Bakemonogatari

Problémy s duševním zdravím, psychickou pohodou mohou na sebe bráti různé podoby. V Bakemogatari je to setkání s mystickým zvířetem, které, v jistém slova smyslu, člověka zakleje. S takovým prokletím se žije obtížně, ovšem zbavit se ho pouze nápravu stavu duše. V příběhu prvním se hlavní hrdina Araragi setkává s dívkou Senjougaharou, jež má následující problém: váží 5 kg. Proč se tak stalo a jak ji pomoci, to je oč tu běží. O obsahu Bakemonogatari však nemá valného smyslu mnoho hovořit, neboť skýtá dle mého názoru veskrze průměrný, ba chvílemi až podprůměrný zážitek. Originální, efektní výtvarné řešení však tento nedostatek je schopno vynahradit. Co tu máme? Výrazně barevné, tu jednolité, tu složitě vzorované, mnohokrát až zářivé barevné plochy, prokládané rozsáhlmi plochami černými, bílými i jinými, vždy však v jednom záběru pouze jedné barvy. Volba barev neodpovídáí realitě, ale píše atmosféře scény. Pestrá volba úhlů "záběru", rychlý střih mezi statickými obrazy či scénami s minimem pohybu (často se hýbe jen jeden objekt či skupina podobných objektů). Geometrie je při kresbě vzývána jako bůh - používá se různých perspektiv a projekcí, čáry se kříží ve stejných úhlech a zase v nekonečnu, rozbíhají se v jednom bodě, utíkají směrem k horizontu a důrazně se podřizují úběžníkům. Vhodná volba ambientní hudby spolupomáhá navodit tu pocit každodenní škloní roztěkanosti, jindy zase napětí a obav. Celky se náhle střídají s velkými detaily. A co chvíli si animátoři postaví hlavu a nečekaně použijí úplně jinou techniku animace. Je to neotřelé, ale dokonale to na mě zafungovalo jen v prvním příběhu (který je v tomto ohledu asi nejlepší), v druhém se i přes stacatto relativně slušných dialogů dostavil pocit, že tohle vidět nemusím a po něm pro mě Bakemonogatari skončilo. Silné ***. (30.11.2009)

Místy strhující, skvěle sestříhaná, neotřelá, plná nápadů, perfektně animovaná, překvapující (a mohl bych pokračovat dál) - taková ve stručnosti je Bakemonogatari, seriál, který jede celým širokým spektrem žánrů a s každého si něco vezme (většinou to nejlepší). Rozhodně ale není pro všechny, tolik střihů a hodně barvy, by přeci jenom mohlo někoho odradit. Pro ostatní (jako jsem já) je to fascinující úžasná vizuální jízda podpořena solidními příběhy. Faktem je, že tu spíš vítězí forma nad obsahem, ale ta forma je tak osvěžující, tak neotřelá a zábavná, že ***** je z mého pohledu zcela na místě. 90% (17.01.2011)

Dva chlapi a osm dívek se nám postarají o nezvyklý zážitek z animace, dlouhé dialogy beze smyslu i se smyslem a ujetým japonským humorem. Koukneme se na podivnou fantaskní romantiku, možná si někoho oblíbíme, možná ne. V podstatě tu není nikdo, kdo by musel být nějak extra nenáviděn. Hra s barvami, nezvyklé podání určitých situací, openingy, které nám snad řeknou něco více o dívkách s "podivnostmi"... to všechno dělá v mých očích Bakemonogatari výjimečným. Ale potom jsou tady neduhy nezáživnosti, nudy, umolousané statiky, která vás po chvíli sledování nijak neuchvátí, a tak se v podstatě tento seriál stal, i přes svou zajímavou vizuální stránku, něčím, co si pustím na pozadí a dělám u toho ještě něco jiného. Nezaujalo mě to natolik, abych tomu věnovala 100% pozornost. Ale chápu, že to dokáže být působivé, na mě to ovšem přestalo působit po prvních pár dílech. Lepší 3*. Ale dělají se z toho velmi povedená AMV. ;-) (27.04.2012)

Odkud bych se tak pustil do hodnocení... Japonština jako jazyk je znakově orientována. Nikoli jen, že se znaky zapisuje, ale s velmi omezeným počtem slabik a jen minimálním (proti většině asijských jazyků) tonálním rozdílem je opravdu hodně slov stejně vyslovovaných. Poměrně logické jsou hříčky postavené na zápisu znaků v kombinaci s obratem, o který kráčí. Nejspíš většina slovních hříček v japonštině je založena na rozebrání znaků na součásti, nahrazování radikál, alternativním čtení znaků... Tohoto aspektu se vám v Bakemonogatari dostane hodně. Ba ještě více, vizuální podání seriálu je až takové, že typicky osoba něco říká (slovní hříčku) a je vám to esteticky hezky předloženo napsané, rozepsané, vyfázované... Obyčejně je i samotná zápletka či logika (magie v ději) postavena na vysvětlení souvislosti znaků. Náročné na sledování, ale nijak zvlášť to neprudí. Potud by to bylo triviální... Bakemonogatari tento nápad (již ne úplně nový, viz Sayonara Zetsubou Sensei a Pani Poni Dashi) dotáhl do vysoké míry vizuální stylizace. Animace je skoro vypuštěna, děj se skládá hlavně z obrazů. Místy skvěle nakreslených, spousty hrátek s geometrií, úhly záběru a perspektivou a tak dál. Zástupné obrazy – používají se zařazení situací a nálady dle čísel a barev. Do toho osoby hovoří... Někdy dráždivě či vulgárně, někdy inteligentně, někdy dadaisticky nesmyslně, sebeironicky, někdy zajímavě. A někdy hloupě, to se nedá nic dělat. Hrátky se přenesou i na základy žánrů a archetypů v anime (tsundere, moe atd., navíc jsou tyto aspekty výslovně rozebrány) i styly animace. Inu, je toho až moc (čili trochu únavné), nicméně zcela úmyslně. Pro člověka úplně nedotčeného japonštinou to bude jiný zážitek než pro dotčeného, možná až na vizuál i trochu nestravitelný. Pro mě to bylo místy fascinující. (29.06.2012)

Tak jsem se rozhodl napsat tedy ten komentář. Inu Bakemonogatari, Když jsem viděl první díl, doslova jsem ztuhnul. Co to má k čertu být? Wtf grafika, opening, a pak mi to nějak došlo. S oblibou jsem toto anime nazval ''futuristickým'', neboť cokoliv co tu autoři načrtli je nereálné a až bizardně zajímavé. K prostředí tedy nemám absolutně žádné připomínky, a teď přejdeme k postavám. Araragi je vlastně takový hybrid člověka. Byl vyléčen Oshimem, stejně jako další z mnoha dívek, a shodou náhod, právě jedna dívka s ''problémem'' Senjougahara, se do něho zamiluje řekněme lehce netradičním způsobem. A protože to není bůhví jak romantické anime, ani se na ten vztah moc nehraje. Ikdyby byly postavy sebevíc blbé, barvy, obrazce, prostředí celého anime a jeho docela pomatený příběh vše zachrání! Proto - 97% :) (11.12.2012)