Dokonalý zmysel

Když přijdete o jeden z pěti základních smyslových vjemů, automaticky se tím posílí jeden z „přeživších“(zachovalých). Co se ale stane, pokud přijdete (i) o ten poslední?! Tak (nejen) o tom je tento nový komorní apokalyptický (záměrně vynechávám (zavádějící) slovo romantický) snímek D. Mackenzieho. A také o tom, že skutečnou hodnotu (věcí) si většinou (bohužel) uvědomíme až ve chvíli(ch), kdy o ně (nenávratně) přijdeme. Že to není nic nového (objevného)? ANO, to skutečně není, nicméně tento snímek nám to vše servíruje tak nějak nenásilně (jakoby mimochodem, jako holý fakt), naprosto úderně a zcela neodvratně, takže tomu divák těžko odolává. Výsledkem je tak „padající čelist“ nebo min zamyšlení se nad snímkem (nad sebou samým, svými život. hodnotami..) a to (samo o sobě) není zase tak málo. Co myslíte? Tohle není M. Bay a jeho Armageddon, tohle není ani R. Emmerich a jeho Den Poté (popř. 2012), tohle není ani F. Lawrence a jeho Iam Legend. Perfect Sense je (snad) nejblíž mixu L. von Triera a jeho Melancholii, Children of Men A. Cuaróna a McCarthyho/ Hilcoatovi The road a přece je to „zcela jinde“. Až se z toho „vzpamatuju“, srovnám si myšlenky a získám (zdravý) odstup, napíšu (snad) i něco smysluplnějšího. Prozatím bude muset postačit toto, nebo (pokud to chcete zcela stručně a výstižně)….jak říká můj kamarád „dejte to Americe a …poblejete se z toho. Nechte to v Evropě a …..posadí vás to na prdel“ nebo min „donutí“ přemýšlet. Nečekejte žádné bombastické triky, velkolepé spec. efekty, patetické proslovy, prezidenty usedající do kokpitů vojenských stíhaček a zachraňující „za 5min 12“ svět. Tady se vypráví úsporně (o to více úderně) obrazem. Ano, méně je někdy více. Výsledný resultát: objektivně za 4* (výhrady by byly a ano dokážu (i) pochopit výhrady typu: že tvůrci balancují mezi syrovou apokalypsou, artovým podobenstvím, civilní romancí….., přičemž „na samou dřeň“ nejdou ani v jednom z těchto případů a snímek (v určitých fázích) působí poněkud necelistvě (roztříštěně), nicméně subjektivně (a rád) i s přihlédnutím k omezeným možnostem a příjemně civilnímu ústřednímu duu E. McGregor-E.Green za („prozatímních“)5* Uvidíme, co s tím udělá (několika)denní odstup (23.01.2012)

Netuctové a (možná překvapivě) funkční spojení romance a postapokalyptické sci-fi. A při vší úctě k neotřelé zápletce se ztrátou smyslů, film je paradoxně mnohem silnější v romantické linii. Ewan McGregor a Eva Green jsou totiž úžasný pár a díky jejich výtečným civilním výkonům jim onu vzájemnou chemii nelze nevěřit. 80%. (28.10.2017)

Dosť zvláštny film s príbehom a prístupom aký tu myslím ešte nebol. Ľudia a ľudstvo celkovo postupne strácajú zmysly jeden po druhom. Začne to celkom nenápadne stratou čuchu, ale ľudia sa stým časom vyrovnajú a žijú ďalej. Neskôr príde na rad chuť a potom sa to už len zhoršuje...Ako píše Malarkey, vo filme zaznie mnoho zaujímavých myšlienok vhodných na zamyslenie. Dvojica E. McGregor a Eva Green hraje výborne a v istom zmysle môžme film nazvať i netradičnou love story. Myslím, že film mohol mať kľudne pár minút naviac, chcelo sa to viac pohrať s tými zmyslami. Zaujímavé, neamerické a možno aj preto je film iný. 70%. (13.05.2016)

Originálny no nie až ta zaujímavý pokus prepojiť silný emocionálny vzťah medzi dvoma mladými ľuďmi do apokalyptického kontextu. Boli tu filmy, kde sila lásky bojovala proti ničivému osudu či iným katastrofickým okolnostiam ( Jack a Rose na Titanicu napr. a mnohé iné...). Nepamätám si však film, kde popri rozvíjajúcej sa katastrofe a milostnom vzťahu by boli pozasúvané dlhé sekvencie obrázkov, ktoré mapujú kľúčové problémy tohto sveta a zároveň tým objasňujú to, čo si divák s priemernou diváckou zručnosťou vie vyvodiť aj sám. V tom je film určite originálny, neplatí, že aj zaujímavý. Obrazové vsuvky v priebehu rozvíjajúceho sa príbehu boli jednoducho navyše. A s tými filozofickými sa režisér mohol lepšie pohrať, pretože spôsob aký zvolil mi prišiel režisérsky lacný a nevkusný. David Mackenzie prejavil určite osobitý pohľad na zánik ľudstva, využil prácu s temnom, nepotreboval na to ani špeciálne efektné zábery, ktoré by podtrhli katastrofický efekt. Popracoval so sivou,čiernou, najoptimisticky pôsobiacou farbou bola biela. Spomeniem aj tie momenty, ktoré sa nevydarili (pri strate zmyslov), kde som sa miesto pochmúrenia skôr bavila ako na groteske. (02.02.2012)

Malý nenápadný film, o kterém ale už asi třetí den po projekci docela přemýšlím. Přitom se tam postavy labužnicky cpou mýdlem nebo pěnou na holení. Děje se to teď a tady a připravený není nikdo. Film Perfect Sense se nevyhne srovnání s tematicky podobnou Soderberghovou procedurální Nákazou, přesto je jiný. Divák vnímá neznámou epidemii skrze dvě hlavní postavy, sukničkáře a šéfkuchaře a epidemioložku, která o mužích ztratila veškerá dobrá slova. Jejich vztah urychlený okolnostmi poměrně rychle chytne, a i díky tomu, že je poměrně chladný, tak se jeho nedostupnost pak plně zúročí ve finále. Než se k němu ale dopracujeme, tak britský režisér David Mackenzie nabídne řadu dynamických a nápaditých momentů, Ewan McGregor a Eva Green holé zadky i slušné herectví a Max Richter velmi povedený hudební doprovod!! Prostě bez čichu nebo sluchu má život pořád smysl. Cynikové budou ale zcela jistě upozorňovat na příliš velkou interpretační volnost. Přesto skvělý námět a velká spokojenost. PS: Mackenzieho jsem po jeho (dle mého ne úplně špatném) Samci s příjemně nehollywoodským závěrem neodepsal a Connie Nielsen jsem tu téměř přehlédl!! (23.02.2012)