Život je raz taký

Manželé se pokusí dát dohromady své dva přátele prostřednictvím rande naslepo. Propadák. Po třech letech oba (manželé) umírají při autonehodě a zůstane po nich jednoroční dcerka, která připadne do výchovy komu jinému než neslučitelné dvojici. Což bylo předem čitelné, ale komu na tom záleží - proto se na romantické komedie většina lidí dívá, že? Navíc jsem se u ní i (místy) zasmál a měla optimistický náboj. Jak já říkám - film na oddech a zabití času. 50% # Kdybych si ale chtěl vybrat jednu rom-kom. s Katherine, jdu jednoznačně do Chceš mě, chci tě. (21.01.2011)

50% Cizí dítě ve společné péči dvou protikladů může být zábavná podívaná, pokud je dítě obdařeno vnitřním voice-overem, který posílá do háje všechny okolo jako v Kdopak to mluví. Jenže tohle nemluvně ale nemá pro děj filmu žádný smysl- prakticky nemluví, roztomilostmi neplýtvá a jeho roli ve filmu by lépe ztvárnilo štěně labradora jako v Marley and me. Katherine Heigl zvládá svoje role upjatých husiček natolik přesně, že se neodbytně vrací myšlenka, že tyhle blonďaté control-freaky vůbec "nehraje". Josh Duhamel má ten typ toho prázdného rošťáckého charakteru, na který se dobře dívá- a nic dalšího za ním není. Proč tedy mířím relativně vysoko? Ve scenáristickém týmu byl zjevně jeden talentovaný pisálek, který do banálního plastikového marastu kolem nasypal ostrou dávku hlášek a verbálních přestřelek. Ze života, jak ho známe. :) (25.01.2011)

Thumbs up if You are getting sensitive with age! K tomu není co dodat: okouzlilo mě to, několikrát dojalo a celkově jsem možná trochu v rozpacích z toho, jak se mnou občas podobné "ptákoviny" dokážou zacvičit. Takže kdo má chuť na neškodné romantické drama se sympatickou ústřední dvojicí a několika vtipnými momenty, hurá do půjčoven (tak, a teď si jdu pustit nějaké tříhodinové syrové evropské drama, ve kterém se hlavní postava na konci zabije)! (28.05.2011)

Tohle byla z mého pohledu tuctová americká romanticko- rádoby dramatická komedie. Vcelku nesourodým přátelům je závětí zesnulých přátel svěřeno do opatrovnictví jejich osiřelé dítě. Z přátel se stane pár a z důvodů různých závazků vůči zesnulým rozhodne opatrovnictví neodmítnout a roční Sophii adoptovat. Jelikož se jedná o jedince, kteří dítě nikdy neměli nabízí se celá škála vtipných scének s batoletem. Prakticky si projdou vším, čím čerství rodiče. Jen s tou výhodou, že dítě už není kojenec. Jenže - neutuchající pláč, bitva s krmením či pokakakná a smrdutá plínka byla ve filmech tolikrát, že scénky připomínají stokrát slyšený vtip. Lecos je tu ztvárněno tak moc rádoby legračně, až je to trapné. Tu romantiku má ve filmu zajistit vzájemné vzplanutí adoptivních rodičů kteří spolu žili jen na hromádce a ke kterému nakonec dojde. Nejsem tu za kecala, divák to čeká už od půlky filmu... Zkrátka na pohádky jsem už starej a půlku jsemt oho viděl dřív a jinde. * * (20.04.2013)

Jedna z těch klasických amerických "okatých" romantických komedií, které miluje většina dívek a žen. Pro mě tedy veliký šok, že se mi ten film líbil. Klasických "klišé", kterými romantické komedie oplývají, je tu až nad hlavu, ale příběh s tematikou sirotka svým nejlepším přátelům, kteří se nemohou vystát, jsem ještě neviděla, proto mě nejspíše zaujal. Od začátku jsem ovšem čekala až to dají spolu hlavní představitelé dohromady, jelikož to bylo jasné již od první sekundy filmu, aniž bych je spatřila...a ono - nečekaně ;) Mě by jen zajímalo - jak by se zachovali ostatní lidé v této situaci. Jaké by bylo naše rozhodnutí.... (07.10.2011)