Nafukovacia panna

Velké zklamání. Absolutně nevyužitý potenciál pojící se s námětem filmu. Tvůrci vsadili na melancholicky pomalý koncept vyrovnávání se s nabytou lidskostí. Ovšem vůbec tuto roli nezvládají. Film je to tak spíš rozvláčně nudný než melancholicky expresivní. Scéna “nedokázala jsem nafouknout Juničiho“, kdy se hrdinka opět snaží vdechnout život svému příteli, potom co ho probodla a znovu zalepila, v domnění, že je stejný („uvnitř prázdný“) jako ona, působí úplně jako z jiného filmu. Tady se dostává na povrch japonsky zvrácený nadhled, který, přiznám se, jsem od filmu očekával. V kontextu pojetí filmu tahle scéna ale působí veskrze nehodícím se dojmem i přesto, že narativní vývoj tuhle situaci do určité míry a s notnou dávkou fantazie implikuje. Další věc, kterou nemůžu pochopit, je dlouhá stopáž. Ke konci je film nesmyslně natahovaný. Za každou zatmívačkou už je cítit konec, ale tvůrci ještě přesto přidají dalších pár minut, které už by se lépe vjímaly v bonusových materiálech na DVD. Nevím, přijde mi to jako velmi rozpačité přešlapování nad výborným nápadem. [FEBIOFEST 2010] (28.03.2010)

Nedejte na první dojem, který byste mohli získat už ze samotného názvu. Jen protože je o "nafukovací panně", neznamená to, že by šlo o laciný snímek. Nahota a sexualita zde mají své velké opodstatnění a rozhodně nejsou samoúčelné (ostatně, kdo zná Koreedovu tvorbu, jen těžko by od něj čekal něco "povrchního"...). Ve skutečnosti jde o symbolický typ filmu pro všímavého diváka. Středobodem je sice postava nafukovací panny a její objevování života a lidského světa, ale v průběhu sledujeme v útržcích hned několik lidských osudů. Co začíná poměrně nevinně a místy i humorně, stále víc nabírá na tíživosti, která se dost podobá atmosféře ve filmech Daremo shiranai (Nikdo to neví) nebo Manbiki kazoku (Zloději). Koreeda naráží na problematiku odcizení ve společnosti a ve střípcích nám ukazuje lidskou prázdnotu a osamělost, a způsoby, jak lidé svou prázdnotu vyplňují pomocí různorodých "náhražek". I nafukovací panna tak postupně dojde k poznání a nachází svůj úděl, který plní v životě člověka. Koreeda opět dokazuje, že i s pomocí jemných a někdy až náznakových prostředků či detailů dokáže vytvořit silný dojem, který v divákovi přetrvá... ~(4,4★)~ (01.06.2021)

Sice jsem se pětihvězdičkově nebavil, zato ve mně zůstaly pětihvězdičkové pocity. Hluboká existenciální výpověď, která s odzbrojující přímostí klade ty nejjednoduší, ovšem zároveň nejpalčivější, otázky. Doona Bae je jako gumová panna dokonalá, jak zvládnutím pohybů, tak i mimiky. Vnímavý, chápavý divák si jistě bez větších potíží dokáže nalézt paralelu k jakémukoli (klidně sebefádnějšímu) životu, zejména v této odosobněné době, a jediný skutečný rozdíl mezi životem hlavní hrdinky a životem obyčejného (především velkoměstského) člověka, lze - slovy filmu - charakterizovat spalitelností, či nespalitelností zbylého odpadu. Scéna s nafukováním Junichiho je logickým vyústěním, byť souhlasím s Jansenem, že do dynamiky snímku tak úplně nezapadá (výsledný efekt je ale působivý a předpokládám, že i takto zamýšlený). Výtku, že vedlejší příběhy nedostaly dostatečný prostor, nepovažuji za opodstatněnou - pro film nejsou vůbec důležité a slouží především pro lepší orientaci diváka při přenosu zkušenosti a principů (vlastně by se dalo říci, že jsou ve filmu obsaženy spíše pro ty méně chápavé).. Hudba od World`s End Girlfriend je skvělá, na chvíli se dějem mihne 65-tiletá Junko Fuji a poslední záběr (nádhernou kameru jako takovou netřeba zdůrazňovat) by mohl fungovat jako samostatný obraz. Pomalé a intenzivní... (27.05.2010)

Nafukovacia panna mohol skončiť ako zaujímavý bizár, ktorý by mal potenciál sa stať kultom, avšak Kore´eda prispôsobuje tému svojmu autorskému cíteniu a tak tu máme vzťahovú drámu, festivalovú artovku, stále však s príjemnou atmosférou, občas reznutej melanchóliou, a nakoniec aj trochu toho bizáru. Kore´eda však nezabúda, že jeho film musí mať myšlienku a že primárnym cieľom je ju správne predať (nielen) svojmu publiku. Že sa zameriava na japonskú spoločnosť neznamená, že by západný divák nepochopil, o čom je reč a že až tak rozdielne problémy vo vzťahoch a v našich moderných, ale často osamotených životoch, neriešime. (08.02.2024)

Adaptace mangy asi nemohla vypadat a hlavně dopadnout jinak. Šílené japonské komiksy sice znám jen z rychlíku, ale jejich podstata, kde se jemná poetika střídá s až neuvěřitelnou krutostí tak trochu odpovídá japonskému naturelu.  Přesto mi to vyústění tady  tak úplně nesedlo, protože mi to celé  přišlo podobně prázdné jako stín nafukovací panenky. A to jsem si při básni, která  nejprve vtipně (a chytře)  začala i skončila větou "Život je.." opravdu plesal a Nozomi jsem celou dobu fandil. Nejdojemnější pak byla scéna s osamělým starcem toužícím po lidském dotyku...Přesné pokračování básně "Život je" mi vypadlo, a to jsem si jej chtěl zapamatovat, ale tak snad mi odpustíte parafrázi : Život je příběh, který nikdo nenapíše sám..  (07.06.2024)