5 Days of War

Pro mě dost velký překvápko.Přistupoval sem k tomu s velkou nedůvěrou,ale docela se to Rennymu povedlo.Neni to ani dokumentárně zmršený,jako Bigelowic Smrt čeká všude,což bylo dvě hodiny Televizních novin,ani nějaká nonstop válka,ve který nebejvá místo pro děj.Tohle mělo zápletku,bylo to i zručně natočený.A obličej hlavní hrdinky budu mít hezkou chvíli před sebou,hezká kůstka.Spokojenost,jen doufám ,že teď přijde ze strany Harlina zase nějaká akce.60%. (10.01.2013)

5 Days of War je film, kterej na první pohled moc nezaujme. Podle názvu jsem čekal obyčejný válečný biják a dostal jsem úplně něco jiného. Dostal jsem inteligentně a hlavně hodně syrově pojatý pohled na moderní válku - tentokrát na konflikt mezi Gruzií a Ruskem. Dostala mě jak bravůrní technická stránka filmu - kamera, efekty, prostředí -, výborně obsazení herci, složení především z neznámých tváří a tak film působil hodně věrohodně, dalo by se říct až dokumentárně. Musím frknout 5*, protože jsem po celou dobu skoro nedýchal a pokud by byla možnost, určitě bych na to šel do kina! A palec hore musím dát i za hudbu, která byla krásná. (02.11.2011)

Těšil jsem se na hláškujícího opuchlého Kilmera a syrovou válečnou akci bez komentáře a dostal jsem patetickou sračku s věčně uplakaným Garciou. Za tohle by měli Gruzínci vyhlásit Americe válku. Když v závěru vidím to zneužití pozůstalých, kteří při konfliktu přišli o své blízké, zvedá se mi žaludek. (20.07.2011)

Film o konfliktu mezi Ruskem a Gruzií o jižní Osetii a severní Abcházii, je jedním z mála válečných filmů, které jsem zhlédla v dospělosti, po někdejším absolvování hromadných školních akcích, které mi tento tento typ filmu „na věky” zhnusily. Porovnám s jiným filmem stejného žánru, který jsem měla tu čest vidět, s britskými Válečníky (i když to je porovnání jablek z hruškama : -)), ale co - oboje je ovoce; oba filmy jsou válečné). „5 Days” byl méně realistický a o cosi romantičtější. Trochu méně genocidy (byl to opravdu vojenský konflikt, nikoli občanská válka) a o "trochu" lepší vojenská technika (taky to bylo cca o 15 let později). Herecké výkony byly také nepochybně lepší u Válečníků. V tomto filmu novinář nebo vlastně válečný zpravodaj - Rupert Friend - a přestože se na něho moc hezky dívalo a docela dobře umí i hrát, na vše sám nestačil. Pány jistě zaujala krásná politoložka (Emanuelle Chriqui), jež se vrátila z Ameriky (ze studií) do Gruzie učit) ale jinak už vynikly jen záporné nebo téměř záporné postavy (Rusko bylo vyobrazeno jako agresor a nepřítel). Ve Válečnících byla láska (zakázaná, k vdané ženě) tak nějak jen naznačena, tady byl romantický vztah více viditelný a taky dobře skončil (typickým hollywoodským happyendem), takhle by to nebylo ani v životě natož ve válečném konfliktu (s realitou v citovém vztahu při válečném konfliktu jsme se spíše setkali ihned na začátku filmu při misi v Iráku). Přes výš uvedené jsem si "s mrazivým pocitem v zádech" při pohledu na bombardující stíhačky a letadla uvedomila, že kdyby u nás (tenkrát ještě) Sověti v roce 1968 chtěli skutečně bojovat, tak to asi vypadalo úplně jinak... (23.09.2011)

Tvrdý válečný film. Bez okolků ukazuje jeden z přehlédnutých konfliktů nedávné doby. Krutosti a realita soudobé války a neschopnost mezinárodního společenství s tím efektivně cokoli udělat a vlastně i nezájem Západního světa, který žije olympiadou. Nikdo nemůže tvrdit, že dnes se nekonají čistky a že se válčí podle v pravidel a na Kavkaze to neplatí v žádném případě. Film mě skvěle přenesl do zoufaltví a utrpení válečných událostí a zkazila ho jen jedna americká "happy" scéna. Přesto i to tam tak trochu patří. Aspoň kapka naděje. Jinak nadprůměrný film za 4. (13.04.2012)