Sedem

Devadesátky přinesly dva nejlepší filmy o pátrání po sériových vrazích - Mlčení jehňátek a Sedm. Kde ten první sází na strohou formu a vrahy nám průběžně ukazuje, druhý tlačí na styl a atmosféru a vrah je v něm většinu času přítomný jen svým dílem. Základem je samozřejmě Walkerův kvalitní scénář s dobře napsanými postavami a pamětihodnými vraždami, Fincherova efektní, atmosférická režie a spolehliví Pitt a Freeman před kamerou. (27.05.2016)

S odstupem snad desíti let mě Sedm zdaleka už tolik nesejmulo: na depresária si teď moc nepotrpím a místy mě dost štvala ta přehnaná stylizace - samý déšť, svícení pouze lampami nebo baterkami policistů (viz např. scéna v knihovně, kde v noci svítí všechny lampičky u stolků!) atd. U Zodiaka jsem se letos bavil přeci jen líp. (30.11.2007)

Odporný a hnusný film. Zmírňuje ho jenom Gwyneth Paltrow. Doporučuju vidět více než jednou, aby se osvětlily motivy zejména Pittovy postavy. Děti na tento svět můžeme přivést, jen je před ním musíme chránit. Při tomhle všem se divím, že se našlo i něco, co mě rozesmálo. JE TO MAGOR! A PRŮKAZ DO KNIHOVNY Z TOHO ZMETKA GÉNIA NEUDĚLÁ! (02.05.2003)

Dosavadní nepřekonaný vrchol žánru drsného thrilleru, jehož největší silou je, že nezůstává jen u naplňování žánrových pravidel. Těžištěm tedy není jen napínavé vyšetřování, ale především psychický portrét osob. Hlavní postavy jsou každá individualitou s pochopitelnými motivy, ať je to Pittův drobně cholerický detektiv nebo jeho žena toužící po klidném životě. Zvláštností je drobná paralela mezi Freemanem a Spaceyho Johnem Doem. Freeman totiž zvláště ze začátku nahlas uvažuje o zkaženosti světa, před kterou chce prchnout odchodem od policie (trochu jako Prendergast ve Volném pádu - i tam byla určitá paralela mezi policistou a Dfensem) a teprve v průběhu vyšetřování a díky seznámení se s Pittovou rodinou zjišťuje, že chce za svět bojovat, jak na konci říká šéfovi. O technické stránce a atmosféře se netřeba zmiňovat stejně jako o hereckých výkonech, všechno do sebe zapadá, vše je na svém místě. Kéž Fincher ještě natočí něco takového. (18.03.2006)

Temný, depresivní, rafinovaný, strhující film... Ponurá metafora dokazující, že tenhle svět je veskrze špatný a zkažený. Středověká představa smrtelných hříchů je implementovaná přímo do podstaty naší civilizace a současné západní velkoměsto odpovídá představám očistce. Magie čísla 7 (ne náhodou je tomuhle filmu svým vyzněním nejblíže jiný film mající v názvu také blízkou arabskou číslici - 8mm). Atmosféra plná deště, přítmí a stresu. Postmoderní vyústění a kongeniální shrnutí klasického filmového žánru noir... Fincher zde primárně rozvíjí svůj leitmotiv - svého typického městského hrdinu posedlého svou prací do té míry, že je schopen obětovat (byť mnohdy podvědomě) cokoliv - v tomto případě i svou rodinu. Zde je to mladý detektiv v podání Brada Pitta, který prochází životem, a hlavně americkým velkoměstem, přičemž tato megapole evokuje Dantovy kruhy pekla a hlavní hrdina zachází zcela neodvratně stále hlouběji a hlouběji... Ač je snímek nábožensky a křesťansky motivován, jeho vyznění je chmurně apokalyptické a vlastně ateistické - popisuje totiž svět bez Boha. Bez jakéhokoliv principu oponujícímu chaosu a etickému nihilismu. Stres, destrukce lidských vztahů (vynikající scény manželského vyhoření situované do příznačného betonově odcizeného a vychladlého bytu rezonujícího otřesy způsobenými podzemní drahou), zabití člověka jako hra, inscenované živé obrazy z mrtvol, hádanky a rébusy vkládané do těch nejzvrhlejších sadistických vizí, které jakoby vypadly z pláten Hieronyma Bosche či jiných středověkých malířů. Sedm hlavních hříchů. Se7en. Nejlepší detektivní thriller všech dob... Podobné filmy: 8mm, Mlčení jehňátek, Prokletý ostrov, Zodiac (07.07.2007)