Amer

Abyste dokázali ocenit pravou krásu tohoto na první pohled prapodivného filmu, musíte být pravověrným fanouškem gialla, žánru, kde děj nemusí být tím nejpodstatnějším, čím vás oslní. Obrazy, atmosféra, hudba, to je oč tu běží. A Amer je čistý extrakt téhle podstaty, zapomeňte na nějaký děj a nechte se unášet touhle noční můrou, pokud ovšem máte příslušné receptory. Já se prošel tímhle lunaparkem snových výjevů plných hrůzy a potlačované sexuality s nadšením fanatického věřícího. (22.09.2014)

Když pocta klasikům (Argento, Bava, Fulci, Dallamano), tak pocta klasikům a to se vším všudy! Tenhle ten francouzsko/belgický audiovizuálně a surrealisticky fantastický opus magnum, rozdělen do třech samostatných a velmi smyslných kapitol ze života malé, dorůstající, a nakonec dospělé-zralé ženy Any, který navíc prošel festivalem (sám festivalový filmy moc nemusím), i tak přes všecky ty očividné technické klady, tento film nikdy nepřijmu za plnohodnotný a nikdy mu nejspíš ani pořádně neporozumím, ač mě o to někteří budou snažit přesvědčit svými odpovědmi, toto je přeci umění a to nemůžeš hodnotit tak nízko. Padly tu již názory, které ještě budou padat, protože to je evidentní už na první pohled, že film by v tomto případě mohl být o dost kratší (možná dokonce o polovinu), ano to mohl, zvláště když jde spíše o avantgardní experiment, leč místy s opravdu vypečenými a chytrými momenty, celé to vypadá jak když to byl původně nějaký starý nedodělaný studentský film, který byl později natáhnutý do plnohodnotného celovečerního filmu (dosavadní zkušenost tvůrců byla jen s krátkými filmy), nicméně s prázdným nebo úplně nicotným obsahem, jakýmkoliv směrem a dialogem. Pro koho tvůrci film vůbec natočili? Pro diváka, pro své vlastní JÁ, pro klasiky? Je tu moře odkazů, na '70 giallo subžánr, včetně hudby (Morricone, Cipriani, Nicolai) to ano a ty mě bavili, jako připomenutí krásných filmů, ale i tak tento celý experiment se spolu se svými tvůrci za vlajkovou loď, taliánského subžánru jen schovává, všecko mi připadá spíš umělé, nepřesvědčivé a samoúčelné. Ocenil bych dobrou práci kamery (a jejích všech úhlů, spoustu POV výstřelů aj detailů), mnoho fantastických barev, pěkné osvětlení, nicméně s tou dnešní technikou, je to nejspíš hračka, když se to tedy umí:-) Jestliže vy máte rádi giallo a avantgardní kino, je to film přesně pro vás, ocení ho nejspíš i kritici a filmový studenti, všichni ostatní se tomu raději vyhněte. ps; retro plakát je úžasný! (06.03.2011)

Rovnaké ako ich nasledujúci film s krásnym názvom Zvláštna farba sĺz tvojho tela... a vlastne možno o čosi lepšie. Dávam priemerné hodnotenie, ale tento film je všetko len nie priemerný. Z traileru to nie je až tak cítiť, ale film nie je normálny a to doslova. Ide o artové experimentálné Davidom Lynchom líznuté niečo, čo len tak nepochopíte a nestrávite. Je to fetiš a to riadny. Ani dobré, ani zlé, proste to treba zažiť. Tento krát som žiaľ nemal možnosť si to vychutnať v kine. V každom prípade sa teším na ďalšie veci. (20.08.2015)

Po dopozeraní mám chuť napísať nasledovné: Tam kde začína metafora, končí objektívne pochopenie. Tam kde začína sen, končí logika. Tam kde začína realita, končí film. Ale tam kde končí príbeh, občas začína byť zmätok. A potom mám chuť ešte ejakulovať halucinogénnu dúhu, alebo vykonať iný akt duševnej anarchie. Pretože Amer je len minimálne horor či thriller. Žáner mal byť: experimentálny / podobenstvo. A to riadne agresívne. PS: nemám rád surrealizmus vo filme. (02.09.2013)

Ojedinělá záležitost a vlastně i půlnoční dárek k mým narozeninám. Amer je naprosto fascinující artovka, která se vymyká všemu doposud viděnému. Snímek je to nesmírně dráždivý, útočící na všechny divákovy smysly, a emočně ždímající. Člověk jen těžko odtrhává oči od těch krásných obrazů, barevných kompozicí a erotického dusna, co díky všem slastným detailům dokáže vzrušit. A do toho tu hraje (ona tedy většinou nehraje, ale když už, tak je to bomba - viz úvodní a závěrečné titulky) absolutně výborná hudba, těžce připomínající Morriconeho a Ciprianiho práci. Jedinou chybičku bych viděl v tempu: to atmosférické peklo z první třetiny totiž bohužel nevydrží, prostředek úplně uhne, a napětí docupitá až v samotném závěru. P.S. Aha, tak soundtrack se skládá z pecek těch největších borců, jako byli právě Morricone nebo Nicolai. Hmmm... (03.01.2013)