Otec Kondelík a ženich Vejvara

Když jsem byl malej, tak jsem si myslel, že ten ženich v názvu patří nějakýmu vejvarovi. No, časy se mění a já postupně přišel na správný význam. Tohle je jedna z komedií, který řadím do zlatýho fondu naší kinematografie vedle kosuků jako Kristián, Roztomilý člověk, Eva tropí hlouposti, Anton Špelec ostrostřelec nebo Velbloud uchem jehly. Na spoustu jsem určitě zapomněl, ale na tento bych nezapomněl nikdy, protože je to taková nádherná ukázka lidských archetypů, že se to jen tak nevidí. Navíc podpořená dobrými herci a jejich výkony, příjemným humorem a přestože nepříliš novátorským, tak zajímavým námětem. Postavy jsou archetypy, mnohdy opravdu až hodně karikované, ale nepůsobí proto směšně v tom horším významu. Naivní Pepička je tak naivní, jak si naivní dobře vychované děvče z první republiky představuju (to ale neznamená, že takový byly), Vejvara je naprosto dokonalý příklad nervózního, ale nepotrhlého, zamilovaného klučíka, jak pravděpodobně nikdy žádný nebyl (kromě románů z romantismu). Kondelík je maloměšťák se vším tím špatným i dobrým, co to slovo přináší a jeho žena je krásným příkladem, že otec je hlava rodiny a matka krkem tou hlavou hýbajícím. Nejlepší je ale jeho bytná, která se svou touhou vyvdat svou skoro již staropanenskou dcerku dělá větší psí kusy, než mlýnek na maso. (07.11.2006)

Vkusná měšťácká komedie která sršela inteligentním vtipem od začátku až do konce, zfilmovaná podle románu od Ignáta Herrmanna což byla sama o sobě jistá záruka kvality, jen si vzpomeňme na jeho dřívější zfilmovaný román "U snědeného krámu", který byl také úspěšným filmovým počinem. Film natočil Miroslav Krňanský který měl asi humoristické romány podle předloh od Ignáta Herrmanna velice rád, viz. ještě např. filmy (Bezdětná a Pod jednou střechou). Mimochodem v předválečných letech vznikli ještě před tímto filmem tři filmové adaptace tohoto románu, první dvoudílná z roku 1926 pod stejným názvem, a třetí z roku 1929 ta ale už nesla název Tchán Kondelík a ženich Vejvara, pochopitelně všechny tři ještě němé ale vždy s nerozlučnou dvojkou Pištěk a Nedošínská. Ostatní kolegové, stejně tak jako režiséři ( Karel Anton 1926, a Svatopluk Innemann 1929), se měnili jako na běžícím pásu. Theodor Pištěk s Antonií Nedošínskou si myslím že vytvořili dodnes platný "kondelíkovský" vzor a současně jednu z mála dvojic, kdy měl Pištěk nad svou filmovou partnerkou navrch. Film měl za úkol hlavně pobavit. Jedna jeden malý monolog na konec: Malíř musí mít vrozenou inteligenci, jako například tady Vopička. Vopička jde dnes malovat k panu císařskému radovi Wienerovi, a Vopičkovi nemusí nikdo vykládat co má dělat, Vopička ví že bude dnes pracovat jen se zlatem... V hlavní roli T. Pištěk a Ferenc Futurista..Nebo tatínek je hlava rodiny tatínek se tedy zlobit může..! (14.12.2006)

ani se nedivím že i ty přiblblý televize nám servírují tyto staré krásné filmy staré 77let ani se nedivím protože nové filmy jim nesahaj ani ke kramflekům samozřejmě některé ale raději si pustím to starý než něco nového zrovna včera jsem si dal jako chut´ovku Heroin a Svatý rok prostě staré filmy je kvalita no coment deda :-) (12.07.2014)

Nejlepší prvorepubliková komedie, kupodivu velmi nedoceněná a nadčasová. Absence naivity, jež je častá u těchto filmů z této doby je překvapující. Naivita mladé Pepičky je pochopitelná a očekávaná. Závěrečná skoropostelová scéna se svým pojetím blíží některým současným soft odvážným komediím. Všichni excelují, Saša Rašilov a Theodor Pištěk hlavně! (15.07.2004)

Theodor Pištěk a Antonie Nedošinská zahráli svůj tradiční standard, přesto byli nezapomenutelní. Takové role jim opravdu seděli, ale kdo mě překvapil, byla Růžena Šlemrová. Její vdova neměla chybu, zvlášť když udělala takový ten krysí ksychtík s brýlemi. Já jí znám většinou v rolích paniček a dámiček. Na tenhle film se kdykoliv podívám znovu, protože mám Pištěka a Nedošinskou ráda. (13.11.2011)