Tucker & Dale vs. Zlo

Celkom milé prekvapenie. To, že je i poriadne krvavé snáď neprekvapí. Ide predsa o hororovú komédiu a tá sa fakt vydarila. Predsudky a nedorozumenie vedú k sérii neuveriteľných úmrtí. Ako policajtovi vysvetlíte, že vám niekto úmyselne! skočil do drtičky s ksichtom celým od krvi? Dobre som sa pobavil aj pri behaní s motorovou pílou po zarezaní do osieho hniezda. Mŕtvol pribúda a všetko sú to náhody tak divoké, až sa pýtate, či to náhodou nebude pokračovanie Nezvratného osudu. Dobre obsadenej hlavnej dvojici to klape. Vtipné situácie a dobrý humor z toho robia viac ako iba ďalší krvák v rade a myslím, že táto hororová komédia je právom v červených číslach. 80%. (02.01.2014)

Filmy vyvolávají v divácích tři druhy emocí: smích, pláč a strach. Smích a pláč patří k sobě, protože smích je opakem pláče a pláč je opakem smíchu, jenže co je opakem strachu? Jak naznačuje série Scary Movie, je to podle všeho výsměch, jinak řečeno parodie. Parodie ovšem žádné emoce nevyvolává, je to spíš intelektuální kategorie, která staví na znalostech parodovaných děl. Parodie vlastně parazituje na parodovaném, ale ne ani tak na obsahu, jako spíše na emocích, který tento obsah vyvolává, protože parodie coby intelektuální kategorie žádné vlastní emoce nevytváří a musí brát jinde. Toto pozření cizích emocí má často velice vtipné důsledky, neboť vede k tomu, že se parodie překlopí v to, co paroduje, třeba Tucker & Dale vs. Zlo na konci nabírá obrátky klasického hixploitationu, kdy Chad, (-spoiler-) který se ukáže být polovičním vidlákem, útočí na plavovlasou květinku Allison z města. Jinak řečeno dělat parodii znamená zapálit si doutník na sudu prachu, protože parodie nevyhnutelně končí v týchž emocích, které paroduje, jelikož je sama o sobě prázdným žánrem bez vlastních emocí. ____ Ještě k té matici o čtyřech prvcích „strach, parodie, smích, pláč“. Tam je hrozně zajímavé, že každý z prvků má svého párového dvojníka (strach/parodie, smích/pláč), ale také jednoho nepřítele (strach/smích, parodie/pláč). Tucker & Dale vs. Zlo to na mnoha místech tematizuje: když se Dale snaží na úplném začátku rozesmát Allison, vyvolá v ní strach, a proto to nefunguje. Tucker zase v jednom momentu přikazuje Daleovi, aby nebrečel, jinými slovy, aby plnil svoji žánrovou roli a byl zlý, popřípadě veselý, protože pláč do žánru parodie nepatří. Mimochodem, (-spoilery-) jak vlastně porazí Chada? Jednoduše tím, že si sestaví správnou matici o čtyřech prvcích, přestanou ho brát na lehkou váhu (smích) a vysmějí se jeho vidláckému původu (parodie). ____ Tucker & Dale vs. Zlo představuje hlavně ale výtečnou esej na téma, že historii píší vítězové, respektive ti, jejichž perspektivou na události nahlížíme. Takže to, co v jiných filmech vypadá jako banda nezvedených vidláků, může být ve skutečnosti bromancí dvou neškodných individuí. Neodehrává se nám tady ale přece jenom něco více? Co když bude zemědělství skutečně v příštích několika deseti letech jedno z nejziskovějších a nejlukrativnějších odvětví v ekonomice, jak tvrdí někteří investoři a obchodníci s komoditami, a zemědělci/vidláci se tak stanou nejbohatšími lidmi planety? Podle světoznámého investora Jima Rogerse budou zemědělci v následujících deseti letech jezdit v autech Lamborghini a finančníci v City of London se budou živit jako taxíkáři. Za posledních třicet let se měli zemědělci špatně, teď prý ale budou vydělávat obrovské peníze. Pak by Tucker & Dale vs. Zlo nahlížející na tyto jedince v pozitivním světle nebyl jen nějakou parodií, nýbrž krajně vizionářským filmem pro novou dobu. (10.10.2011)

Ukázka toho, jak mladí lidé jsou zblblí ze všech těch hororových klišé a automaticky v lese číhá nebezpečí. Není tomu tak, jak se na první pohled může zdát. Blbý a blbější se vmísili do všech hororových filmů, které známe a máme z toho parodii sršící vtip za vtipem, který ale bohužel stoupající minutáží klesá. To ale neubírá nic na skvělé atmosféře v kině. (06.03.2011)

Čekal jsem ultimátní hororovou srandu, dostal jsem jen slušnou komedii s osvěžujícím nápadem, která na konci rezignuje na parodické vyznění a v podstatě se tak stává svou vlastní nechtěnou negací. Což nejspíš bude "zásluhou" nezkušených scenáristů, kteří netušili, jak se z dosavadního děje plynule vymotat. Párkrát jsem se zasmál, dívalo se mi na to příjemně a pohodlně, ale po hypu festivalového diváctva jsem věřil ve větší pecku. (31.03.2011)

"Komedie" postavená na srandě z neprosto nepravděpodobných, ale předvídatelných, absurdních a násilnách situací. Ze začátku je to pakárna, která mě dost prudila. Pak jsem pochopil, že jde o něco ve stylu Scary Movie (naštěstí ne až tak crazy), takže to nejde brát moc vážně. Přišlo pár dobrých hlášek i fakt cynicky vtipných momentů (SPOILER "Are you OK?" po pádu do drtičky /SPOILER), ale celkově nic moc, není to můj styl. Tenhle kousek se může budovat asi jen na nějaké chlastačce, když si ho po pár pivech pustí víc lidí a nevadí jim zásadní nedostatky a o to víc se baví tím, co naopak vtipný je. 50% (10.05.2011)