Tucker & Dale vs. Zlo

Čekal jsem ultimátní hororovou srandu, dostal jsem jen slušnou komedii s osvěžujícím nápadem, která na konci rezignuje na parodické vyznění a v podstatě se tak stává svou vlastní nechtěnou negací. Což nejspíš bude "zásluhou" nezkušených scenáristů, kteří netušili, jak se z dosavadního děje plynule vymotat. Párkrát jsem se zasmál, dívalo se mi na to příjemně a pohodlně, ale po hypu festivalového diváctva jsem věřil ve větší pecku. (31.03.2011)

"Komedie" postavená na srandě z neprosto nepravděpodobných, ale předvídatelných, absurdních a násilnách situací. Ze začátku je to pakárna, která mě dost prudila. Pak jsem pochopil, že jde o něco ve stylu Scary Movie (naštěstí ne až tak crazy), takže to nejde brát moc vážně. Přišlo pár dobrých hlášek i fakt cynicky vtipných momentů (SPOILER "Are you OK?" po pádu do drtičky /SPOILER), ale celkově nic moc, není to můj styl. Tenhle kousek se může budovat asi jen na nějaké chlastačce, když si ho po pár pivech pustí víc lidí a nevadí jim zásadní nedostatky a o to víc se baví tím, co naopak vtipný je. 50% (10.05.2011)

Tak tohle bylo fakt super. Párkrát jsem měl dokonce záchvat míchu. Např. už na začátku filmu, kdy 2 venkovani na benzínce narazili na partu mladých. Jeden z venkovanů má slabé sebevědomí vůči opačnému pohlaví a tak ho ten druhý hecuje ať jde s mladými navázat kontakt. Prý ať je sám sebou a ať se přirozeně směje. A aby to vypadalo přirozeně, vezme si sebou nářadí. A teď si představte, zarostlého chlápka s kosou, jak se blíží k Vám a přiblble se směje. Mladí okamžitě zdrhli... A takových scén je tam více. Film je profesionálně natočen, parádní herecké výkony, sympatické obsazení, skvělé barvy...Prostě 100%. (15.02.2011)

Filmy vyvolávají v divácích tři druhy emocí: smích, pláč a strach. Smích a pláč patří k sobě, protože smích je opakem pláče a pláč je opakem smíchu, jenže co je opakem strachu? Jak naznačuje série Scary Movie, je to podle všeho výsměch, jinak řečeno parodie. Parodie ovšem žádné emoce nevyvolává, je to spíš intelektuální kategorie, která staví na znalostech parodovaných děl. Parodie vlastně parazituje na parodovaném, ale ne ani tak na obsahu, jako spíše na emocích, který tento obsah vyvolává, protože parodie coby intelektuální kategorie žádné vlastní emoce nevytváří a musí brát jinde. Toto pozření cizích emocí má často velice vtipné důsledky, neboť vede k tomu, že se parodie překlopí v to, co paroduje, třeba Tucker & Dale vs. Zlo na konci nabírá obrátky klasického hixploitationu, kdy Chad, (-spoiler-) který se ukáže být polovičním vidlákem, útočí na plavovlasou květinku Allison z města. Jinak řečeno dělat parodii znamená zapálit si doutník na sudu prachu, protože parodie nevyhnutelně končí v týchž emocích, které paroduje, jelikož je sama o sobě prázdným žánrem bez vlastních emocí. ____ Ještě k té matici o čtyřech prvcích „strach, parodie, smích, pláč“. Tam je hrozně zajímavé, že každý z prvků má svého párového dvojníka (strach/parodie, smích/pláč), ale také jednoho nepřítele (strach/smích, parodie/pláč). Tucker & Dale vs. Zlo to na mnoha místech tematizuje: když se Dale snaží na úplném začátku rozesmát Allison, vyvolá v ní strach, a proto to nefunguje. Tucker zase v jednom momentu přikazuje Daleovi, aby nebrečel, jinými slovy, aby plnil svoji žánrovou roli a byl zlý, popřípadě veselý, protože pláč do žánru parodie nepatří. Mimochodem, (-spoilery-) jak vlastně porazí Chada? Jednoduše tím, že si sestaví správnou matici o čtyřech prvcích, přestanou ho brát na lehkou váhu (smích) a vysmějí se jeho vidláckému původu (parodie). ____ Tucker & Dale vs. Zlo představuje hlavně ale výtečnou esej na téma, že historii píší vítězové, respektive ti, jejichž perspektivou na události nahlížíme. Takže to, co v jiných filmech vypadá jako banda nezvedených vidláků, může být ve skutečnosti bromancí dvou neškodných individuí. Neodehrává se nám tady ale přece jenom něco více? Co když bude zemědělství skutečně v příštích několika deseti letech jedno z nejziskovějších a nejlukrativnějších odvětví v ekonomice, jak tvrdí někteří investoři a obchodníci s komoditami, a zemědělci/vidláci se tak stanou nejbohatšími lidmi planety? Podle světoznámého investora Jima Rogerse budou zemědělci v následujících deseti letech jezdit v autech Lamborghini a finančníci v City of London se budou živit jako taxíkáři. Za posledních třicet let se měli zemědělci špatně, teď prý ale budou vydělávat obrovské peníze. Pak by Tucker & Dale vs. Zlo nahlížející na tyto jedince v pozitivním světle nebyl jen nějakou parodií, nýbrž krajně vizionářským filmem pro novou dobu. (10.10.2011)

Samozřejmě oceňuji ten nápad vysmát se ohraným hororovým klišé, ale ve výsledku mi přišlo, že ten film vlastně není o nic lepší, než filmy, z kterých si utahuje, protože zatímco oni aspoň nabízí více či méně přiznanou porci pokleslé zábavy, kterou člověk v rámci žánru očekává, tak zde se mu dostane vlastně toho samého (máme se smát tomu, že někdo "komicky" zemře), ale s tím rozdílem, že je to zábava servírovaná z jakési povýšenecké pozice, která kritizuje nepsané žánrové předsudky a předkládá nám k uvěření, že vidlák je člověk jako my, a z toho důvodu má nárok na milostnou přízeň atraktivní blondýny, s čímž mám prostě zásadní problém. Navíc mi ten film zas jako taková řachanda nepřišel, místy jsem se u toho dost nudil, a hlavně to u mě zabilo krajně nesympatické obsazení a nevalné herecké výkony. Takže za sebe říkám, že si svoje "předsudky" vůči vidlákům milerád ponechám dál, a že si příště radši pustím nějakou žánrovou klasiku než tuhle pseudohumanistickou parodii od buranského tvůrce, který si jejím natočením chtěl cosi kompenzovat. (15.03.2020)