Tomb Raider

Na jednu stranu lze říci, že filmový "Tomb Raider" pouze do hraného filmu převádí famózní stejnojmenný reboot videoherní franšízy z roku 2013, z něhož přebírá příběh, prostředí, ale i pojetí akce a postavy. Navíc film z porovnání s videohrou vychází hodně jako chudší příbuzný - jednak co do výpravy a variability prostředí, ale také z hlediska vyprávění i profilace postavy a jejího vývoje. Názorně se tak ukazují přednosti potenciálu videoher vůči kinematografii v podobném duchu jako v případě jejího porovnání se seriály. Ale zase nutno uznat, že ani film z toho nevychází úplně bez pozitiv. Ty spočívají v pořád ještě masovější přístupnosti a menší časové náročnosti filmů, ale také jejich schopnosti uhranout obsazením a formálními finesami. Na většinu pozitivních stránek filmové adaptace - počínaje Lařiným vývojovým obloukem a konče výtečně fyzickou akcí - můžeme odvětit, že to bylo v intenzivnější či propracovanější podobě již ve hře. Co ale zůstává vlastní a nezpochybnitelné, je právě obsazení v čele s představitelkou Lary Croft, byť zdaleka ne omezené jen na ni. Alicia Vikander je uhrančivá coby nová ikona a vzor pro divačky i diváky svou fyzickou kondicí a charismatem. Někteří fanoušci a diváci obeznámení pouze s klasickým obrazem Lary remcají, že své ikonické dvě pistole pozdvihne až na samém konci filmu. Jenže právě v tom spočívá náročnost zdejšího pojetí figury, že musí unést celý film a být akční hrdinkou bez těchto tradičních atributů, což znamená vyvážit to fyzickou zdatností. Díky upřednostnění akce, kde ke slovu přichází fyzička a výdrž před přestřelkami tak film výtečně navazuje nejen na revoluční koncept rebootové videohry, ale také přináší do kin svěží závan v rámci akčních blockbuserů. Ačkoli akční pasáže oplývají počítačovou animací, jejich základem jsou fyzické výkony hlavní představitelky. Současně stojí za to vyzdvihnout nekřiklavou progresivnost filmu co do genderových i rasových stereotypů. Zatímco v případě klasického obrazu Lary Croft hráči i diváci filmů s Angelinou Jolie zahlíželi na její dekolt a pozadí, v novém pojetí (opět ustanoveném již videohrou) se hlavními atributy stávají její osvalená záda a paže. Ty ovšem vyvstávají v kontextu scén, ne díky objektivizujícím záběrům, kterých je film osvěžujícím způsobem prostý. Nad to navíc s vedlejší postavou Lua v podání Daniela Wu americká kinematografie poprvé prolamuje stereotyp, že Asiaté nejsou mužní a sexy. (08.07.2018)

Tak ja nevim, takovejchhle dobrodruznejch filmu s hledanim nejakyho tajemnyho pokladu/mista/atd. posledni dobou moc neni, takze jsem se docela tesil, ale nez tohle, to si radsi znovu pustim Tomb Raidery s Angelinou. Na to, ze by mel bejt film o tom, ze prsata drsnacka nekde beha a kosi smejdy, to je totiz az zbytecne ukecany, uvod zbytecne natazenej a kdyz se dostanem na ostrov, tak se zacne pro zmenu na sebe vrsit jedna debilita a nelogicnost za druhou. Samotna akce v hrobce je sice fajn, ale bohuzel moc kratka, aby to uz film vytahlo z prumeru. Herecky je Vikander mozna schopna, ale na tuhle roli se fakt nehodi, tohle byl castingovej preslap roku. Aspon, ze Gogginsovo zaporak je fajn. Celkove sice docela fajn akce a sympaticky obsazeni, ale to vic nez 3* s odrenejma usima neda. (26.08.2019)

Videoherní adaptace nejsou mrtvé. Alespoň to dokázal norský rodák Roar Uthaug kterému někdo svěřil novou filmovou verzi Lary Croft AKA Tomb Raider. I přes nejistou trailerovou kampaň se Tomb Raider asi povedl víc než by kdokoliv čekal. Děj je jednoduchý ale funguje a divák si ho dost dobře užije. V podstatě jsem si vzpomněl na zlaté časy Indiana Jonese a dost často mě při filmu napadlo, že kdybych takhle nějak vypadal Indiana Jones 5 a Indy by v něm předal pochodeň (s bičem a kloboukem) dceři vůbec bych se nezlobil. Nový Tomb Raider v závěru opravdu připomíná závěr Poslední křížové výpravy a fajn je na tom to, že to nepůsobí jako vykradačka. Pozitivní jsou na filmu i postavy. O Angelině Jolie a jejím podání Lary Croft nemůžu říct nic špatného, přece jenom na první díl s Jolie ještě vzpomínám dostatečně dobře (na rozdíl od průměrné a výrazně horší dvojky). Přiznejme si však, že především sázela na šarm a pitvoření. Za to Vikander a její Lara Croft to je jiná. Vikander která byla od výhry castingu kritizovaná za to, že je málo prsatá, má totiž co hrát: Dokáže skvěle zahrát svůj vztah s otcem, dokáže působit zranitelně, věříme jí fyzickou sílu a inteligent a především když poprvé zabije člověka je z toho opravdu v šoku. A tím to působí reálně. Další výraznou postavou je hlavní záporák Vogel v podání Waltona Gogginse.Gogginsův Vogel je skvělý v tom, že má uvěřitelnou motivaci a jeho plán jaksi dává smysl. A především je Goggins opět neuvěřitelně sympatický, ať už s někým mluví nebo zrovna míří pistolí. Akční scény jsou uvěřitelné, Lara opravdu není nezranitelná hrdinka která by za sebou pobila 20 chlapů ale díky svému intelektu si poradí a zdatně je pobije. Jistá výtka je ta, že to určitě není tak originální a není to ani totální převratná pecka ze které byste si sedli totálně na zadek ale je to dost dobrá dobrodružná oddechovka která by si to pokračování rozhodně zasloužila. A ne jenom kvůli tomu, že chci tuto Laru vidět s pistolemi v akci! (17.03.2018)

Alicia super a vůbec celej Londýn mě fakt bavil. Po příjezdu na ostrov mě ale iritovaly dojemný scény s fotříkem a nějak jsem se začal nudit. Do hrobky se dostali fakt jednoduše, ale tam jsem čekal alespoň pořádnou tajemnou potvoru, ducha, nebo něco. Jenže tvůrci vsadili na reálnou notu a já si přišel ošizenej. Prostě hra je o dost epičtější, než film. Ale jako mám chuť si teď koupit novýho Tomb Raidera, to jo. (25.03.2018)

Je to zajímavé coby dialog filmaře s počítačovou hrou. Aplikace videoherích principů (quick time events, bezedné propasti, nekonečná akce propojovaná cutscénami) je důkladná a zcela patrná. Uthaug se strašně moc snaží vyhnout dřívějším neduhům počítačových her a Alicia Vikander má nezpochybnitelné charisma (i když paradoxně nemá moc prostoru). Ale přes velkou sebeuvědomělost se nedaří dát dohromady funkční film, který by byl zajímavý sám o sobě, nejen prací s videoherními principy. Je hezké, že film zachází do extrému coby origin a s až fetišistickým okouzlením představuje každý pohyb, (ručkování, šplhání), kterým je Lara proslulá, ale opravdu má potěcha z toho nahradit nějakou vnitřní energii, kterou by ten film vyprodukoval? Vše, co má, je jen vztah ke hře - těžiště toho filmu leží mimo něj. A mně to nestačí. PS: Je vtipné, že filmová Lara je mnohem nezničitelnější než ta videoherní. (14.03.2018)