Stalingrad

Bylo nebylo v zemi Dědy Mráze okupované nacisty... Filmů z pohledu armády Třetí říše není mnoho, resp. těch lepších, takže plus pro Stalingrad. Minus pak v tom, že je to ší-le-ně dlouhé, ani by mi tak nevadilo, že víc než akčních a bojových scén je tu pohled do ztrápené duše vojáka Wehrmachtu. Jenže tady se často jen prázdně plká, popojde kousek dál za jiný zasněžený val nebo za další (rozuměj stejný) rozbořený barák, a zase plká. Ale svoje kvality film má, ani moc nezestárl, jen jsem měl pořád problém soucítit s lidmi, kteří celej tenhle bordel rozpoutali. Každopádně nečekat žádný happy-end, tady, v zemi Ivana, byla 'naděje' sprostý slovo... (30.11.2017)

Zajímavý pohled druhé strany na nejkrvavější bitvu druhé světové války. Člověka, zhýčkaného americkou velkofilmovou produkcí, možná trochu zarazí slabší efekty, méně megalomanské scény či strožší scénář, na druhou stranu nám film ukazuje brutální syrovost války a nabízí také pohled na válku z německé strany. Hudba, kamera, výkony herců, vše se drží tak nějak v normě, ničím nepřekvapí, ani neurazí. Kvalitu snímku mi možná také ubral hrůzný český dabing... Nemohu si pomoc, ale Stalingrad nepatří k vrcholů válečné filmové tvorby. Lepší 3* (09.11.2009)

Film, který si dal za úkol co nejvěrohodněji zobrazit utrpení a strádání malé skupiny německých vojáků ve Stalingradském kotli, přičemž politika a vyšší takticko-strategické cíle jsou upozaděny. Namísto toho jsou zde zachyceny momenty, kdy se odvaha mění v beznaděj, odhodlání k boji a snaha přežít se obrací v ironii. Rozum se vytrácí a z vojáka se stává zvíře. Úkol pro filmaře věru nelehký, ale obstojně zvládnutý. Počáteční idylka a naivita na slunné italské Riviéře v kontrastu s ruinami zasněženého Stalingradu vypovídá o mnohém. Koprodukce a mezinárodní obsazení dávají filmu další rozměr. Neztrácí se ani čeští herci v čele s Karlem Heřmánkem. Výpovědní hodnota snímku zůstává neskonale větší než u patetického Pearl Harboru a podobných amerických filmů. 72% (09.12.2011)

Až na to, že film o Stalingradu a samotné bitvě vlastně vůbec není a popisuje spíše útrapy jedné německé jednotky ve válce, která jim už pomalu začíná lézt krkem, je to zajímavá podívaná. Na filmu je trochu znát nižší rozpočet a párkrát jsem nepřehlédnul přímo technické chyby a herecké lapsy, ale protože se mi to téma líbilo, tak jsem na to kašlal. Kdybych ten film pouštěl někde na střední nebo vysoké škole studentům a měl s nimi posléze diskutovat o tom co viděli, asi bychom se nevyhnuli hodně kontroverzním otázkám. Ve filmu jsem nezaslechl ani jednou slovo žid, propagandistické slogany byly oproti skutečnosti jen velmi mírné a vojáci (ne že bych tomu nevěřil) byli v určitých chvílích až příliš násilně zobrazováni jako lidé s dobrým srdcem, tak jednoduché to nebylo, zda-li to nebyo dosti naopak. Špatně se tomu přizpůsobuje. Za vidění Stalingrad rozhodně stojí a vyplatí se dát mu přednost před někdy fakt stupidními vysokorozpočtovými pitomostmi. (17.02.2008)

Němci to mají těžký, přesvědčit diváka, že i oni trpěli, že i oni byli obětí ideologie se jim nikdy nepovedlo, a nepovede. Já nikdy u těchto bitev v německém pojetí nevim, co mám cítit, respektive cítim všecko, jen né soucit a jakési to klasické fandění, aby voják svého nepřítele rozmašíroval až na kostní dřeň. Tohle je právě tokový snímek, relativně dobře natočený, po německu klasicky debilně napsaný a mojí osobu zanechal nepřekvapivě lhostejnou k osudu Němců. Je mi jasný, že oním jediným úhlem pohledu nelze pohlížet na jakýkoli konflikt v dějinách lidstva, ale ubraňte se tomu, když víte, co tomu předcházelo, co se dělo potom a zároveň a to vše za doprovodu hafa shlédnutých dokumentů, a filmů typu Jdi a dívej se, které vám dotvoří onu germánskou nadrasu i po obrazové stránce. Těžko pak přát těm bojovníkům, kteří trpěli, byli obětí iracionality vycházející z úst hitlerových a dle toho tak i jednali, něco jiného než smrt. Je mi líto, že je mi to tak jedno. (25.12.2011)