Život po životě

Clintovi evidentně vysoké pracovní nasazení posledních let příliš nesvědčí. Po fenomenálním Gran Torinu a Výměně přišel průměrný Invictus a teď dokonce ryzí fail Hereafter. Původně se lákalo na mysteriózní thriller ve stylu Šestého smyslu - to samozřejmě vůbec není pravda, v ideálním případě (kdyby se povedl) by Hereafter byl sentimentálním zamyšlením o žviotě a smrti. To by ale nesměl být tak strašně napsaný - když má divák uvěřit v osudovost popisovaných událostí, nesmí ony události ve skutečnosti působit jako kurevsky vykonstruované náhody. I herci jsou slabí, ale vzhledem k tomu, jak jalové dialogy musí v různých wtf scénách pronášet, se není čemu divit. Trochu se ctí z toho vychází jedině Damon. V některých okamžicích je sice cítit potenciál dané látky, ale celek ze mě nevydoloval jedinou silnější emoci. Ten film je chladnej jak psí čumák, ačkoli by strašně chtěl být niterný a citlivý. I po zklamaných ohlasech jsem věřil ve slušnou podívanou, jsem velmi nepříjemně překvapen, jak slabý snímek se z toho nakonec vyklubal. PS: Tsunami sice pěkná, ale ve své podstatě úplně zbytečná. (03.03.2011)

Na film se dá pohlížet všelijak. Není to žádná strhující story s podlézavými fakty, jak jsme tomu často svědky u filmů podobného typu. Není to ani nijak strhující filmařina, u které se nepodíváme na hodinky. Což chápu, že odradí spoustu dnešních recipientů. Nicméně je potřeba se zde podívat na kolonku "řežie" a tam se nalézá jméno Clint Eastwood. Čili jak tomu za posledních pár let bylo zvykem, Clint si dává filmařsky na čas a i tento kousek se nese ve velmi pomalé, sugestivní atmosféře s velice civilně hrajícími hlavními představiteli. Překvapí strhující sekvence v prvních minutách a neuvěřitelně "vystajlované" romantické scény ve finální části snímku. Eastwood je těžký melancholik a romantik. Jinak by nemohl tak geniálně dávat důraz na přesně ty správné detaily na vteřinu přesně. Bohužel můj dojem kazí prostřední část filmu, která se kupředu sune jednak možná až velmi pomalu, ale hlavně tam není moc bodů, které by zaujmuly. Posouvání celé struktury děje kupředu je tedy tak značně nezáživné. Výtečný začátek a konec. Eastwood ovšem stále umí a Cécile De France je podle všeho naprosto strhující osobnost. (18.07.2011)

Produkce Steven Spielberg a Frank Marshall, za kamerou Clint Eastwood. To jako fakt? Formátu všech tří nehodná bolestná nuda špikovaná minutovými hereckými highlighty, ale hlavně vlnami nechtěného smíchu. Otřesně rozvleklý scénář, neschopnost vyprávět a zajímavě posunovat děj, směšné dialogové konstrukty i všechny vedlejší postavy. Ani ten (a především ten) metropolitní křižovatkový rukopis páně Iñárrita, jakýsi pokus o "osudovou celistvost", to nezachrání a nestojí za řeč. Bezbřehá zoufalost, kam se člověk podívá a pravděpodobně největší průser na ose Tower Hill - Eiffelovka ever. Mrzí mě, že dva nejhorší Eastwoodovy filmy nese na bedrech zrovna chudák Damon. A řekněme si na rovinu, že kdyby to nebyl sám velký Eastwood, asi by tu lítalo mnohem víc odpadů. Řemeslný propad Shyamalanova formátu. (29.01.2011)

Doporučení pro všechny, kteří tomuto filmu nevěří: S klidným svědomím se podívejte na tento trošku netradiční Clintův kousek, já jsem rozpoznal jeho znaky snad jen díky kytarové hudbě. Chápu že někteří diváci označují tento film za propadák. Vskutku není snadné se do něj ponořit. Matt Damon hraje vcelku dost sympatickou postavu, holt od dob Willa Huntinga nejsme na něj v této poloze zvyklí. Život po životě má své kouzlo a trpělivá režie z něj dělá solidní podívanou. PS: Scénu ze začátku filmu jsem si musel pustit hned několikrát, kam se hrabe Emmerich. 60% (20.04.2011)

Tři dějové osy, z nichž se každá odehrává na jiném konci světa. Dvě masově katastrofické události, které příběh náhle protnou. Jedna scéna s Derekem Jacobim, která mě nesmírně potešila, protože mám pocit, že mu za měsíc před jedním glasgowským divadlem budu říkat přesně to samé co v tomto filmu Matt Damon. To vše zabaleno do několika silně subjektivních pocitů, kvůli kterým mám ten film už po prvním zhlédnutí ráda a kvůli kterým ho ani nepovažuji za nudný. A to i přesto, že si moc dobře uvědomuju, jak v porovnání s některými Eastwoodovými staršími filmy musí působit nevýrazně nebo že ta modrá barva v hodnocení mu náleží asi stejně automaticky jako i plakátu. Jenže... Hereafter mě donutil zamyslet se. Ne nad posmrtným životem, ale nad několika tématy, kterých se film jen lehce dotýká. Třeba nad tím, zda výběr životního partnera nejde lehce mimo nás, když se dáme s někým dohromady jen proto, že nás třetí nezávislá osoba prostě hodila do stejné pracovní skupinky. Ne za děj, herecké výkony nebo zpracování, ale za to, co jsem si z tohoto filmu vzala, dávám Hereafter čtyři hvězdy. (31.01.2011)