Otec Kondelík a ženich Vejvara

Film mi tu v reakcích přijde v kontextu doby drobně přeceňovaný. Hlavní dvojice mladých herců je nevýrazná a hraje naivně, o kolik mohla být lepší jinak pozoruhodná závěrečná scéna. Nedošínská je jako vždycky zábavná, ale jako vždycky hraje to samé. Táhne to především Pištěk jako Kondelík, roztomilý buran, dobrák i darebák v jednom. Celému filmu ale chybí nějaký zásadnější konflikt, je to možná až příliš dobrácké. Konflikt nabízí vlastně jen scény s paní domu, co se snaží dohodit svou dceru. Ty scény považuji za nejzábavnější část filmu. Ostatní nejspíš zapomenu. Vyloženě vtipný snímek taky není, usmál jsem se dvakrát, ale to má holt každý jinak. Film na mě taky technicky působí jako tak o pět let starší, což v té době bylo hodně. Přispívá k tomu i fakt, že je docela hluchý a hudba je většinou jen diegetická v podobě klavíru. (24.03.2024)

Krásně starosvětské, starosvětsky krásné! Svět, v němž se rodičům ještě vyká, svět, v němž otec je hlavou rodiny (a maminka krkem, který tou hlavou otáčí), svět, v němž existuje úcta k rodičům a křížek na čelo či křesťanský pozdrav ještě něco znamená! Po mnoha letech jsem tenhle film viděla znovu a moc mne potěšil, zvláště osvědčená dvojice Theodor Pištěk a Antonie Nedošínská! (24.09.2019)

19. století ve své nejkrystaličtější podobě, málokterý film dokázal takto dokonale vystihnout atmosféru určité epochy. Samozřejmě že si tu dobu nepamatuju, ale přesně takhle si ji představuji. Dobu, kdy je velkým ternem pracovat ve státních úřadech, kdy člověk krůček po krůčku stoupá v přesně určených mnohaletých intervalech po služebním žebříčku, a kdy představa celého života stráveného v zatuchlých místnostech mezi spisy nevzbuzuje u mladého člověka tíseň, ale vrcholné štěstí. Kdy nadřízení a měšťané jsou uctíváni nade všechno. Kdy si mladé dívky užívají života pár měsíců, maximálně let, kdy obrazí pár plesů a pak se vdají a stanou se z nich počestné paničky, které se starají o domácnost. Kdy se na jednu stranu zahalují i nohy od klavíru a na druhou stranu si může i počestný občan odskočit do kabaretu na zpěváčky, které naopak ty své nohy ukazují moc rády. Mimochodem se divím, že Pištěk ani Dohnal při té podívané nepukli vzrušením, to já bych se určitě rozprsk. Dohnal je přeuctivý a nervózní ve vztahu ke všem okolo, jistou tvrdost a vlastní vůli projeví až v samém závěru, kdy s ním mává libido; Nedošinská, Pištěk a Rašilov tradičně výborní a Gerová velmi půvabná, škoda, že toho nenatočila víc. Viděl jsem teď tento film po dlouhých letech a zjistil jsem, že mnohé dialogy se mi zcela jasně vybavují, jako např. "uctivé nazdar, vašnosti", "dej na sebe pozor a co neznáš nejez", "je zde zcela pranepatrná hloubka, račte se sám přesvědčit". (17.06.2013)

Přes tendenční, výchovné úvodní titulky jsem se opravdu příliš nepohoršoval nad schematickým budováním rakouskouherských manželských slují, které se opravdově probarvily až na frontách obou světových válek. Jestli se režisér pokoušel nastínit hrůzu zvyklosti, nebezpečí fráze či zhoubnost maloměšťáckého divadla, nezodpovědného a pohodlného přežívání, nepodařilo se mu to. Místo toho ale vypráví o světě na hranici mezi upovídanými přástkami a sebevraždou a nezbývá než smát se, protože i ty kulisy, z nichž stékající deštní proud barev maže vše jednoznačné, spíš tiší, než oslovují a nejednou tak nečekaně zmoklé odhalují i netušený půvab… (24.06.2018)

Theodor Pištěk a Antonie Nedošinská zahráli svůj tradiční standard, přesto byli nezapomenutelní. Takové role jim opravdu seděli, ale kdo mě překvapil, byla Růžena Šlemrová. Její vdova neměla chybu, zvlášť když udělala takový ten krysí ksychtík s brýlemi. Já jí znám většinou v rolích paniček a dámiček. Na tenhle film se kdykoliv podívám znovu, protože mám Pištěka a Nedošinskou ráda. (13.11.2011)