Amer
Amer
Amer
Amer
Amer
Amer
Amer
Obsahy(1)
Anin život určujú tri kľúčové zmyselné momenty. Jej telesné hľadanie kolíše medzi realitou a pestrými fantáziami, ktoré ju čoraz viac ťažia. Ruka, zahalená čiernou čipkou, jej nedovolí kričať. Vietor jej nadvihuje sukňu a hladí ju po stehnách. Čepeľ sa dotýka jej pokožky. Kam ju táto chaotická, mäsožravá cesta zavedie?
Film môžeme vnímať ako poctu krvavým talianskym giallo hororom 60. a 70. rokov, no je silne ovplyvnený aj naratívne kryptickým surrealizmom režisérov ako napríklad David Lynch. [MFF Cinematik 2010]
(oficiálny text distribútora)
Recenzie (115)
Abyste dokázali ocenit pravou krásu tohoto na první pohled prapodivného filmu, musíte být pravověrným fanouškem gialla, žánru, kde děj nemusí být tím nejpodstatnějším, čím vás oslní. Obrazy, atmosféra, hudba, to je oč tu běží. A Amer je čistý extrakt téhle podstaty, zapomeňte na nějaký děj a nechte se unášet touhle noční můrou, pokud ovšem máte příslušné receptory. Já se prošel tímhle lunaparkem snových výjevů plných hrůzy a potlačované sexuality s nadšením fanatického věřícího. ()
Tenhle snímek čerpá z nejlepší estetiky a postupů starých giallo snímků a z argentovské hry světel, stínů a barev z jeho vrcholných děl (Suspiria, Inferno). Vyznačuje se zejména precizní, vytříbenou, geniální kamerou a to vše je převedené do sytě barevného moderního provedení. Filmová rovina sleduje dívku, její pubertu a dospělost a vždypřítomnou konfrontaci s různými zdroji ohrožení a strachu, které jsou úměrné jejímu aktuálnímu věku. Dějová rovina takřka absentuje, dialogy taktéž, jedná se o vytříbeně pocitovou záležitost, vizuální a sonický experiment, který výše zmiňovanou estetiku povyšuje na nosný prvek filmu. Některé filmové postupy můžou zároveň i odkazovat na zmiňovaného Grandrieuxe (minimum dialogů, roztřepená kamera, všudypřítomný neklid), ale zatímco ten pracuje zejména s chladnou syrovostí a existenciální tísní, tento snímek v sobě nese značnou dávku hravosti, všudypřítomného erotična a fetišizace vizuální a sonické stránky. Je to opravdu pastva pro oči (zejména několikerá snová zobrazení temnoty) a taky sonický orgasmus - zvuky - ach, do detailu je vše slyšet - vrzání kožených rukavic, kroky, hořící cigareta, doutnající uhlíky, prsty třoucí se o kůži, drnkání hřebenem o rty a zuby (u toho jsem se málem udělal, hehehe :-) ), skřípání břitvy o zuby, šplouchání vody a nepřeberná řada dalších. Rozhodně se ovšem nejedná film, který nadchne každého. Kdo čeká klasické filmové vyprávění ten bude zřejmě vysoce zklamán. Ale jinak je to fakt pecka. 10/10 ()
Audiovizuální orgie s hutnou atmosférou, ale bohužel nudným námětem a přes ideální stopáž se snímek někdy šíleně vlekl. ()
Geniální pocta filmové Itálii 70. let. Čistý filmový orgasmus. ()
Pure art? Maybe. And where is the story? :-/ ()
Po dopozeraní mám chuť napísať nasledovné: Tam kde začína metafora, končí objektívne pochopenie. Tam kde začína sen, končí logika. Tam kde začína realita, končí film. Ale tam kde končí príbeh, občas začína byť zmätok. A potom mám chuť ešte ejakulovať halucinogénnu dúhu, alebo vykonať iný akt duševnej anarchie. Pretože Amer je len minimálne horor či thriller. Žáner mal byť: experimentálny / podobenstvo. A to riadne agresívne. PS: nemám rád surrealizmus vo filme. ()
Já jsem nejdřív myslela, že je to jakože nějaký vraždění, než jsem koukla na ten film, abych teda zjistila, že je ten film vlastně úplně o něčem jiným :). Každopádně to mělo úžasný obraz a zvuk a celkový pěkný retro styl, do kterého patří i výběr lokací, kostýmy, hudba a i výběr herců a hlavně hereček. Takhle se tvůrcům podařil neuvěřitelný kousek s filmem, který je prakticky bez děje a jen předvádí několik scének spojených určitým podtextem, ale přitom to není ani trochu nuda. Prostě moc krásně natočené, ale čtyřka to je protože zaprvé neznám žádný giallo a za druhé protože díky tomu že to není zrovna jako klasicky vyprávěný děj, tak mi v tom asi něco unikalo, ale třeba se to zlepší s dalším kouknutím :). ()
Amer mi vôbec neprišlo ako poctu giallu - okrem napodobovania vizuálneho štýlu ostrofarebných kontrastov, preferovaného Dariom Argentom nemá tento takmer bezdialógový poviedkový film so žltým subžánrom spoločné nič. Chýba tu kompaktný dej či kriminálna zápletka, snímka takisto postráda notnú dávku nahoty a násilné pasáže sú chabé... Čo ma však iritovalo najviac, to bola neznesiteľne psychedelická forma, akou je Amer natočený - tá bola pre môj divácky žalúdok absolútne nestráviteľná... Som ja holt béčkový divák a moje náhodné strety s takýmto "filmovým umením" nekončia pre mňa dobre, idem preto horkú chuť, ktorá mi po projekcii Ameru zostala v hrdle rýchlo spláchnúť nejakým Rollinom... ()
(možná trochu spoiler) Vizuálně krásný, "artový", lehoulince erotický soft thriller, prvoplánově erotický minimálně, ale zato napěchovaný dusnou atmosférou smyslnosti a doutnajícího chtíče, zobrazující tři kapitoly z dětství, dospívání a dospělosti francouzské dámičky z vyšších vrstev. Hned první kapitola s šílenou tetičkou a mrtvým dědečkem, laděná jemně do horrorova, se hodně povedla, ale asi ještě víc se mi líbila ta druhá, scénáristicky bravurní, s leitmotivem dívčiny probouzející se sexuality konfrontované s žárlivostí její odkvétající matky; pochybuju, že by se tenhle námět dal zpracovat nějak výrazně lépe. Třetí část začíná skvostnou jízdou taxíkem a končí opět v domě ženina dětství, ve kterém se jí začnou vracet staré obavy, fantazie a naplno propukne její schizofrenie... I jako vzpomínka na sedmdesátá filmová léta je Amer hodně přesvědčivý - nejen že k němu hraje perfektně zvolená dobová hudba, ale už úvodní titulky mě nadchly a vyvolaly mi všelijaké myšlenkové asociace na staré francouzské nebo italské filmy. Učebnicový příklad filmu, ve kterém jsou obrazy tak výmluvné, že dialogy téměř nejsou potřeba. Skvělá režisérská práce. ()
Dokonalé přitakání i postmoderní výsměch filmovému žánru - tento horor-giallo je poctou Argentovi i jeho zásadním překonáním: film je především chytrý a jeho formální stránka je vycizelovaná až za hranu sebelepšího formálního mistrovství až směrem k experimentálnímu pionýrství. Celý de facto němý film stojí na tvorbě myšlenkových asociací prostřednictvím vizuálních zkratů, ustavujících "krátká spojení" mezi (pro většinu lidí, ne tak diváky gialla...) jinak kontrastními obrazy - smrtí, rozkoší, mladými těly v rozpuku sexuality, vrásčitými těly mrtvol; (geniální!!!) koketerie nahé pokožky se syntetickou gumou, kovem. Zkrátka: neustálá reverzibilita života a smrti, morbidity a rozkoše, a to pomocí frenetismu kamery a střihu, fetišistických detailů (suplujících divákův hmat) a faktické absence slov a "děje", jež nás nutí spolehnout se na naše nejlascivnější smysly, zrak a hmat. Další důkaz, že se dají filmy vyprávět především obrazy! Jiná otázka je také reverzibilita oběti a vraha a především vraha a diváka, plodící perverzní filmovou rozkoš. ()
Z Ameru je cítit podobná obsesivní posedlost detailem jako z prózy J. G. Ballarda. Jenomže zatímco Ballard dociluje transgrese fragmenty jako zbytky výkalů za konečky nehtů nebo krve mísící se se spermatem na vinylové palubní desce, duo Catted, Forzani recipientovu pozornost upoutává, a vtahuje ho tak do své vnitrozemní říše, záběry na tulipán pomalu se sunoucí po sametových šatech obepínajících útlé ženské křivky nebo nepřirozeně dlouhé ženské řasy třpytící se kapkami slz. Uhlazenost a preciznost záběrů je tak silná, že minimálně každá druhá minuta Ameru by mohla sloužit jako reklama na Gucci, Luis Vuitton, Tiffany nebo nějakou podobně snobsky dokonalou ikonu módního světa. Dokonalost formy je tak výrazná až se sama o sobě stává zneklidňující a dekadentní. Jakákoli narativní náplň je opominuta a zůstává jen stylisticky bezchybný obal. Celé je to tak prázdné a umělé jako červený kufr hlavní hrdinky v modrých šatech, což je ale očividně tížený efekt. Vytváří se tak prostor pro nevídaný vizuální hédonismus. Obrazy zde nevzbuzují emoce svým obsahem, ale spíše svou formou. A ten závěr. Měl jsem podezření, že nezůstane jenom u sametu a tulipánů. ()
Tomu říkám dechberoucí jízda! Takové filmové projekty by měly vznikat častěji. Kamera , hra světel a stínů , vystavěný děj , napětí atd...to vše absolutně dokonalé! Ocení pouze nemnoho okrajových nadšenců. Díky bohu :-)) ()
1/3 byla naprosto skvělá. Úžasná atmosféra, skvěle zahraná dětská role, zajímavá kamera... Těšil jsem se na skvělý film... 5/5 - Ve 2/3 filmu zajímavá kamera zůstává, role zahrané už jsou trochu hůře, ale pořád hezky, nicméně atmosférou už to pro mě šlo dolů... 3-4/5 - 3/3 to pro mě zabila úplně... Zajímavá kamera byla ta tam, zahrané nic moc a atmosféra také ta tam... 1/5 - Omlouvám se, ale film byl pro mě z 2/3 zklamání... Čekal jsem prostě něco jiného... :/ 3* za perfektní první třetinu a trochu i za druhou. ()
Jsem vskutku ohromen! Popravdě se moc zdejšímu hodnocení nedivím. Film je spíše určen pro náročnější diváky, kterým nedělá problém víceméně absence mluveného slova a vyžaduje otevřenější přístup. Narativní složka je zde prakticky nulová, neřkuli příběhová. Experimentální snímek Amer je vystaven hlavně na okouzlujícím obraze s retro stylizací (opravdu obrovské množství detailních záběrů) a velmi působivé zvukové složce. Při sledování se cítíte jako by jste byli v kůži hlavní hrdinky Anny, koukali jejíma očima a sdíleli s ní veškeré pocity. Do toho je i zakomponovaná její představivost. Něco tak intimního jsem asi zatím neviděl. Nepočítejte s promyšleným dějem a dialogy, co vás budou po celou dobu doprovázet. Je to marné, buď to přijmete anebo toto dílo s nechutí vypnete. Při konci je i jedna scéna, ze které se trochu zvedne kýbl a při tom detailním zpracování je o to víc výsledek umocněný než by normálně byl. Tenhle moment opravdu moc příjemný nebyl, ale nemůžu jinak než dát plný počet, protože Amer jako experiment a filmový zážitek za to vážně stojí! Takhle si představuji ryzí filmové umění! ()
Hm.. Zaujímavé dielo, ktoré skladá poctu talianskej kinemetografii 60. a 70. rokov. Amer sa pomaly rozvíja v troch kapitolách: najprv sleduje dievčatko Anu v starom dome, ktoré zažíva svoje detské obavy, druhá kapitola Anu predstavuje ako zmyselnú dospievajúcu krásku a nakoniec v tretej sa vracia do rodičovského domu, kde už dospelá Ana zažíva znovu svoje detské strachy, tentoraz s imaginárnymi prenasledovateľmi. Nečakajte však prívaly slov, namiesto hlasu tu rozpráva obraz, zaplnený filmovou eleganciou, ktorá využíva nápadité uhly, špecificky zamerané detaily, hrubý strih a typickú hudbu. Aj keď je Amer znepokojujúci, odvážny a záhadný, je to čisté kino pre fajnšmekrov. ()
Veľmi dlho som odďaľoval pozretie tohto filmu ale mohol som aj dlhšie. Po vizuálnej stránke je to solídne natočené, očný kontakt je tu vyobrazený Fulciho metódou a tie zvuky aj kvapkajúca voda tu znela veľkolepo a pripomenulo mi to Suspiriu.Celkový zmetený dojem mi to nevyvrátilo, niekedy som sa veľmi strácal v príbehu, keď sa to tak dá nazvať, čí to vôbec má príbeh. Dialógov bolo dosť málo aj preto mi film pripadal nezáživný a dosť často aj nudný .Dievča malo iné zvrátené a úchylné predstavy.Ten koniec bol troška krvavejší(konečne) ale to bolo už dosť neskoro aby ma film zaujal. Hudba bola miestami mrazivá, dokonalá a hodila sa sem. ()
Přestože jsem ty zásadnější kusy asi viděl, tak pro mě ty italské klasiky moc nejsou a celé oslavované giallo pro mě není nic víc než trochu specifičtěji stylizovaný thriller-takže mě Amer jako oslava tohodle subžánru dost minul. Na druhou stranu, z čistě uměleckého pohledu je to fakt lahůdka která se nevidí každý den(ani každý třetí) a rozhodně není pro každého. Nemůžu si pomoct, ale hlavně první třetina mi svým přístupem k imaginaci malé holky a vlastně celkovým pozdějším soustředěním na detaily úst a očí (návíc téměř bez dialogů) silně (a více než jakéhokoliv itala) připomínala Honzu Švankmajera(a to je ode mě velká poklona). Začátek byl pro mě mrazivý, prostředek provokativní i vtipný a konec napínavý a možná trochu smutný. V hodnocení to mám nahnuté mezi 4 a 5 ....zatím zůstaneme u té 4-uvidíme jestli to čas a druhá projekce nepřehoupne. ()
Krásný, nádherný, smyslný a sexem nabytý film. Jen si na něj vzpomenu a naskakuje mi husí kůže. Film je poetickou formou vyprávěn vlastně jen pomocí pocitů a emocí hlavní hrdinky. Nemapuje realitu, ale jen její prožívání, dokonale zachycuje strach, vzrušení, chtíč, žárlivost. Nikdy jsem neviděla tak dokonalý film tak skvěle vyprávěný. Nemusíme vidět obrazy, cítíme pocity hlavní hrdinky, prožíváme její příběh a o to silnější je požitek z filmu. Kdyby byl Lynch žena, natočil by svůj Inland Empire právě takto. ()
Pseudoart v symbióze s hororom, ktorého iba vykorisťuje. Keď mám tendénciu v iných filmoch hovoriť, že viacej experimentu by mu iba pomohlo, tu ma to polovicu filmu iritovalo. Všetky filtre, očička a väčšina veci je tu iba na prázdny efekt. Ako "tribute giallu"? Beriem to, ale keď už tak, tak menší scenár, náznak deja a celkový príbeh tu aspoň mohol byť. Úvodné intro bavilo a navnadilo na niečo nové, ale už po prvej polovici to spadne do stereotypu a už sa čaká iba na artové sračky. Atmosféra skvelá, gore minimálne, mysteriózno gigantické. Škoda, že to má na taký experiment takú obrovskú stopáž.. ()
Vizuální a zvuková báseň bez děje. Musím se přiznat, že jsem se párkrár nudil. Jinak určitě zvláštní psycho snímek, který opravdu není pro každého. Břitva na konci je hustá! ()