Obsahy(1)
Dysfunkční rodina, odříznutá od okolního světa. Tři děti nemají jinou možnost než se podřídit pravidlům, která jim vnutil jejich otec. Jediná osoba, která je smí navštěvovat, je Christina, která uspokojuje chlapcovy sexuální potřeby... Otec, matka a jejich tři děti žijí v domě na okraji města. Dům je obehnán vysokou zdí, za který děti nikdy nechodily. Procházejí zvláštní formou vzdělávání a baví a nudí se tak, jak to jejich rodiče považují za vhodné, bez sebemenšího vlivu okolního světa. Věří, že letadla, která jim létají nad hlavou, jsou hračky, a že zombie jsou žluté květinky. Jediným cizím návštěvníkem domu je Christina, zaměstnankyně továrny, která pravidelně přijíždí uspokojovat synovy sexuální potřeby. Celá rodina si ji oblíbí, zejména nejstarší dcera. Jednoho dne jí Christina daruje čelenku, jež září v šeru jasnou barvou, a požaduje za ni protislužbu... (Cinemax)
(viac)Videá (1)
Recenzie (295)
Během projekce mi často naskočilo jméno Haneke - podobná nekompromisnost. Drásavou scénu provede pěkně do konce, kamerou rozhodně neuhne. Takže všechny strojené (a mnohdy incestní) soulože jsou nataženy do minut a třeba jen úkon zbavování se špičáku se za chladné nehybnosti kamery zopakuje hned třikrát. Znepokojivost podporuje i totální absence nediegetického podkresu, takže absurdnost jednotlivých situací působí zvráceně reálně. A právě vtipná absurdita některých scén v kombinaci s perfektně načasovaným závěrem mě nutí dát za pět. 2. nejlepší film Varů. (MFF KV 2011) ()
Špičák měl být pomyslnou špicou dne. Důvodem byl nevšední námět a fakt, že řecká kinematografie je v poslední době jednou z nejdiskutovanějších. Ani teď, bez mála dvě hodiny po skončení projekce si nejsem jist, co jsem vlastně na plátně divadla Karlových Varů viděl. Po odchodu z budovy mi v hlavě zběsile přeskakovala jediná myšlenka - že Trier je proti Lanthimosovi slabý čajíček. Určitě je to jeden z nejrozporuplnějších filmů, co jsem kdy zhlédnul a vlastní hodnocení si budu muset ještě nechat pořádně projít hlavou. EDIT 9.7.2011: Po vytěsnění některých scén z hlavy nemůžu hodnotit níž - 80%. [MFFKV 2011] ()
Ještě jsem neviděl film z Bakánského poloostrova, který by byl normální :-D ... O Kynodontas jsem si před projekcí na doporučení nic nezjišťoval (thx Rob Roy) a pak jsem se nestačil divit, na co to koukám. Tohle v jistým smyslu skoro překonává i ten nechvalně proslulej Srpskej film. Fakt hodně znepokojivý a hodně sick. Současné žánrové označení je docela dobrým vtípkem. "Mami, co je to kunda?" - "Kunda je velké světlo. Například: Kunda se vypne a Země zůstane bez světla." ()
Řecký klenot Yorgos Lanthimos nejednou představil zajímavou myšlenku, nejednou dokonale šokoval a předložil živočišné momenty. Už ve své domovině rýpal do bizarních a velmi křehkých mezilidských vztahů. A už tehdy testoval, co publikum snese. Vytvořil absurdní svět jedné rodiny, ve kterém vládne autoritativní otec, který jako jediný opouští dům s velkou zahradou a vysokou zdí. Okolní prostředí platí za to zlé a závadné, rodiče kontrolují emoce, koníčky, tužby, názory – prostě vše svých tří prakticky dospělých dětí. Dvou dcer a jednoho syna. Potomci hrají nesmyslné hry, poznávají sexualitu, v momentě ohrožení se učí štěkat, jindy za dobrý výsledek nebo chování dostanou od papá nějaký ten dárek. Ten potlačuje vše, co by mohlo ohrozit cokoliv z toho, co za dlouhé roky pečlivě vybudoval. Jenže pak začne ze své fabriky vozit vetřelce – zaměstnankyni bezpečnostní agentury, která má synkovi roztahovat nohy. Střežený režim se tak začne bortit. Civilizaci popírali už mnozí jiní tvůrci, Lanthimos nic moc nevysvětluje, nezdůvodňuje. A ani nesoudí. Nejde o herecké výkony, jde o fyzické bytí, nejde o dialogy, nýbrž o jakýsi přednes. Postavy zabírá třeba jen od pasu dolů, jednou je nechá fyzicky vyblbnout (hudebně-taneční vložka na oslavě výročí svatby), jindy je nechá nesmyslně jednat. Je to odvážné, chladné, klaustrofobické, divné. Prostě přijměme fakta a nechejme se unášet jinakostí. ()
Nevadí mi určitá zvrhlosť, ani erotika a ani incest-vo filme samozrejme:) Ale vadí mi násilie na zvieratách a to aj len to naznačené. Musím preto dať to najnižšie hodnotenie. Myslím si, že nie je žiadny problém natočiť kvalitný snímok aj bez vraždenia mačiek, alebo iných živých tvorov. Začínam na podobné filmárske praktiky byť už silne alergická! ()
Galéria (17)
Zaujímavosti (14)
- Celý film byl natočen pouze na jednom objektivu: anamorfotem s ohniskovou vzdáleností 50mm. (orkadimenza)
- Inspirace pro film vznikla kvůli diskuzi, kterou Yorgos Lanthimos měl s několika přáteli, kteří se chtěli oženit. Když Lanthimos vyjádřil pochybnosti o samotné instituci a rodině, byl zasažen představou o tom, co se stane s člověkem, který by šel do konečného extrému chránit svou rodinu. (orkadimenza)
- Keď Otec (Christos Stergioglou) pustí pieseň, ktorú po svojom nazval „Grandfather“ (Frank Sinatra), v skutočnosti to je pieseň „Fly Me to the Moon“, na kope vinylových platní je viditeľný obal albumu: „Making Movies“, album vydaný v roku 1980. (Pat.Ko)
Reklama