The Whistleblower
The Whistleblower
Réžia:
Larysa KondrackiKamera:
Kieran McGuiganHudba:
Mychael DannaHrajú:
Rachel Weisz, Vanessa Redgrave, Monica Bellucci, David Strathairn, Nikolaj Lie Kaas, Roxana Condurache, Paula Schramm, Alexandru Potocean, William Hope (viac)Obsahy(2)
Nejnebezpečnější bývá pravda. Kanadsko-německé drama z neklidného Balkánu... Prvotina kanadské režisérky ukrajinského původu Larysy Kondracké, nazvaná Informátorka (2010), vzbudila po svém uvedení značnou pozornost a mj. získala šest nominací na domácí výroční cenu Genie (nejlepší film, scénář, režie, hudba a ženské herecké výkony v hlavní a vedlejší roli – Rachel Weiszová a Roxana Conduracheová). Její kvality byly oceněny i na několika menších festivalech (Brusel, Palm Springs, Seattle). Tvůrkyně se inspirovala skutečným příběhem nebraské policistky Kathryn Bolkovacové, která se na začátku devadesátých let přihlásila do služby k mírovým sborům OSN na území poválečné Bosny. Tento krutý příběh tehdejší balkánské reality líčí utrpení několika, často nezletilých dívek, jež jsou prodávány do sexuálního otroctví. Kathryn začne rozplétat osud jedné z nich, což ji dovede až k organizátorům nelegálního obchodu. Když na situaci upozorní, dostává se do problémů. S výnosným byznysem totiž souvisí činnost dalších členů mírových sborů a zejména jejich zaměstnavatele, tajemné americké privátní bezpečnostní firmy, jež všechno kryje. Režisérka rozehrává působivou atmosféru všudypřítomného mužského šovinismu a skrytých hrozeb (Kathryn je i pro řadu svých kolegů pouhým sexuálním objektem). Přesvědčivost snímku ještě znásobují herecké výkony, zejména Angličanky Rachel Weiszové v hlavní roli a potom debutující rumunské herečky Roxany Conduracheové v úloze jedné z obětí. Vedlejší postavu jednoho z Kathryniných velitelů Nicka Kaufmana ztělesnil tehdy ještě nepříliš známý Benedict Cumberbatch. (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (191)
Jednoho dne jsem měla náladu podívat se na nějaké politické drama. A The Whistleblower pro mě byla jasná volba:) Od filmu jsem očekávala silné drama, ale něco tak strhujícího, brutálního a mnohdy až mrazivého, co se po celý film odehrávalo, jsem nečekala ani v nejmenším. Jak příběh postupuje, atmosféra i napětí houstne, události gradují s každým dalším okamžikem a scény se stávají čím dál více vyhrocenějšími. The Whistleblower také především přináší "One Woman Show." Rachel Weisz je fenomenální a na jejím výkonu stojí celý film. Ještě v žádném filmu mě nedostala, jako v tomto. Všude, kde jsem ji viděla, mě ohromila svou krásou a přirozeností, ale teprve tímto filmem a svou postavou mi ukázala, jaká brilantní herečka to je. Myslím, že v tomto případě by byl Oscar pro ni zcela právem zasloužený. Scéna v baru, kde ji ostatní policisti musejí držet, aby se jim nevysmekla je naprosto strhující a působivá. V tu chvíli mi zde připomínala Seana Penna v podobné situaci, které musel čelit v Tajemné řece. Od určité chvíle, kdy se věci stávaly až neúnosnými a děj byl vyhrocený na maximum, jsem si uvědomila, že toto je film na pět hvězdiček. Díky Rachel, díky realistickému zpracování, díky scénáři. Asi ve dvou scénách jsem měla slzy v očích a mrazilo mě. Toto je pro mě film, který by si zasloužil řadu prestižních cen. "I don't know, something fucked up is going on." - "Honey, it's like I say, this is Bosnia. These people specialize in 'fucked up.' " ()
Pomalejší rozjezd připomínající skoro nějakou epizodu ze seriálu, co se jich na komerčních stanicích točí pořád dokola, zhruba po půl hodině, resp. po příjezdu Kathryn (výtečná, výtečná a ještě jednou výtečná Rachel Weisz) do Bosny se to však zlomí do hodně depresivního a špinavého dramatu, jenž vyvrcholí šokujícím finále a jakousi bezmocností pohnout touhle zvrácenou mašinérií byť jen o píď... Víc napsat snad ani nedokážu, páč při myšlence, že se tam toto vážně děje (a asi vážně děje) se mi jaksi nedostává slov. Na první pohled nenápadný, avšak velmi silný film. ()
Bosna je pěkná, zaslíbená to země (nejen) na (po)sezóní dovolenou. Má to však jeden "malý", za to dosti podstatný háček. Musíte být "Jugoš", popř. voják SFOR nastolující (pod hlavičkou OSN) v tomhle "bordelu pořádek" a nikoliv náctiletá ukrajinka. To potom místo lákavé vidiny "lehkého" výdělku v místních "hotelech" si na vás (možná) nezablbnou "hoši s letlampama", to ovšem neznamená, že "vaše prdel nepozná středověk". "Jugoši" jsou totiž "kluci hraví se smyslem pro fantazii a dětské nevinné hrátky", o čemž vás přesvědčí rychleji, než byste odříkali říkanku "řetěz...pouta...Ukrajinka....roztáhni nohy...trubka (rychle) dovnitř.....(pomalu) ven.....balíme to, zítra taky den". Bosna, rok 1999, obchod s "bílým masem v plném rozkvětu" ( ne, o drůbeží zde opravdu nejde) a jedna policistka, co právě ztratila šanci na opatrovnictví své dcery, o to více se zakousla do (beznadějné) záchrany "místních dí(ě)vek pro všechno". Snímku The Whistleblower vévodí přesvědčivá R. Weisz, umně vystavěný příběh, jistá (až na pár vyjímek, (kdy to zavání lehkým amer. patosem) syrová a věcná režie, přesvědčivá kamera a nevtíravý (zážitek nerušící) hudební doprovod. Závěrem si neodpustím poznámku, tento a podobné typy snímků by měly plnit kasy kin a zdejší diskuze a komentáře a nikoliv ....íčoviny typu The Tourists, 2012.....Vždy když shlédnu takovýto typ snímku, se sám (před sebou samým) zastydím, na jaké malichernosti si stěžuju a přitom žiju v takovém blahobytu. Nabízí se otázka, vždyť s tím stejně nejde nic dělat, jsme přeci lidé a ty se nemění!? "Tohle" tady vždy bylo, je a bude. Na druhou stranu, díky za každou " Kathryn Bolkovac". Teď mě pls omluvte, jdu si napustit horkou vanu, otevřít lahvovou plzínku, zakousnout bagetu a koneckonců i to nevinné porno na plazmě (pro ukrácení volné chvíle) neublíží. ANO, i já se řadím mezi ty neustále si na malichernosti stěžující a zády se obracející k důležitým problémům. Pyšný na tuto skutečnost rohodně nejsem, ale zároveň vím, že min v dohledné době se na tomto faktu nic zásadního nezmění. Balit kufry a vydat se vstříc např. Rwandskému "dobrodružství" a pomáhat "třetímu světu" se nechystám.... ()
Ukázkový příklad filmu, kde u mě závažnost obsahu kompletně převálcuje i nedokonalou formu zpracování. Všechny podobné alarmující výpovědi o krutém bezpráví by se měly povinně promítat ve školách po celém světě, aby se lidé už od útlého věku konečně naučili, nestarat se jen o vlastní píseček a hasili i to, co je nepálí. Čím více by jich bylo, tím větší by byla do budoucna šance úspěšně bojovat proti zrůdnostem, které jsou dnes na naší planetě na denním pořádku. Je žalostné, že zatím je to spíš jen utopická představa. Proto patří enormní vděk všem odvážným novinářům, filmařům i dalším jedincům, kteří se jako malincí Davidové odhodlaně na jakéhokoliv bestiálního Goliáše vrhají, aby se pokusili každému člověku, kterému je nespravedlivě odebíráno, vrátit jeho základní právo na humánně důstojný život. ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (4)
- Skutočná Kathryn Bolkovac, ktorá bola priamou účastníčkou udalostí zobrazených vo filme, predala práva k príbehu režisérke Laryse Kondracki za symbolických 100 amerických dolárov. (MikaelSVK)
- Film byl natáčen převážně v Rumunsku, několik klíčových scén pak v Torontu. (Florentyna)
- Whistleblower je označenie pre človeka, ktorý vynesie na verejnosť alebo vnútorným orgánom nekalé alebo nelegálne aktivity a praktiky, ktoré sa dejú v danej firme alebo organizácii. Pojem pochádza z funkcie športového rozhodcu, ktorý odpískava faul alebo nedovolený zákrok. (muti)
Je obtížné zpracovat do filmové podoby taková palčivá témata jako je obchod s bílým masem. Režisérka ukrajinského původu Larysa Kondracki se o to v roce 2010 pokusila skrze film Whistleblower AKA Informátorka. Pro Kondracki šlo o režijní debut, přičemž vývoj snímku trval skoro deset let a impulzem pro vznik filmu bylo pro Kondracki setkání se skutečnou Kathryn Bolkavacovou. Ta námět o jejím zážitku s odhalením organizátorů obchodů s bílým masem prodala za 100 dolarů a následně v rámci několika let vznikali diskuze mezi Kondracki a spoluscenáristkou Eilis Kirwan nad tím, jak moc toho do výsledného filmu zahrnout. Ze scénáře tak třeba vznikli Síla Informátorky tkví v tom, že jde o film dle skutečných událostí. Filmy o takových tématech musí vznikat, aby se případné ona témata dočkala širšího povědomí a díky čerpání ze skutečných zážitků představí obchod s bílým masem v té nejhorší možné podobě. Autentické zpracování vyvolá ten správný pocit nepříjemnosti a především je to celé velmi brutální. A to dost možná až příliš. Ovšem samí tvůrci prohlásili, že ono násilí pro účely filmu zmírnili. Což jen dokazuje, jak vážné toto téma je. Informátorka může fungovat i jako dokument díky rozhodnutí, že film bude natočen skrze ruční kameru. Ruční kamera přitom může fungovat velmi dobře (Let číslo 93), u Informátorky jsou ale poznat limity tohoto tvůrčího rozhodnutí. Kameraman Kieran McGuigan se sice snaží a některé záběry se mu skutečně daří, sázka na jeden specifický styl se ale časem okouká a celé to působí, že za kamerou chyběl větší počet kreativních nápadů. Plán za tímto rozhodnutím byl poté nejspíš jasný. Vyvolat co největší intenzitu té strašné podívané, které je divák svědkem. Jenomže to tak úplně nefunguje. Přesto se ovšem na Informátorku dá dívat a v některých případech McGuigan dokázal s osvícením dost dobře pracovat. Jindy mu to naopak šlo méně. Kvůli kameře si prostě Informátorku člověk pamatovat nebude. Ale dost možná si jí bude pamatovat díky Rachel Weisz. Rachel Weisz na poprvé roli Bolkovacové odmítla, protože si v době těhotenství nedovedla představit, že by byla součástí tak náročného filmu. Dalších pár let se ale film nehnul z místa a v době, kdy byl jeho osud na vlásku Weisz roli definitivně přijala. A je to dobře. Herecký výkon Weisz je totiž bravurní. Scénář navíc představuje v jaké životní fázi v době události filmu Bolkavac je a tu postavu to díky tomu dělá komplexnější. Na druhou stranu se dá ale vlastně spekulovat nad tím, zda by se film bez tohoto obkreslení obešel. Informátorka není biografií, spíše jen pojednává o událostech z pohledu Bolkavac. Problém Informátorky tkví v tom, že v jednom ohledu působí strašně naivním způsobem, kdy se na některé věci koukala příliš jednoduchým způsobem a nevěnuje se jim tak trochu více. Dá se to snadno odůvodnit tím, že ten film je především o obchodu s bílým masem, tohle tak trochu zjednodušené téma je ovšem s pátráním po obchodních s bílým masem spjaté a i proto zamrzí, že se na ně v rámci scénáře tak trochu kašle. Z pohledu filmu může OSN snadno působit jako zbabělá organizace, jenomže by se na tohle téma rozhodně nemělo dívat tak černobílé. Ale to už by se od stěžejního tématu možná film přece jen dostal až příliš daleko. Režie Kondracki má taky v rámci Informátorky své limity. Sázka na zobrazování scén, kde se znásilňuje a zabíjí totiž z hlediska hodnocení filmového řemesla neospravedlní to, že je to celé natočené tak trochu nezajímavým způsobem. A zcela očividně se to bez kompromisu neobešlo. Neshazuje to fakt, že je Informátorka nepříjemná podívaná a že si divák stejně už při zaznění slov ´´ obchod s bílým masem´´ dost sám nepředstaví, jaká zvěrstva ty mladé ženy prožívají. Jde tak o přijatelný kompromis, který výpovědní hodnotu Informátorky rozhodně neshazuje. Více výpovědní hodnotu by ovšem možná mělo to, kdyby se Kondracki místo hraného filmu rozhodla natočit dokument a dotkla se i témat, které film vynechal. Informátorka je obdivuhodná záležitost, protože se jí skutečné události do velké míry daří zdatně prodat, Weisz je solidní a celkově je důležité, aby lidé o těchto strašných (nadále aktuálních) činech věděli. Filmařské limity to bezpochyby má, odvahu Kondracki a spol. tohle téma zpracovat to ovšem neshazuje...... () (menej) (viac)