Amer

Veľmi zaujímavé a dá sa povedať, že aj celkom originálne dielo. Tri dosť odlišné, ale v mnohom aj veľmi podobné etapy, pričom najviac mi sadla rozhodne tá prvá. Prišla mi, ako taký nezvyčajný, surrealisticky podaný horor s množstvom zaujímavých symbolov a keďže je to našťastie aj veľmi kvalitne zvládnuté, tak sa mi to veľmi páčilo. Druhá radikálne zmení atmosféru a prakticky aj žáner, no stále má také nezvyčajné čaro a zaujímavo podaný vzťah medzi obomi pohlaviami, takže ani toto ma nesklamalo. A tretia je zase najrozporuplnejšia, nájde sa tu aj pár slabších miest, napríklad bez takej dlhej jazdy v taxi by som sa kľudne obišiel, ale v jej druhej polovici to opäť prejde do zaujímavého hororového štýlu a tak u mňa prevládajú kladné pocity aj tu. Navyše je to celé vizuálne perfektne zvládnuté, s týmto sa tvorcovia skvelo pohrali, ale trochu zvláštne na mňa pôsobí hudba, často mi prišla dobre zvolená, ale zároveň sa mi viackrát do scény vôbec nehodila. Takže keby sa hlavne z prvej etapy vytvoril samostatný plnohodnotný film, bol by som na to veľmi zvedavý, ale aj toto sa mi páčilo, prišlo mi to, ako taký horor pre náročného diváka. 77% (05.08.2015)

Dokonalé přitakání i postmoderní výsměch filmovému žánru - tento horor-giallo je poctou Argentovi i jeho zásadním překonáním: film je především chytrý a jeho formální stránka je vycizelovaná až za hranu sebelepšího formálního mistrovství až směrem k experimentálnímu pionýrství. Celý de facto němý film stojí na tvorbě myšlenkových asociací prostřednictvím vizuálních zkratů, ustavujících "krátká spojení" mezi (pro většinu lidí, ne tak diváky gialla...) jinak kontrastními obrazy - smrtí, rozkoší, mladými těly v rozpuku sexuality, vrásčitými těly mrtvol; (geniální!!!) koketerie nahé pokožky se syntetickou gumou, kovem. Zkrátka: neustálá reverzibilita života a smrti, morbidity a rozkoše, a to pomocí frenetismu kamery a střihu, fetišistických detailů (suplujících divákův hmat) a faktické absence slov a "děje", jež nás nutí spolehnout se na naše nejlascivnější smysly, zrak a hmat. Další důkaz, že se dají filmy vyprávět především obrazy! Jiná otázka je také reverzibilita oběti a vraha a především vraha a diváka, plodící perverzní filmovou rozkoš. (18.06.2015)

Amera jsem dostal na doporučení od kamarádky, která mě připravovala na to, že zažiju něco totálně neobvyklýho. Ten pocit originality se dostavil, jen škoda, že vlastně nevím co nebo kdo je Amer, nevím o čem tenhle film byl a hlavně vůbec nevím, jaké souvislosti mezi sebou mají ty tři části, které se v tomhle filmu projevují. Jedinou spojitost vidím v tom, že tenhle film vlastně vůbec není film, ale jen zběsilé střihy pár originálních nápadů s odkazy na všecko možný. Nejvýraznější je asi ta hudba, která místy připomínala staré francouzské kriminálky. Jinak první nápad holčičky, která vnímá všechno strašidelné kolem sebe bylo fajn, druhá část byla spíš pro úchyláčky podsukňové a třetí část je ta výše zmíněná pocta giallo filmů. Všechny tři nápady bych si představil do takové nápadité čtvrthodinky, kde by se ta veškerá originalita vešla, ale devadesát minut? Nevím, jestli mé prvotní nadšení pro film zabilo to množství nápadů nebo nuda s tím spojená... (22.11.2015)

Abyste dokázali ocenit pravou krásu tohoto na první pohled prapodivného filmu, musíte být pravověrným fanouškem gialla, žánru, kde děj nemusí být tím nejpodstatnějším, čím vás oslní. Obrazy, atmosféra, hudba, to je oč tu běží. A Amer je čistý extrakt téhle podstaty, zapomeňte na nějaký děj a nechte se unášet touhle noční můrou, pokud ovšem máte příslušné receptory. Já se prošel tímhle lunaparkem snových výjevů plných hrůzy a potlačované sexuality s nadšením fanatického věřícího. (22.09.2014)