Generál Nil

Nespravedlnost, hněv, marnost. Další z řady polských filmů vyrovnávající se s národními dějinami. A zároveň příběh o tom, že naše minulost nás nakonec vždy dostihne, a to ať už byla jakákoliv. Hlavní hrdina je dostatečně charismatický (zajímavé sledovat, jak se 1 ze 2 hlavních představitelů Sexmise proměnil) a děj, i když divák předem zná konec, nenudí. Jen bych asi ocenil víc než jednu akci pod generálovým vedením (ten všudypřítomný respekt by byl uvěřitelnější). Vidím to na solidní 4*. (15.07.2014)

Nie je to prvý, ani posledný film, ktorý som o stalinistických procesoch videl. Filmy majú spoločné, že akonáhle o niekom sa v mene vyššieho záujmu rozhodne, že bude zlikvidovaný, tak zlikvidovaný bude. A nikto z tých, ktorí priložili roku k dielu nebude nikdy potrestaný. A spolu s ostatnými hlupáčikmi budú donekonečna nosiť Stalinove obrazy na zhromaždenia nepoučiteľných, mumlať "robili sa aj chyby" a spomínať na mlieko za korunu sedemdesiat. Možno to tak v prírode, milujúcej priemer, funguje. Špičky sa likvidujú, aby ich miesto mohla zaujať amorfná, tvárna masa. (22.08.2019)

"Fieldorf, Fieldorf...Kto to jest Fieldorf?"...Súhlasím so všetkým, čo napísal užívateľ Big Bear a ďakujem mu za tip. Svěrák vážne túto tému v Tmavomodrom svete nadhodil a paradoxne bola tým najlepším v jeho filme o letcoch. Tu je príbeh úplne iný, ale vyrovnávanie sa s tými, ktorí trochu pričuchli k Londýnu a západnej kultúre je takmer rovnaké. Aj u nás mnoho ľudí skončilo takto, ale nenašiel sa nikto, kto by o tom natočil film. Zato hovadiny točíme jedna radosť. Keď vás v cele začnú mučiť, trhať nechty kliešťami, držať vás v mokrej cele a nútiť vás podpísať nepravdivý zdrap papiera, začnete uvažovať nad tým, prečo a začo sme to vlastne v tej vojne bojovali...Veď tie komunistické svine nie sú o nič lepšie ako tie fašistické... Príbeh generála Nila je výborný, o pravdivosti nezapochybujete ani na chvíľu. Film mi celý čas pripomínal knihu Rozhovory s katom. Veľmi podobný príbeh, s tým rozdielom, že autor to zázrakom prežil a napísal o tom skvelú knihu. Odporúčam ju všetkým, ktorých film zaujal. Už roky čakám na jej zfilmovanie, ale Generál Nil z veľkej časti naplnil moje čakanie na neho, aj keď je príbeh trochu odlišný. Ľudia ako A. E. Fieldorf boli pravý hrdinovia, bohužiaľ komunistické kurvy presne vedeli ako na nich. 100%. (07.10.2012)

Zpočátku na mě film působil příliš interně a ztrácel jsem se jak v dění, tak v postavách, ale postupně film nabýval na síle a konec, to už jsem zvládal jen těžko, přetěžko. Nedávno jedna současná česká komunistka říkala, že jí uráží, že komunismus je srovnán s nacismem, tak pro tuhle komouškou píču mám vzkaz, to porovnat nejde, nacisti vraždili všechny, vy, zmrdi komunistický jste vraždili "pouze" vlastní národ, pro nic za nic. Brali jste vlastním lidem důstojnost, ničili jim životy, mučili jste je a nakonec jste mnohé z nich zavraždili na základě lží a demagogie, neváhali jste vraždit u nás, v Polsku, v Maďarsku, všude kde se vaše krvavý pozoury dostaly k moci. Vraždili jste lidi, kterým jste nedosahovali ani na úroveň jejich hoven a proto jste je vraždili. Na vás platí jediný, byli jste, jste a budete lidský kreatury ke kterým cítím doživotní odpor. Tenhle příběh je jeden z tisíců, který každým slušným člověkem zacloumá . (22.08.2016)

Bezprostředně po zhlédnutí jsem nabyl dojmu, že nám pšontci sprostě vyčórovali Heliodora Píku, aby mohli taky frajeřit, že jim jejich zkurvení komanči zařízli významného generála a válečného hrdinu. Historické zásluhy a poválečné osudy Cheliodora a tu tego Emila jsou totiž skoro jako přes kopírák. Ale naše rudé kurvy byly první, heč! Čili jejich rudé kurvy jen o čtyři roky později skopčili nouhau a trapně se opičili. Každopádně je z toho takové to klasicky šablonovité, solidně natočené i zdramatizované životopisné drama o zrůdnostech levotočivých pamrdů a jejich obětech, jakých už bylo uplácáno minimálně několik desítek. Ale zjevně je to pořád málo a my ne a ne se z historie poučit, ač inicializační metody novodobých vypočítavých neomarxistických sviní a jejich zmanipulovaných přitroublých pohůnků, kteří v masově šířené patoideologii kolektivního myšlení nacházejí své místo na slunci i sysel života, jsou naprosto totožné s jejich předchůdci, a je jen otázkou času, kdy od potlačování svobody slova, cenzury a veřejné dehonestace a ostrakizace jiných názorů přejdou zase do masitější fáze dvě. Načež věční gaučoví bojovníci budou opět pár dekád s jhem a kravským zvoncem na krku obětavě orat na 120 % pro „blaho lidu“ a unisono bučet eurointernacionálu ve jménu těch, co „byli ničím a teď jsou vším“. (30.03.2022)