Králova řeč
The King's Speech
Réžia:
Tom HooperScenár:
David SeidlerKamera:
Danny CohenHudba:
Alexandre DesplatHrajú:
Colin Firth, Helena Bonham Carter, Derek Jacobi, Geoffrey Rush, Richard Dixon, Jennifer Ehle, Ramona Marquez, David Bamber, Michael Gambon, Guy Pearce (viac)Obsahy(2)
Po smrti otce, anglického krále Jiřího V. (Michael Gambon) a skandální abdikaci krále Eduarda VIII. (Guy Pearce), je Bertie (Colin Firth), který celý život trpí vadou řeči, nečekaně korunovaný králem Jiřím VI. Země stojí na prahu 2. světové války a zoufale potřebuje silného vůdce. Proto králova žena Alžběta (Helena Bonham Carter), budoucí královna matka, domluví svému muži setkání s excentrickým terapeutem řeči Lionelem Loguem (Geoffrey Rush). Po tuhém začátku se tito dva ponoří do neobvyklého způsobu léčby a časem mezi nimi vznikne nenarušitelné pouto. S pomocí Loguea, rodiny, vlády a Winstona Churchilla (Timothy Spall) král překoná koktání a pronese zásadní řeč v rádiu, která inspiruje anglický lid a spojí jej ve válečné bitvě. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (1 928)
Čiší z toho typický britský chlad, odtažitost a konzervatismus. Film je však nad očekávání vtipný a rozverný. Bohužel to nejzajímavější (logopedovy netradiční metody) vyzradí trailer. Herci jsou všichni skvělí a na Oscarech o nich jistě uslyšíme. Ale občas jsem měla chuť zařvat, ať už se ten Firth konečně vymáčkne:). A G. Pearce nevypadá strarší než Firth ani pod tunou mejkapu, tohla volba se příliš nezdařila./// *spoiler* O pompézní scénu korunovace nás Hooper lišácky připraví. *konec spoileru* (Pokud od filmu očekáváte komorní drama, výtku ignorujte). Jinak se na KS nedostatek financí nijak neprojevuje Kostýmy, kulisy, dekorace... Vše působí nadmíru autenticky, aniž by se kamera onanisticky vyžívala v detailních záběrech různých serepetiček. Jedna technická: Kameraman používá oblíbené Kubrickovy 18mm čočky - a to v je v kombinaci s detaily a polocelky znát. Nehledě na rybí oko (jízda výtahem), které přímo vyvolává voyeurský pocit šmírování jako skrz domovní kukátko. Postavy výrazně vystupují z pozadí, aniž by však ono samo bylo rozmazané, úhel pohledu je širší, což umožňuje vidět mnohem víc z dané scény. Kamera tak vytváří určitý pocit intimity, jsme blíže dění, jednání postav - mnohem více než by se u královské rodiny slušelo./// Konec je dojemný, Britové z něj musí být emočně rozhození, jejich duch národa povzbuzen. Je to však jeden z mála silných momentů filmu. Tempo je až moc pozvolné a zadrhává se stejně jako král. KS je však příjemně civilní, nikoliv majestátní – ve chvíli, kdy král hovoří o svých příkořích v dětství, je to jen obyčejný člověk, u nějž potlačení osobnosti vedlo k tak nepříjemnému defektu, jejž musel překonat akutněji, než my ostatní, kteří jsme se neochotně courali k logopedovi a opakovali otravné „trnky brnky“. 75%. P.S. Tři herci z H. Pottera se jen tak v tomtéž filmu nesejdou. Kuriózní, že?:) ()
To, co Tom Hooper předvedl v Damned United, dotáhl v The King's Speech k dokonalosti. Věčný boj s okolím a hlavně se sebou samotným. Slova dávají sílu postavám a vyniká tak jejich charisma. A nahlédnutí do soukromí královské rodiny mi umožnilo pochopit jejich (a nejen jejich) monarchii. A co vlastně dodat? Všichni jsme přece jen lidé. Bez ohledu na titul. Tak pravím já! Král Kryšpín ČSFD IV. ()
Tak mám nějak nejasno.... Film? No jo, dobrý. Herci? No jo, dobrý. A Oskaři k tomu? No jo, dobrý. To vše je dobrý. Co není dobrý je fakt, že nemám nějakou zvláštní potřebu film vidět znovu, přestože je tam mnoho mých oblíbených ingrediencí... 60% ()
Stát a státnickost zažívají v tomto pozoruhodném díle svou velkou ne rehabilitaci, ale přímo renesanci. Pro českého diváka běží o fascinující anglický vnitřní sebepohled do klíčového období novodobých dějin světové ostrovní demokracie. Jistě lze zaznamenat moment sice nepřímého, ale o to zřetelnějšího odsouzení mnichovského sebezhanobení britské politiky (pojetí Churchillovy role jako dějinného velikána, hořkost Baldwinovy demise, pohled na Hitlera a a nacismus, okrajové odbytí Chamberlainovy postavy). Skvělý scénář Davida Seidlera prozrazující hned celý seriál konzultací s historiky, se projevuje mj. v tom, jak za strohou konzervativní maskou britské monarchie, v níž zbývá mnohé z Alžběty I. Veliké i tragického Jiřího III. z hannoverské-windsorské dynastie, najednou prosvítá člověk, lidská tragédie, která by se za určitých okolností mohla stát pohromou celé velké země, nad jejímž impériem tehdy ještě zdaleka slunce nezapadalo, a s ní i celého světa. Hooperova režie prostor, který skýtá Seidlerův scénář, bezezbytku využívá. Kompozice-pojetí děje-řeky tady nachází své další nenapadnutelné zdůvodnění. Příběh života našich hrdinů je současně osou námětu i fascinujícího diváckého zážitku. Z tohoto základu mohou jen vyniknout skvělé historické výkony nejen ústředního tria, jež zabírá většinu naší pozornosti, tj. Colina Firthe, Geoffreye Rushe i zrale půvabné Heleny Bonham-Carterové, ale i těch ostatních, např. Michaela Gambona (Jiří V., otec našeho hrdiny), Dereka Jacobiho (canterburský arcibiskup Cosmo Lang), Anthony Andrewse (premiér Stanley Baldwin), pojetím své úlohy mimořádně zajímavého Timothy Spalla (pozdější premiér Winston Churchill, ve filmu posléze lord admirality) a v neposlední řadě Jennifer Ehlové (Loquova žena Myrtle). Šťavnaté dialogy, kdysi koření, dnes endemitní přísada současné kinematografie hraného filmu, demonstrují ve vyprahlém postmoderním světě přednosti zdvořilosti, slušnosti a toho, co také naši prvorepublikoví předkové nazývali vychováním a dobrými způsoby. I vulgarismy užívané cum grano salis, jsou v tomto sluncem kulturnosti a uhlazenosti prozářeném světě démanty skutečné salónnosti. Českému divákovi se nemůže nevybavit srovnání s mistrem českého historického velkofilmu, nedávným stotníkem Otakarem Vávrou, zejména jeho monumentálními DNY ZRADY. I tento dvojdílný film, pojatý jako umělecký dokument, přes limity doby a země (finance, cenzura, v některých ohledech nedostatečná nabídka české Thálie vedle několika dalších) v srovnání, jež se nemůže nevnutit, čestně obstojí. Postava Edvarda Beneše, našeho světového státníka tragické velikosti, během druhé světové války tak blízkému jak svému příteli Churchillovi, tak královské rodině Jiřího VI. a jeho rodině prostřednictvím mj. Jana Masaryka, je také pojítkem, které může za určitých okolností usnadnit cestu k pochopení jak děje ŘEČI, tak našich novodobých dějin první poloviny minulého století. V tomto okamžiku, po proslovení a vyjádření některých nosných prvků tohoto skvostu ostrovní kinematografie hraného filmu, lze naše společné rozjímání a uvažování uzavřít s přáním mnoha skvělých diváckých zážitků. Zážitků, které v naší paměti i citu určitě hned tak nevyhasnou. () (menej) (viac)
| Scenár: David Seidler | Hudba: Alexandre Desplat | Produkcia: Iain Canning, Emile Sherman, Gareth Unwin, Geoffrey Rush | Distribúcia: The Weinstein Company (USA), Momentum Pictures (UK) | Štúdio: See-Saw Films, Bedlam Productions | Rozpočet: 15 miliónov $ (8 miliónov £) | Tržba: 271,643,886 $ | Megatonová rana päsťou Hollywoodu do tváre. Angličania zase ukázali, ako točiť pocitové, minimalisticky dokonalé, a pritom i emotívne silné klenoty. Oscar sa už dávno nedostal tam, kam by naozaj mal. Teraz svojho oprávneného majiteľa našiel bezpochybne. Ako tvorcovsky, tak i herecky. ()
Králova řeč rozhodně není žádným "velkolepým trhákem." Jedná se o poctivý a kvalitní kus britské filmařiny, který je podáván velmi civilním způsobem. Colina Firtha v oblibě příliš nemám. Možná je to dobrý a sympatický herec, hezky se na něj dívá, přijde mi však takový nevýrazný, obyčejný, nemastný neslaný. A bohužel si ani nemyslím, že jeho výkon v Králově řeči je natolik strhující a fenomenální, aby byl oceněn zlatou soškou. Ale záleží samozřejmě na názoru. ()
Onemel som. Po chvíľke som už len koktal a až po týždni som schopný napísať pár riadkov. Takže film roku je tu a nie je ním žiadny hollywoodsky blockbuster, ale skromný, triezvy a vyspelý anglický filmík. Menej znamená viac - platí v tomto prípade v porovnaní s ostatnými oscarovými nomináciami naozaj stopercentne a mňa už len napadá prirovnanie, ktoré by možno ocenil môj skúšajúci profesor, principiálne ide síce o niečo úplne odlišné, ale k tomuto filmu sa to hodí dokonale. Takže podobne ako požiadavky na výklad sprievodcu cestovného ruchu, aj tento film je: kultivovaný, prístupný, názorný, poučný, zaujímavý, zábavný, vzťahový, pestrý aj získavajúci. Snáď nemusím pripomínať herecké výkony symbolizujúce dokonalosť tohto povolania, hudbu ukážkovo šitú pre tento film a citlivosť spracovania, či príbehovú rozmanitosť s každom okamihu. 100%. ()
Colin Firth mi bezprostredne učaroval už vo valmontovskej úlohe ľahostajného cynika, pre ktorého ženské srdce predstavovalo len akúsi zábavku, a odvtedy mi jeho herecké schopnosti unikali. The King´s Speech je - natočený, vizuálne elegantný, hudobne podmanivý a obsahovo emocionálny tak, aby si zhrabol všetkých Oscarov pre seba - ale ja mu to vôbec nezazlievam. Neuveriteľne krásny, primerane citový, herecky unikátny film, ktorý zaujme všetkými filmovými zložkami, no okrem toho zanechá hlboký dojem vďaka skutočnosti, že kráľ je tu vykreslený ľudsky, chvíľami ako beznádejný bezmocný muž neschopný striasť sa vlastných tieňov. Pochybovala som o Firthovi, ale tu ma dostal. Niet krajšieho pocitu, ako nechať sa emocionálne vyžmýkať pohľadom na skutočné herecké nadanie... a Oscar za najlepšieho herca mu v mojich očiach určite prislúcha. ()
Tradiční v tom nejlepším smyslu slova. Víc takových bijáků. ()
"Is the public ready for two minutes of radio silence?" Tak strhující jak jen film o návštěvě logopeda být může. Ani sama nevím, kde v jeho popisování začít, protože si neuvědomuji nic, co bych pro tentokrát mohla hodnotit negativně. Od prvního momentu při projevu na dostizích jsem zkrátka sympatizovala s Védodou z Yorku v podání Colina Firtha natolik, že mám teď chuť vytáhnout z police nějakou knihu o historii Velké Británie a pojmenovat jednou svého syna Albert jakkoliv mám doposud toho jméno spojeno hlavně s jedním obchodním řetězcem. Velkou zásluhu na tom všem nese výborná kamera a režie, ze které přímo cítíte tu konzervativní atmosféru Británie třicátých let, úžasně vtipný scénář nabízející snad v každém dialogu Jeho Veličenstva Bertieho (občas málem v každé jeho replice) nějakou tu vtipnou narážku a samozřejmě sám představitel hlavní role, který si dle mého po Single Manovi kráčí pro další Oscarovou nominaci. Ostatně obsazení je luxusní ve všech aspektech, od mnou již opěvovaného krále Alberta přes muže v pozadí (a recenzemi často opomíjeného) Geoffreyho Rushe až po téměř cameo roli arcibiskupského záškodníčka Dereka Jacobiho. (Snad jen ten Timothy Spall jako Winston Churchill lehce přehrává.) King's Speech klepe významně na dveře, za kterými Akademici vybírají letošní Oscary, a při troše štěstí by to snad minimálně Firthovi mohlo letos vyjít. Pro mě zkrátka nejlepší film roku 2010, na který půjdu v průběhu ledna do glasgowského kina ještě minimálně jednou. "Fuckety shit. Shit, fuck and willy. Willy, shit and fuck, and… tits." Dodatek 20. ledna 2010: Po dvou týdnech viděno v kině znovu, tentokrát ještě s hodinovou závěrečnou sekcí Q&A, kde Colin, Helena a Tom odpovídali na otázky publika. A i napodruhé ve mně King's Speech zanechalo pocit, že si letos Oscara za nejlepší film roku nikdo nezaslouží víc. Vizualita, kterou jsem napoprvé lehce přehlížela, je úžasná; pohledy ze stropu gotického kostela vnášejí do filmu přesně ten pocit malosti člověka proti velikosti jeho údělu; pocit, který po většinu filmu princ (král) Albert zažívá. Neméně zajímavé jsou i terapeutické části, kdy kamera, vražená Firthovi téměř do obličeje, za princem nacházi jen holou zeď, kdežto při pozorování Rushe objevuje přívětivější, více domovskou atmosféru s krbem, čajem či křesly. A herci jsou zkrátka výborní; minimálně u Firtha a Rushe budete cítit, že to nehrají, že je to jejich normální, přirozená, každodenní póza. Takhle to vypadá, když se hranice mezi filmem a realitou stírají. Přesně jak řekla v závěrečné diskuzi Helena: "Oh, we must be on; Colin stopped talking." ()
Neboj se, proslov na Oscarech zvládneš Bertíku... ()
T-t-tenhle film Vás odnaučí koktat. Neboť na jeho konci nebudete mít slov. Chladná, sešněrovaná, konzervativní a neskutečně atmosférická podívaná, která má duši. Bezchybně fungující od režie, hereckého obsazení, kamery, hudby až po práci se statisty. Hooperovo velké řečnické vítězství. I'm speechless! ()
Králova řeč je opravdu skvělý film a herci si Oscary určitě zasloužili.... ovšem Nejlepší film a režie... za co? Co se režie týče, tak je sice zvládnuta na jedničku, ale nevidim zde žádný invenční přístup (narozdíl od Social Network). A nejlepší film? Hmmm.. ne. Ale tím nechci kvality tohoto kousku nijak zpochybňovat (jinak bych asi nenapařil full-house, že jo), jenom chci naznačit, že většina členů akademie by měla raději jít do důchodu :) ()
Z hlediska filmu jako uměleckého díla zdánlivě není co hodnotit. Je to celou dobu bezchybně konfekčně střižený příběh, jako ulitý, nic neurazí a všechno potěší, vyvolá správné reakce na správných místech, aniž by to bolelo, aniž by se i prostřední divák musel namáhat dívat nebo přemýšlet, aby se nechal dojmout. Přesně namíchaný koktejl, napětí mezi tradicí a novou dobou, soudržností a rozpadem, láskou a povinností, ješitností a umem, zranitelností a mocí v historicky vypjatém momentu. Plus správná míra ironie a vtipu. A dojemné finále - happy-end bez zadrhnutí. ** Jenomže výsledný efekt tentokrát za pozornost skutečně stojí - radují se všichni na plátně a všichni v kině, vydechnou úlevou a dojetím, neboť král Anglie dokázal bez zakoktání oznámit, že Evropa právě vstoupila do druhé světové války. Radují se. Radujete se. Začíná druhá světová válka, všichni mají čerstvě v paměti zvěrstva té první, takže už vědí, jaká hrůza se na ně svolává, a přitom v okamžiku oznámení o nastávajícím pekle jsou všichni, na které se díváte, a s nimiž se díváte, šťastní. Obsah té nejhroší zprávy v dějinách Evropy totálně přebíjí její forma. To tedy musí být královská řeč. Ten moment, přesunutí významu, ohniska a druhu emoce z oznámení o vyhlášení 2. světové války (jejž vnáší do dějin až tato interpretace, tento vizuální diskurz - ale kdo si to uvědomí?) za to stál, prožít ho v plném kině radujících se, dojatých lidí je rozhodně silné finále, bravurně vystavěné, a plně v intencích snímku. Čas sledování to sice zpětně neomluví, není to film k plnohodnotnému dívání, ale je zřejmé, že kdyby to nebyl tak logicky vypočítaně chytlavý, mainstreamově postavený snímek, který strhne divácké masy, nemohl by nás nechat zažít, jak se tvoří dějiny. Jako nesmírně chytrou hříčku, mocenský diskurs se silnou výpovědní hodnotou i o naší dnešní společnosti, je rozhodně třeba tento počin docenit. *** Mimochodem, po vánočním televizním dívání musím ocenit také skvělou práci českého dabingu - byl to dost specifický oříšek. ()
Historická anglická dramata já vážně můžu a Králova řeč patří určitě k těm lepším. Úsměvný a dojemný fim zároveň.Přesto..ódy na něj mi připadají poněkud přecenéné.Nebýt tak dobrých hereckých výkonů (Firth, Rush, Helena), tak si nejsem jistá, jak by si film vedl.. ()
Velice příjemné komorní drama o skutečných problémech na pozadí historických událostí. Cast je samozřejmě super, ale svým způsobem až příliš, protože každý z hlavní trojice je natolik výraznou hereckou osobností, že mi až zastiňuje svou postavu. Ale kupodivu ani česká verze není z nejhorších. A výprava nemá výraznější chyby, takže za to také plus, ačkoli dnes už je toto téměř samozřejmostí. ()
Vážná tématika zajímavé éry kroniky lidstva, krásy viktoriánské Anglie (exter/interiéry, estetika) a hlavní herecký dvojlístek. To jsou tři hlavní klady v tomto formálně precizně odvedeném snímku, kde chybí tah na branku a pořádná dávka emocí. To jiskření nestačí. Kdyby Hooper nebyl jen dobrý řemeslník, ale byl i progresivní inovátor, který dokáže vtisknout svůj osobitý rukopis (a že tady na to byla prostoru tuna), bylo by to přímo skvělé. Akademici ztratili hlavu u něčeho, co "TO" ještě není, zdaleka. ()
Jeden z filmů, kdy jsem přesně předpokládal jak začne, jak bude přibližně pokračovat i jak asi nakonec dopadne - a nemýlil jsem se. Zároveň jsem ale předpokládal, že to bude zručně a chytře napsané i natočené, herci zahrají jak nejlépe mohou a na konci budu mít blažený pocit, že jsem strávil příjemný čas ve společnosti starosvětsky poctivé podívané - a rovněž jsem se nemýlil. 80%. ()
Natočit film o mluvení způsobem, že člověk v prvních deseti minutách nevytuhne s jazykem ven je kumšt, co se povede jen málokdy. Ono vůbec založit celej film jen na mluvení je dost smělá myšlenka, riskantní se sebelepším scénářem, která proto nutně potřebuje herce tahouny, co to zvládnou uhrát. FirthxRush jimi samozřejmě jsou, že, jinak by se tady asi nepohybovalo v 86% a jen hrstka těch nejstatečnějších by vydržela při vědomí až do konce. Tyhle herci jsou totiž tak dobrý, že divák si vyloženě užívá, že je může vidět mluvit. Mě osobně se víc líbil výkon Rushe, ale Firth si za tohle toho Oskara zasloužil. H. B. Carter - ač jí nemusím - překvapivě civilní a "normální," ve vedlejších rolích stojí za zmínku ještě prostopášník Pearce. A ten film má pro mě osobní hodnotu v tom, že jsem ho sledovala na dovolený v Anglii, tím se můj zážitek umocnil. ()
Súvisiace novinky
Čeká nás nový Nekonečný příběh
Klasika se dočká nové adaptace. Německá novelka od Michaela Endeho, jež se navždy nesmazatelně zapsala do fantasy žánru a byla přeložena do 45 světových jazyků, byla poprvé přenesena na plátna kin v… (viac)
Zažijte Vary naostro!
Ostrý bude již samotný start. Kapela Mig 21 vystoupí posílena o šedesátičlenný orchestr Národního divadla a dvacetičlenný sbor Národního divadla pod vedením dirigenta Jaroslava Kyzlinka. Tím ale… (viac)
MFF Karlovy Vary ocení světová herecká esa
V úterý dopoledne proběhla další tisková konference k blížícímu se 56. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary, na níž byli mimo jiné oznámeni členové porot jednotlivých soutěžních… (viac)
Britští záporáci ztratí jizvy
S poněkud zvláštní novinkou přišel minulý týden Britský filmový institut (BFI). Organizace stojící například za snímky Králova řeč, Sunshine nebo 28 dní poté oznámila, že přestane podporovat filmy,… (viac)
Hmm, už od traileru jsem měl ten neodbytný pocit, že tohle se mi bude sakra líbit.. Respektive, že tohle bude skvělý film. Ale říkal sem si, nevěř pocitům příliš, kolikrát tě už zklamaly. No, naštěstí tentokrát se do puntíku moje předtucha vyplnila. A začnu honosnou a klišovitou větou - Jeden z nejlepších životopisno-historických filmů, jaké jsem doposud měl šanci vidět. Což je samozřejmě u mně s mými velmi malými zkušenostmi hlavně v tomto žánru dost neobjektivní, ale snad se mi podaří vás stejně na tento skvost tímto komentem nalákat. Začněme atmosféru, o kterou se celou dobu krásně stará vynikající Desplat se svou promyšlenou komorní melancholickou hudbou, ve které má největší podíl jemná hra na klavír, která jednou skvěle dokresluje vzpomínkový dialog, podruhé silně dramaticky až orchestrálně a vítězně uzavírá film. Alexandre v mých očích roste čím dál výš a výš, a doby, kdy jsem si s jeho jménem teprve matně spojil Fantastického pana Lišáka (btw. stále perfektní ujetý soundtrack) jsou dávno pryč.. jeho sláva jak v mých očích, tak určitě i ve vašich stoupá závratnou rychlostí,... ale jelikož tento rok Reznor stvořil to, co stvořil, a co stvořil, je velmi velmi originální, dynamické a neuvěřitelně úžasné, bude si muset Alex počkat na oscara ještě o něco déle.. O obrazovou poutavost se taky nemusíme bát. Kamera předvádí téměř konstantně úžasně zajímavé záběry, interiéry i exteriéry předválečné Anglie se povedly na výbornou (opravdu, někdo by měl ty, co to tvořily povýšit do šlechtického stavu - možná samotná královna..) a neustálá mlha či déšť je pak ještě zdokonaluje (skvělá symbióza všech prvků dohromady je vidět v procházce krále a logopeda). Hoopera jsem, přiznávám se, do teď vůbec neregistroval, ale snad to zkusím napravit. Přece jen, u filmu, který jde celou dobu dopředu jen tím anglicky pomalým a rozvážným tempem jsem přes všechna má očekávání nečekal, že mně celou dobu bude tak moc vtahovat a ani chvíli nenudit. A přesto tomu tak bylo, díky vynikajícímu scénaři, který obsahuje trefné a vtipné dialogy a reakce, situace i postavy a vše krásně staromódně anglické.. God Save The Great Britain. A pak hlavní faktor, který film povyšuje do úplně závratných, závratě vytvářejících výšin - herci. Neuvěřitelný Colin Firth (ne že by slovo neuvěřitelný tentokrát vystihovalo to, co Colin předvádí - právě že hraje svou postavu tak procítěně a nenuceně, že jsem mu toho krále s problémy s řečí věřil stoprocentně) si Glóba zasloužil asi tak stejně, jako Natálka toho svého a u Oscarů to musí být úplně stejně (i s tou Natálií samozřejmě).. Velmi by mně zajímalo, jak obtížné bylo se takové koktání naučit, určitě by ale Jiří VI. byl na svoje vyobrazení pyšný, nešlo tu totiž jen o tu koktavost, ale i o naprosto úžasné zobrazení celé jeho povahy, se všemi neduhy i přednostmi. Prostě dechberoucí výkon. Helena tentokrát hraje trochu jinak a v jiné pozici, než jsem si u ní zvykl za ty léta u Burtona, ale stýle stejně (a možná i trochu více než obvykle) okouzluje svým přirozeným talentem a šarmantním chováním i vzhledem. Jistě si královnu matku užila, podle mně to byla role pro ní jako ušitá. Btw bylo pěkné vidět i malou Elizabeth II. A pak samozřejmě i Rush - u něho nemá cenu se rozepisovat - je to prostě pan herec a hraje zase stejně perfektně ironizujícího, (slovy jedné z postav) extravagantního chlapíka, který oslovuje krále Bertie, jako v Pirátech. Samotný závěr pak nemohl být dokonalejší a dojemnější. Opravdu velké plus má film i za to, že jsem mohl nahlédnout do zákulisí královské rodiny a i všech jejich problémů a strastí a uvědomit si, že jsou to opravdu taky jenom lidi. Taky film funguje jako reklama na ně, aby lidé s nimi trochu více sympatizovali, což se Hooperovi opravdu povedlo. A pak samozřejmě i jako ukázka nezlomnosti a úžasné síly jakéhokoliv národa, který, když má ke komu vzhlížet, obstojí i v dobách největší temnoty. U Velké Británie to však platí dvojnásob. Sympatické na filmu bylo naprosto všechno (snad až na slizkého Pearce). Prostě nádhera. PS: z nějakého důvodu ale stejně přeju ty ostatní oscary Fincherovy. Jeho film mně oslovil ještě více, byl přece jenom aktuálnější a divácky přitažlivější a ta stylovost, z jakou se Fincher s tím nudným tématem probil, by mohla být až zarážející, nebýt toho, že Fincher je prostě Fincher.. () (menej) (viac)