96 hodín: Odplata

Má to pár plusov v čele s drsným Neesonom, ale scenár je hrozný a, to hlavne, hrozné sú aj akčné scény. To, čo bolo najlepšie na jednotke, sa do dvojky nevrátilo, čo z tohto filmu robí skutočne nepochopiteľne pokazený sequel. Rovnako hnusný, ako akčné sekvencie, je Istanbul. Jednotka bola mrazivá a krásne nekompromisná, ale toto je... čo ja viem... čudo. (09.01.2017)

Pokud vyprávíme opravdu hodně, hodně jednoduše, je to prostota, nebo prostoduchost? Pominu, o čem film je, a soustředím se na sdělení v druhém plánu. Je ho kupodivu hodně. Nemyslím jen to, že výrobky Apple jsou in. Hlavní je úplně nevkusné podbízení se mainstreamovému vkusu. Chceme cool vraždění, ale nechceme vidět krev. Ne, oprava: Krev musíme vidět na kladných osobách, aby bylo vraždění jimi konané ospravedlněno. Jako američané máme výslovně povoleno (je to napsáno v cestovním pasu) vraždit policisty, jsou to přece jen Turci. Navíc lezou po stromech, žerou banány, modlí se v mešitách a jezdí v 30 let starých Daciích. Chceme vidět jasného a snadného nepřítele a důvod, proč ho můžeme odprásknout (kvantita raději než kvalita). Je to vidět na první pohled: Zatímco my si za božské dolary pronajímáme luxusní pokoje, jsme jako ze škatulky a máme v postprodukci dobarvené modré oči, padouši bydlí v zahnojených troskách, páchnou na pohled, nikdy se neholí, mají snědou kůži, a ve své domovině mluví mezi sebou angličtinou s urážejícím přízvukem. A taky jedou do Istambulu z Albánie asi přes Azerbajdžán, soudě podle krajiny a sofistikovanosti hraničního přechodu (teoreticky s EU). Musí zde být i nějaká rodiná dramata: Nepodá otec nápadníkovi dcery ruku, nebo dospěje skrz katarzi k překonání své osobnosti a přijme ho jako vlastního? Škola teorie: Pokud stříháme hodně, zakryje to, že herci špatně hrají a choreografie rvaček nestojí za nic? P.S: Úvodní titulky vyvolají epileptický záchvat i u zdravého člověka. (02.10.2012)

Jsem velkým obdivovatelem myšlení albánských vendetistů. Ono není jednoduché vydumat myšlenkovou konstrukci typu - nenechal jsi naše syny, aby z tvé dcery udělali zfetovanou děvku, tak za to tě chytíme, přivážemě špagátkem k rouře a nebudeme se zdržovat ani tím, že bychom tě prohledali, protože naše pomsta je, hned po koukání na fotbal, tím nejdůležitějším na světě. Zkrátka mi nějak nedošlo, proč musí všichni dávat Bryanovi tolik šancí na úspěch, když je jasné, že by skopal celou albánskou mafii z útesu, i kdyby byl svázaný do kozelce s třiceti průstřely srdce. Na druhou stranu nezastírám, že vždy rád vidím naštvaného tatínka, kterak systematicky likviduje nekonečný počet padouchů. (10.03.2013)

Pan Mills má pech, jak někdo z jeho rodiny vyjede za hranice, je to průser, který pak neváhá řešit rázností Kevina Bacona v Rozsudku smrti (ač tak vynalézavej fakt není, je to stará škola, takovej McClane, kterej zapomněl hláškovat, jak je do pomsty zažranej). Druhej díl jeho dovolenkářské sezóny nezrychluje tepovou frekvenci při fandění hrdinovi a nasranosti na nepřítele tak jako jednička, ale pořád je to hodně dobrá akční jízda, u které jsem se těch sto minut sakra nenudila a nervy jsem občas příjemně pocítila. Těším se na další dovolenou, tahle videa z dovči jsou zábavnější jak ta moje. (14.11.2014)

Kdyby nebylo žádné Taken, málokdo by nad slušnou dvojkou ohrnoval nos. Jenže první film prostě náležitě potěšil milovníky žánru, takže se dal očekávat kvalitativní sešup. A taky že přišel. Přesto dál pojí oldschoolové momenty s těkavostí moderních kousků, Liam Neeson tu opět zuby nehty chrání svou rodinku v rytmu „koho potká, toho sejme". Opět je to scénáristicky kouzelně hloupoučké, protože nad hladkostí, s jakou mu vychází jeho taktika, se zarazíme hned několikrát. Když pak jeho dcerka pobíhá po istanbulských střechách a rozhazuje kolem sebe granáty, aby taťka vypočítal nevypočitatelné, je to už hodně k úšklebkům. Leckteré oslí můstky ale divák odpustí s ohledem na přímočarý tah na bránu i opět sexy Maggie Grace!! (30.10.2012)