději ani nehledaly na mapě. Už takhle tam těhotné asi ze vší té hrůzy nejmíň rok přenášejí - vzhledem k tomu, že potřetí zmiňovaná právnička je na rozsypání po celou dobu Lisbethina zotavování i soudního procesu. (05.10.2011)

Lehce nadprůměrné zpracování, lehce nadprůměrné (oddechové) knižní předlohy. Nic víc, nic míň. Jedno ale musím Alfredsonovi přičíst k dobru. Zatímco S. Larsson s postupujícím dějem (trilogie) dělal z téměř rachytické dívky chodící vraždící monstrum, Daniel z toho vyšel (v rámci možností a a již zmiňovaným okolnostem) jako vítěz. Při představě, že by se látky chopil „renomovaný“ hollywoodský tým, ne nutně tandem J. Bruckheimer-M. Bay, (R. Emmerichovi se prý také sbíhají sliny) mohli bychom se dočkat opravdu „velkých věcí“. Taková scéna v opuštěné továrně (cihelně) k tomu přímo vybízí. Co všechno by tam šlo napasovat, tj. kolika krásných WTF momentů se mohl divák dočkat. Jedno oko by nezůstalo suché. Co naopak zamrzí, je vyškrtnutí vztahu M. Blomqvista s detektivkou M. Fiquerolaovou (vzhledem k faktu, že se jedná o jeden z hlavních rysů hlavního hrdiny). Krátit se muselo, hodně a taky se krátilo, hodně, ale v tomto případě (ne poprvé a ne naposled) poněkud neštastně resp. necitelně. Přesto, jak už jsem výše zmínil, z toho Alfredson (alespoň v mých očích) vyšel se ctí. Byť toho neodbytného pocitu, tj. nebýt obeznámem s knižní předlohou- ztrácel bych se, se tak úplně nezbavím. S osobním dovětkem na závěr. Remaku bych se, Davide, i přes poměrně zdařilý první počin, rád nedožil. Na odpočinek se však, alespoň v blízké budoucnosti, nechystám. To aby bylo dostatečně jasno. Když pominu holou skutečnost naprosté zbytečnosti, jsem přesvědčený, že to není (i vzhledem ke knižní předloze) kam posouvat. První díl (knižní trilogie) byl zároveň i jejím vrcholem. 65% P.S. co se však, bez jakýchkoliv pochyb povedlo, je obsazení M. Spreitze alias „chodícího nadopovaného bezkrka“ R. Niedermanna. Tady se naše představy, Danieli, vzácně shodují. Zajímavý komentář (úhel pohledu) pro mě: Sawy (24.05.2013)