Úkryt

Ve Fincherových filmech velmi často dochází k manipulaci – v Sedmi manipuluje dvojicí detektivů brutální vrah, ve Hře pak rekreační zábava, v Klubu rváčů vypravěčovo alter ego. Jeho představa druhého já však nepodléhá stejným zákonům, je ideálním řešením, které běžní lidé neznají. Jeho „témata ohrožení“ navíc postrádají pravidla. Pravidla rád nelítostně ničí, rád je obchází, nedodržuje. Jeden luxusní dům, jeden soukromý bunkr opevněný ocelí, Jodie Foster, tehdy neznámá Kirsten Stewart a tři zločinci. A z logistického hlediska asi perné natáčení. Vše za kamerou bedlivě kočíruje mistr filmové tísně David Fincher, který dohlíží na to, aby ta vrtačka byla skutečně na správném místě a aby záběry z bezpečnostních kamer korespondovaly s tím, co jsme viděli před pár vteřinami v reálu. Tihle tři pánové si myslí, že dům je prázdný. Něco hledají. A jsou schopní kvůli tomu i zabíjet. Jeden to celé vymyslel a mlží o sumě, která je ve hře, druhý je dobrácký černoch, který se vyzná v sejfech a poplachové technice, třetí se nebojí použít bouchačku. Divák klíčové informace nezná. Fincher s nimi nakládá poměrně rafinovaně, ač karty rozdá prakticky hned po pár minutách, co kamera prolétne uchem konvice. Divák přemýšlí, jak by se zachoval on, co by udělal jinak, co stejně, celé je to přitom komorně laděné a zatraceně atraktivně podané. Zvuk, kamera, všechno šlape na jedničku. Perfekcionista Fincher piluje záběry, jeho posedlost je tentokrát v technickém zpracování filmu. Začne úžasnými úvodními titulky, skončí všemi těmi průlety a detaily na elektrickou svítilnu. Když na kočku a na myš, tak ideálně s Fincherem. (19.03.2012)

Matka s dcerou se dobrovolně zavřou do nedobytné ocelové krabičky. Tři neočekávaní návštěvníci by si zase rádi udělali exkurzi po tomto úkrytu a vybrali ze sejfu finance po předchozím majiteli domu dříve, než budou v dědickém řízení přiřknuty někomu jinému. Kluci prostě chtějí dovnitř, holky chtějí nepoškozené ven, napětí se mísí s náhodami, logickými nesmysly a lehce předvídatelnými scénami, což nezakryje ani Fincherova kamerová onanie. (31.08.2009)

No tak samozřejmě, kvalit snímku Seven to nedosahuje, ale nadprůměrnost si to drží po celou dobu. Skvělá atmosféra, slušné herecké výkony, perfektní kamera a dobrá hudba. Tajně jsem doufal, že budu moct ohodnotit dílo plným počtem a také tomu mnohé nasvědčovalo, ale v tom mi bohužel brání odfláknutý konec. Takže bych to viděl na slušné 4*; milovníkům thrillerů jako jsem já vřele doporučuju. (25.10.2008)

Pro děj filmu stěžejní místnost se sice jmenuje Panic Room, ale zdá se, že mimo ní člověk panikaří víc než uvnitř.. Titulky rovnoběžné s newyorkskými budovami, nápadité kamerové průlety, stupňované napětí a sympatická postava Foresta "A Good Thief" Whitakera budiž neoddiskutovatelným plusem, klišé závěr s nezničitelným padouchem a některé pro efekt vykonstruované scény (za všechny nehořlavá Gaswoman J.Foster) jsou naopak mínusy nehodné režiséra Fincherova formátu. Pobavilo mě, jak Cameronův Titanic přinesl pubertálním dívkám krom postupně tuhnoucího Lea i nějakou tu do života se hodící dovednost.. (16.10.2011)

"KDO JSI?" - "JÁ JSEM RAOUL." Velký dům, deštivá noc, matka s dcerou a hodný, zlý a blbý lupič. Po KLUBU RVÁČů se Fincher stejně jako po 7EVEN stáhl zpět a natočil si "jen" další nadprůměrný oddechový thriller jako byla HRA. Virtuální kamera je príma věc a Fincher s ní létá po baráku a nahlíží kam to jde i nejde, aby vytunil rutinní scénář co to dá. A vizuálně vymazlený, atmosférický výsledek s kvalitními hereckými výkony rozhodně neurazí, ale pachuť z toho, že Fincher má na víc, zůstane. (11.12.2005)