Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHrajú:
Kirsten Dunst, Charlotte Gainsbourg, Kiefer Sutherland, Charlotte Rampling, Udo Kier, Alexander Skarsgård, Stellan Skarsgård, John Hurt (viac)Obsahy(1)
Druhý diel „trilógie depresie“ o dvoch sestrách, z ktorých tá mladšia sa práve vydáva. Svadobná slávnosť sa odohráva na starobylom vidieckom sídle. Sviatočnú náladu však pokazí náhla hrozba v podobe červenej planéty s názvom Melancholia, ktorá vystúpila spoza Slnka a pre Zem znamená bezprostrednú katastrofu. (ASFK)
Videá (2)
Recenzie (1 200)
Místo Sutherlanda měl být obsazen Bruce Willis; teprve se spasitelem planety "asteroid my ass" by Trier hodil směrem k divákům ten správný ironický úšklebek a nadhled; na tuhle rovinu je Jack Bauer přeci jen malé pívo. No, ale vážně... Surrealistický "videoklip" na Wagnera, "formanovská" svatba a Trier v komorně emočním; a přesto vizuálně nejpůsobivějším; zániku světa. Hned v několika pasážích se skutečně daří navodit onu tolik specifickou atmosféru i pocity typické pro stavy melancholie, což se ve filmu vidí/prožije málokdy. ()
Jsem si naprosto vědom toho, že nejsem hoden sledovat podobný umělecký skvost, ale přesto jsem se, s naivitou sobě vlastní, do sledování zvídavě vrhl. Musím uznat, že ačkoli by se děj tohoto snímku dal nacpat do tříminutového kraťasu, tak jsem se vyloženě nenudil. Avšak ze zásady odmítám ztrácet čas dumáním o vyšších smyslech čehokoli, takže poníženě přiznávám svou chybu a své chutě po filmových orgiích se příště pokusím otupit nějakými vhodnými medikamenty. ()
Evropský protipól k hollywoodským blockbusterům o konci světa, aneb návod na to, jak se chovat v krajní situaci, pokud místo klišé mainstreamu chcete sáhnout po alternativních klišé. Zaopatření lidé s tvářemi slavných hvězd procházejí honosným sídlem v až urputně vycizelovaných záběrech, jen tentokrát není západní styl života utužován a oslavován, nýbrž podvracen coby zkažený hodnotový systém postavený na povrchnosti a umělém řádu. Podobně jako ve svých nejznámějších filmech "Prolomit vlny" a "Tanec v temnotách" Trier rozvádí v zásadě banální situaci a přímočarým způsobem doluje z diváků emoce. Nicméně důmyslným prostředkem je úvodní sekvence snových výjevů, které předznamenávají vývoj příběhu a rezonují posléze ve vyprávění, čímž (spolu s roztroušenými podvratnými detaily) vytváří napětí v divákovi, které kopíruje vnitřní napětí, nejistotu a hranici šílenství postav čelících hrozbě konce světa. ()
Melancholia je určitě stravitelnější, než režisérův předchozí počin. V tomto případě se nebál ironie, vtipkování, ale samozřejmě ani tentokrát nechyběly pocity naprostého zoufalství a deprese. Vizuálnímu pohledu na konec světa se nedá nic vytknout, je jednoduše '' krásný '' a dlouhé scény beze slov s velice poutavou zvukovou stopou nenechají nikoho netknutým. Člověk se prostě při odchodu ze sálu musí ptát, na čem že to ten Trier frčí - 80%. ()
Není moc autorů mužů, kteří se vypíší za svých pocitů a pak to nechají zahrát ženami. ´Melancholii´ považuji za jednu z nejupřímnějších autorských výpovědí posledních let a úvodní prolog se zpomalenými záběry a působivou hudbou Richarda Wagnera za estetický orgasmus. Co znamenala 19.jamka, není myslím příliš směrodatné (už vidím Von Triera, jak se směje pod vousy při četbě různých, na hlavu postavených, vysvětlujících teorií). ()
Galéria (46)
Zaujímavosti (23)
- Jméno hlavní hrdinky Justine bylo inspirováno obsahem novely Markýze de Sade „Justýna aneb prokletí ctnosti“. (lehkoživka)
- Kirsten Dunst a Lars von Trier mají narozeniny ve stejný den. (ČSFD)
- Záběr, kdy je Justine (Kirsten Dunst) ve svatebních šatech s kyticí unášena proudem, je inspirován obrazem "Ophelia" britského malíře Johna Everetta Millaise. (SaNcHeZ_cz)
Reklama