Mad Max: Zbesilá cesta

(1001) Na úplném začátku mě napadaly takové myšlenky jako "co to sakra je?", "kdo to sakra je?" a "co se to sakra děje?", než si můj mozek vůbec uvědomil, do čeho že se to George Miller vlastně pouští. Nejprve jsem se nechala vtáhnout sentimentem (cit, silné a bezprostřední hnutí mysli, náklonnost nebo odpor, který není závislý na rozumové úvaze) a říkala si, že za Furiosou bych šla. (Charlize Theron tímto filmem udělala pro moje feministické smýšlení o ní mnohem víc než prvoplánovitě "women power" filmy jako Její případ). Během filmu nikdo z jejích protivníků nepoužije fakt, že je žena, jako příležitost k urážce, ach ano. A taky jsem u filmu vydržela 82 minut na rotopedu, což musí být můj osobní rekord. Tak poutavý je to film. Teprve později a postupně mi začalo docházet, že jsem svědkem master class o ukazovat, neříkat. Jemné dramaturgické nuance, kdy se všechny úvodní situace zrcadlí v závěrečných situacích, s pozměněným významem a jasným vývojem. Postavy, postavení, ideologie zachycené in medias res, s kontextem, který je možno uhádnout nebo si ho domyslet. Tenhle zběsilý fantazijní svět mi svými pravidly přišel podobný tomu v Tarantinově Kill Billovi: Tam platí, že když přijmu jako fakt, že gangsteři a nájemní zabijáci používají katany a dodržují kód cti, nemusím se vůbec zaobírat logikou a všechno do sebe perfektně zapadá. Svět Mad Maxe je v tomto ohledu stejný. Civilizace si v pustině žije vlastním životem. Diktátor si s sebou na válečné výpravy bere speciální vůz s bubeníky a kytaristou z pekla. Muž s nadpozemskou silou má rozum malého dítěte a kolem krku nosí náhrdelník z hlaviček dětských panenek. Tvář nejcennější manželky zdobí jizvy, kterými se sama ze vzdoru chtěla zohavit. (28.07.2015)

Jo, tohle je RYCHLE A ZBĚSILE a takhle má vypadat letní blockbuster. V podstatě jedna velká oldschoolově akční honička post-apo pouštní planinou, s luxusním carmageddoňáckým vozoparkem a úctyhodnou zásobou nechutností (v čele s bossy - zvláště Skeletor’s and Darth Vader’s love child neboli Nadsmrťák). Tak nějak se dá garantovat, že nic podobnýho jste v kinech dlouho neviděli ani neuvidíte, a že průměrná doba takovou šílenost rozdýchat zabere ještě tak půl hoďky po projekci. Magoří level 1000, přičemž... úplná třešnička na dortu... byl TEN ZKURVENEJ GUITAR HERO! (13.05.2015)

Postapokalyptické filmy mě nebavily ani v pubertě, starého Maxe jsem nikdy neviděl, tenhle snímek je navíc tak strašně jednoduchoučký (jízda, zastávka, jízda, jízda, obrat, zastávka, zastávka, jííízda), až jsem si začal myslet, že je to nějaký vtip. Každá další nádstavba (ženský motiv, Maxovo trauma, či společenské narážky), všechno plné patosu a klišé, logicky příliš nepomáhala. Krystalických 60%. (22.12.2015)

Vadila mi délka, a docela dost, ale vlastně nic jiného. Musím uznat, že je ten film je nečekaně pohlcující a vtahující do svého světa. Líbilo se mi, že Miller komunikuje s publikem výlučně skrze vizuální akci, při téhle stopáži mě to ale neudrželo. Sedmdesát minut a bylo by to pro mě geniální audiovizuální peklíčko, se dvěma hodinama ale vím, že jsem to viděl naposled. (13.05.2015)

Absolutní námrd a nejlepší akčňák za posledních X let, který se bude tesat do hollywoodského mramoru. Ještě teď rozdejchávám tu neuvěřitelnou smršť šílených nápadů a vizuálních vychytávek. Kytarista vede, to je jasná věc, ale tady si tvůrci vyhráli i s postavami a samozřejmě s designem všech těch aut, motorek a náklaďáků. Všechno to pak lítá vzduchem, efektně vybuchuje, a já tleskám a jsem šťastnej jako děcko. Zkrátka vysokooktanový mazec, víc nemám slov. (100%) (13.05.2015)