Generál Patton

Patton je určitě dobrý film, na můj vkus se ale až příliš spoléhá na excentrickou povahu slavného generála a zbytek snímku pak působí nekonzistentně a zbytečně rozkouskovaně: africké tažení spojené s bojem proti "pouštní lišce" Rommelovi; boje o Sicílii, kde se dva egocentrici Patton a Montgomery pokouší předhonit jeden druhého (kdo ví, jak to bylo ve skutečnosti) a nakonec Pattonovo vítězství v Ardenách + konec války. Spíš bych ocenil větší sevřenost nebo soudržnost, takhle se sice pokocháme pěknými exteriéry, ale moc si jich neužijeme. Hlavní postava je naštěstí natolik výživná a dobře napsaná, že s ní celou tu válečnou anabázi projdete bez náznaku nudy, k čemuž přispívá i vynikající výkon Gerge C. Scotta (je celkem zajímavé porovnat tento jeho výkon s tím z Doktora Divnolásky). 3,5*. (10.08.2011)

Plně sdílím nadšení spolukomentátorů. Monumentalizující místa filmu jsou plně na místě a protože jsou velmi dopbře zvládnuta, dílu prospívají, nikoliv naopak. Vyvažují je scény, které ukazují i slabší místa pozoruhodné, svéhlavé Pattonovy osobnosti. Na titánské byronovské romantiky jeho typu mohou být velmi různé názory. Jisté je však jedno: bez nich by válka byla ostudně prohrána. Zatímco Benešovo Československo na pustošivý konflikt připraveno bylo, velké demokracie se dívaly na německé, ale i japonské a a italské bezostyšné zbrojení doslova v nedbalkách; část jejich veřejného mínění dokonce s nezastíranými krátkozrakými sympatiemi appeasementu. Za ztráty druhé světové války nesou nemalou spoluodpovědnost, byť omezenou na její mravní rozměr. Muži Pattonova typu, není-li jejich koncentrace nadměrnou, jsou spolehlivým indikátorem míry společenského zdraví. Také na tomto filmu je znát plná síla vzpomínek; nikoliv náhodou jeho odborným poradcem byl Pattonův druh Bradley. (25.08.2007)

"Pamatujte si, že žádný parchant ještě nevyhrál válku tak, že zemřel pro svou zemi. Vyhrál ji tím, že donutil jiného pitomého parchanta, aby padl za tu svou." Propaganda? Ale vůbec ne. Pokud si přečtete Pattonovu "Válku mýma očima", Montgomeryho "Paměti polního maršála", Ikovu "Invazi do Evropy" a ještě k tomu přidáte nějakou tu biografii tohoto amerického generála, zjistíte, že Pattonův portrét je v tomto filmu až neuvěřitelně přesný. Je to jako byste se ani nedívali na George C. Scotta, ale na jednoho kontroverzního amerického vojevůdce, který se hodně často cítil svými krajany zrazený, byť oni se mu jen snažili pomoci. Ale co na tom, když to byl i podle řady neměckých generálů nejlepší vojevůdce, kterého Spojenci během druhé světové měli. Podobné filmy bych pouštěla v hodinách dějepisu na školách. A taky jsem ráda, že pocházím z toho kousku země na západu Čech (Plzeň), kam Patton ještě stačil dojet. (Byť mě lehce mrzí, že tato část byla ve filmu úplně vynechaná.) Dodatek 5. května 2009: V rámci letošních slavností svobody (výročí osvobození Plzně americkou armádou) jsem šla na setkání s veterány, kde byl mimo jinými i George Patton Waters, vnuk generála Pattona. Po skončení přednášky jsme se si spolu pár minut povídali a přišla řeč i na tento film, který George nazval v rámci ztvárnění svého předka výborným a nesmírně přesným. A já s ním musím souhlasit. Ano, jsou tu možná nějaké "ryze hollywoodské" prvky, ale je to jako vidět válku očima samotného generála, podle kterého prostě Monty bude vždy jen britský elegán snažící se neprohrát a Sovětská armáda něco, proti čemu by se mělo bojovat. (14.04.2009)

Básník mluvící slovníkem spodiny, geniální stratég s impulzivním jednáním a válečník, tak je v kostce vykreslen Patton. I přes poněkud delší stopáž film neztrácí na tempu, nepoužívá berličky patosu, když touží z diváka dostat emoce, zkrátka funguje přesně dle mého gusta. Vše je dokonale zahrané, zrežírované a český dabing je překvapivě dobrý především zásluhou Pavlaty. (23.06.2019)

Parádní životopisný velkofilm, ve kterém se dá dozvědět spousta zajímavých informací a postupu spojenců v Africe i Evropě. Patton byl vulgární a arogantní hovado, ale přesně tenhle typ chlapa je potřeba k vyhrání války. A je škoda, že potom fakt netáhl až do Ruska. Na 90% jsme mohli mít od těch rudých šmejdů pokoj. (28.01.2012)