Dai Nippon teikoku
The Imperial Japanese Empire
Réžia:
Tošio MasudaHudba:
Naozumi YamamotoObsahy(1)
Japonský velkofilm vykreslující průběh druhé světové války od útoku na Pearl Harbor až k jejímu konci a potrestání válečných zločinců. Nejvíce pozornosti je věnováno osudům Tódžóa Hidekiho, který se postupně stal nejmocnějším mužem v zemi, a nakonec na jeho bedrech spočinula zodpovědnost za rozpoutání války s USA. Kromě osudu Tódžóa se děj soustředí mimo jiné na studenta, který je navzdory své nevinnosti rovněž odsouzen jako válečný zločinec, a na mladého muže, jemuž se díky vůli přestát všechny útrapy a neobětovat se za každou cenu za svou vlast, podaří vrátit živý zpět ke své ženě. Jednotlivé vyprávěcí linie se nenásilnou formou prolínají mezi sebou a diváka jistě zaujmou i skvěle natočené bojové scény odehrávající se ve vzduchu i na souši. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (15)
Umělá heroizace japonské fašizující intervence a značně ploché zobrazování americké armády je vyvažována určitou reflexí japonského týlu. To všechno však už bylo i japonské kinematografii hraného filmu zobrazeno sytěji a převědčivěji. Naopak určitým novem jsou scény ze soudů s japonskými válečnými zločinci. Pokud jde o Hirohita, nejvýmluvnější jsou odsuzující transparenty nizozemské veřejnosti z doby jeho návštěvy tamtéž r. 1970: HIROHITLER. ()
Dvě věci se tomuhle dílku nedají upřít. Masuda režijní řemeslo ovládá a film má i slušný rozpočet, který je znát. Snímek vznikl v době, kdy vrcholila japonská ekonomická expanze a do kinematografie tehdy putovaly značné investice, a zároveň rostoucí sebevědomí úspěšného Japonska vyžadovalo vylepšit vlastní nedávnou minulost. Ty problematické momenty, které se projevily už v Masudově předchozím válečném snímku Port Arthur, tedy nacionalismus, patetismus a sklon k melodramatičnosti, se tady ještě znásobily. Tam, kde jsem byl u Port Arthuru shovívavý pod dojmem velkolepých válečných scén a exotičnosti zpracovávaných událostí, tady už Masudovi jeho manipulativnost nemůžu odpustit. Pokud jde o melodramatičnost, režisér ždímá emoce, kde se dá, takže pokud se nezabíjí, tak se často brečí a fňukají i stateční válečníci a přední politici. Masuda se sice dotýká některých sporných bodů japonské účasti na 2. světové válce, ale vinu za rozpoutání války a válečné zločiny v maximální míře bagatelizuje. Ano, Japonsko vyhlásilo válku, ale bylo záměrně vyprovokováno. Ano, docházelo k popravám civilistů, ale z logických vojenských pohnutek. Ano, docházelo k zabíjení a trýznění zajatců, ale šlo o selhání jednotlivců, nikoliv o systémové selhání a především druhá strana má taky své máslo na hlavě. Protože o válce v Tichém oceánu leccos vím, tak mi Masudova interpretace faktů přišla mnohdy za hranicemi dobrého vkusu. Mimochodem, generál Hideki Tódžó, v podstatě hlavní hrdina Masudova eposu, byl válečný magnát a zločinec par excellence, měl obří podíl na rozpoutání války, hodně z ní profitoval, hodně uplácel a zůstávala za ním krvavá stopa všude, kde se objevil, především v Číně. Celkový dojem: 25 % (za řemeslo). ()
Snímek ukazuje celé japonské válečné období druhé světové války. A jelikož se jedná o film japonský, je to prezentováno z pohledu Japonců. Bitevní scény jsou sice vcelku povedené, ale vzhledem k tříhodinové délce je jich dosti málo. S vojenskou technikou měli tvůrci zřejmě problémy. Žádnou dobovou nesehnali. Křečovité vyprávění je doplňováno autentickými válečnými záběry s patřičným komentářem vypravěče. Až to vypadá na hraný dokument. Historické souvislosti jsou spíše oslavou japonských bojovníků. Citové scény jsou zbytečně moc dlouhé a nezajímavé. Plno hluchých míst neuvěřitelně nudí a téměř uspává. Velkofilm by zasloužil nůžky a to brutálně. Jedná se o velmi slábý, dosti protahovaný film. ()
Čím se odlišují americké, ruské a japonské válečné velkofilmy? Americké filmy jsou hrdinské a patriotické, ruské a japonské filmy jsou hrdinské a patetické. Ať válku vyhrává nebo prohrává jakákoliv strana, vždy nejvíce trpí lidé, kteří ji nevyvolali. ___ Zkáza Japonska v imperiálně-trpitelském podání. Čtyři hvězdičky nikoliv za kvality filmu a příběhu, ale za historii a japonský pohled. Je vhodné se podívat na věc či událost z různých stran, než se vyřkne subjektivní názor. ()
Opäť sa len mi len potvrdilo, že Japonci nevedia točiť vojnové filmy. Znôška trápnych dialógov, divných vojenských postupov či trápneho kvázihrdinstva to podčiarkuje. Ukrutne dlhá stopáž to ničí ešte viac. Čo sa týka bojových akcií a ich spracovania, je to lepšie, ale aj to stačí iba na priemer v danom období. ()
Galéria (8)
Reklama