Dievča, ktoré sa hralo s ohňom

Švédské adaptace trilogie Milénium jsou zoufale nenápadité a ilustrativní (něco jako Potteři od Columba). Už jen casting se moc nepodařil (Noomi Rapace je na Lisbeth moc stará a velká a Michael Nyqvist patří do TOP 5 nejnudnějších herců na světě), a zpracování to nezachránilo - jakékoli vzrušení jsem hledal marně. Ale na americkou verzi se těším. (08.09.2012)

Zklamání. Ponuře-depresivní atmosféru vystřídala hromada akčních scén a příjemně-zvláštní vztah mezi hlavními hrdiny zas jedna blonďatá hromada svalů. Zkrátka a dobře zmizelo právě to, co tuto a další švédské kriminálky staví na velmi jedinečnou pozici, jejímuž kouzlu jsem naprosto propadla. Když první film pozvolna přecházel od dramatu k thrilleru, bylo to ještě fajn. Když druhý film trilogie z thrilleru přechází přes akční film až k jakési lehké verzi hororu, je to fajn o poznání méně. Nemám potřebu vědět od prvních minut, kdo je hlavní záporák, zato chci vidět Mikaela a Lisbeth ve více společných scénách. Právě na prazvláštním vztahu mezi nimi a temně-nejasné atmosféře jednoho ostrova a jedné "zlé" rodiny byl postaven první díl. A upřímně doufám, že Flickan som lekte med elden bylo jen vybočením a že poslední film trilogie bude tomu prvnímu podobný. (24.07.2010)

Bohužel film tápe v nerozhodnosti, který ucelenější pohled na události si vybrat (psychologický, policejní, špiónský, žurnalistický) - obsáhnout všechny tyto úhly pohledu z knižní předlohy se jistě nedá, stačilo vybrat si jen jeden a bylo by to o mnoho lepší, než fragmentovat v neutrálním, vágním a koneckonců i nudném duchu. 40%. (02.10.2011)

Těžké, přetěžké převést tak tlustou bichli s tak komplikovaným dějem na filmové plátno. U jedničky se to povedlo, u dvojky si jsem jist, že kdybych nepřečetl knihu pouhých pár dní před filmem, tak by se mi všechny obličeje a všechna ta švédská jména slévala dohromady a v ději bych se moc neorientoval... Za velmi rozumné považuji vynechání Karibiku, který mi v knížce samotné připadal pouze jako nástroj k natažení knížky až na 600 stran. Trochu mne zklamal Blonďatý obr, na nějž jsem se těšil; já si ho představoval jako Rainiera Wolfcastla ze Simpsnů a tento herec mé představě příliš neodpovídal... Divák vůbec nevidí do hlav postav, nechápe jejich pohnutky ani myšlenkové pochody. Bez předchozího přečtení knihy je děj jednoduše neobsáhnutelný. Trapný konec á la špatný americký film zde nevyzněl až tak zle jako v knize... Bez knihy by to bylo níž, takto zůstanu na 70% (21.08.2011)

„Myslela som, že si mŕtva alebo také niečo.“ – „Také niečo.“ Je to paradox, že prvej časti som sa vyhýbal a potom som zostal príjemne zaskočený, kým na druhú časť som sa tešil a nakoniec som z nej zostal sklamaný. Nie, nie je to zlé. Lisbeth je stále príliš šokujúca postava na to, aby bol film, v ktorom vystupuje, vyložene zlý. Jej herecká predstaviteľka je na to príliš uhrančivá, niektoré scény príliš v dobrom vtipné (skrinka, zbitie dvoch o sto kíl ťažších opičiakov) a v druhej polovičke dostane príbeh pôsobivý osobný rozmer a stane sa ešte zaujímavejším. Bohužiaľ, počas prvej hodiny som takmer vôbec netušil, o čo ide, novinár a Lisbeth majú jedinú (!) spoločnú scénu a celé to vyzerá ako lepší televízny film (čo tiež nie je zrovna moc veľká pochvala). Viac o celej trilógii v mojom článku na Recenzie.org: http://recenzie.org/triler/488-potetovane-dievca-ktore-sa-hralo-s-ohnom-a-kopalo-do-osieho-hniezda (07.02.2011)