Život po životě

Scénář jak od patnáctiletého dítěte s omezeným pohledem na svět. Film, který neví, co chce vlastně sdělit, kam a jak se ubírat, a postrádá přesah (který mám u eastwoodovského formátu právo čekat). Bylo by úplně jedno, kdyby trval 90, nebo 200 minut. Jenže co je nejhorší, ono to docela příjemně uteče a moc dobře se na to dívá - což může mít řadu příčin a žádná z nich nemá blízko k objektivitě. Těžce hodnotitelná vynikající průměrnost. (28.02.2011)

Na film se dá pohlížet všelijak. Není to žádná strhující story s podlézavými fakty, jak jsme tomu často svědky u filmů podobného typu. Není to ani nijak strhující filmařina, u které se nepodíváme na hodinky. Což chápu, že odradí spoustu dnešních recipientů. Nicméně je potřeba se zde podívat na kolonku "řežie" a tam se nalézá jméno Clint Eastwood. Čili jak tomu za posledních pár let bylo zvykem, Clint si dává filmařsky na čas a i tento kousek se nese ve velmi pomalé, sugestivní atmosféře s velice civilně hrajícími hlavními představiteli. Překvapí strhující sekvence v prvních minutách a neuvěřitelně "vystajlované" romantické scény ve finální části snímku. Eastwood je těžký melancholik a romantik. Jinak by nemohl tak geniálně dávat důraz na přesně ty správné detaily na vteřinu přesně. Bohužel můj dojem kazí prostřední část filmu, která se kupředu sune jednak možná až velmi pomalu, ale hlavně tam není moc bodů, které by zaujmuly. Posouvání celé struktury děje kupředu je tedy tak značně nezáživné. Výtečný začátek a konec. Eastwood ovšem stále umí a Cécile De France je podle všeho naprosto strhující osobnost. (18.07.2011)

Je to úplně nějak jinak natočené a zvláštní, než jsem byl od Eastwooda zvyklý a překvapilo mě, že to má na svědomí právě on, protože mi to k němu vůbec nesedělo. Bohužel příběh je odvyprávěn tak zmateně a prezentován ještě hůř, že ve výsledku film není ničím zajimavý, i když se zabývá myšlenkou posmrtného života, či existence nebe. Ani spojení dvou jazyků ve filmu nefunguje, spíš rozčiluje. (18.07.2018)

Říkám si, režie Clint Eastwood to bude další "skvělý" snímek, ale co to? Celý film hrozně amatérský a Clint jakoby zapomněl jak se točí jeho "super" filmy. Jako první věc jsem si pustil trailer a podle traileru jsem se ohromně těšil, ale místo toho jsem byl dost zklamán. Do toho se podívám dál a producent Steven Spielberg a Frank Marshall. Nemohu věřit svým očím a jak se může Hereafter vyšplhat víc než 50%? Je to jasné, jen kvůli tomu, že tento snímek mají v rukou takové jména jako jsou Clint Eastwood, Steven Spielberg nebo Frank Marshall. Kdyby tento ohromně nudný snímek natočil Zdeněk Troška nebo někdo z neoblíbených režiséru, jak českých tak amerických, Hereafter by se pohyboval okolo 30-40%. Jsem silně znechucen jak tento nudný snímek bez pořádného děje a bez hereckých výkonů může být hodnocením tak vysoko. 3/10 = 30% (05.03.2011)

Toto téma šlo pojmout dvěma způsoby. Jeden je diváka citově vydírat a násilně mu vtloukat do hlavy „jediný správný“ názor, že jsme všichni slepí a ti, jež nazýváme šarlatány, mají opravdu mimořádné schopnosti, přesahující naše chápání. Anebo celý fenomén ukázat v lepším světle, kdy v některých případech opravdu jde o poslední a jediný způsob, jak se vyrovnat se smrtí někoho blízkého, resp. přestože „víme“, chceme věřit. Eastwoodova novinka naznačuje způsob druhý (jak bych u něj čekal), ale po(s)tupně se přelévá v první. Jednotlivé příběhy jsou schematické, vykonstruované a shází jim živěji napsané i zahrané postavy. Část o mužském médiu, znaveném svým darem a vším, co přináší, má potenciál (všechna schémata jsou na správném místě – sympatický, nenápadný hrdina, téma odpovědnosti a přijmutí své podstaty, romantická linka na obzoru) a dokonce příjemně civilního Matta Damona, ale nemá šanci doznat řádného tvaru ani prostoru, když Eastwood neustále utíká k těm dvěma zbylým. V závěru je navíc všechny velmi hrubě spojí a dochází ke zrodu jakéhosi příběhového Frankensteina, snad jakousi osudově mytickou romantiku, jejíž původ, přemostění ani smysl nejsem schopen dohledat. (10.03.2011)