Bobor

Tak se obávám, že tohle šlo zcela, a to zcela očekávaně, naprosto mimo mě. Slzopudný dramatický slaďák o tom, co je dobré a o magorovi, který by jinde, než ve filmu, buďto ani nepřežil, nebo skončil jako bezdomovec kdesi pod mostem. Nudná hloupost, která si hraje na to, že má nějaký psychologický podtext a myšlenkový přesah. Prd. Jodie ať zůstane u hraní a režírování nechá Melovi, který už si tím také vybudoval "reputaci". Po půlhvězdičkách pro Jennifer, Antona. Melovi přísluší jen uznání za herecký výkon ve chvíli, kdy poprvé mluvil s Bobrem a přesvědčoval se. Přílišná citová ždímačka. (04.10.2011)

Znám kupodivu spoustu chlapů, co se schovávají za bobra, a to jim ještě ani neruplo v bedně, jako tuhle Melovi! Je li totiž bobr dostatečně akční a dobře cvičený, je schopen zastat většinu těch otravných maličkostí, které realita vyžaduje a jeden se tak může naplno věnovat svým sladovým koníčkům, aniž by musel opustit gauč s ovladačem. Takže pokud bobr nosí domů dost peněz, plní na požádání své bobří povinnosti, v bytě není bordel, lednice nezeje, malí bobři jsou čistí, upravení a dobře se učí, je takové soužití s bobrem opravdu příjemné. Jeden se ani nemusí namáhat přemýšlet a pokud potřebuje znát vlastní názor, stačí se zeptat bobra a dokonce! si můžete kdykoli zapíchat, i když se vám nechce. Jediný problém s bobry však je, že jim takováto idylka většinou věčně nevydrží. Je to především nepovolených stykem s jinými, méně cvičenými bobry, kteří jsou schopni hustit do vašeho bobra své zvrácené -nismy a -cipace, až z toho ten váš, do té doby ideální bobr, začne být hašteřivý, panovačný a uječený. Tehdy nastává ta pravá chvíle uříznout si tu pevnou, vodící ruku a vybalit svůj charm v celé délce na jiného, nejlépe mladšího bobra a začít znovu.... Jinak mohou hrozit deprese! Život je holt boj o létající pečené holuby. *** Čekal jsem, že se unudím xmrti. Je to však neotřelé, svěží a zábavné, Mel je herec par excellence a až na ten nechutný heavyend mě to veskrze uspokojilo. A teď mě omluvte, musím s bobrem na cvičák. (16.09.2011)

Neskutočne silná myšlienka filmu, ktorá hovorí za všetko: "sometimes, we reach a point where, in order to go on, we have to wipe the slate clean. We start to see ourselves as a box that we're trapped inside. And no matter how we try and escape, self-help, therapy, drugs, we just sink further and further down. The only way to truly break out of the box is just to get rid of it altogether... Starting over isn't crazy. Crazy is being miserable Crazy is pretending to be happy. Pretending that the way things are is the way they have to be for the rest of your bleeding life. All the potential, hope, all that joy, feeling, all that passion that life has sucked out of you. Reach out, grab a hold of it and snatch it back from that blood-sucking rabble. " (21.08.2011)

Nevím, jestli to bylo mou náladou, ale pohled na dva výborné oscarové herce s loutkou bobra mě nějak nechytil. Alespoň ne na těch správných místech. To už mě víc brala linie Anton Yelchin/Jennifer Lawrence. A těch devadesát minut docela bolelo, navíc Foster, pečlivá ve výběru látek i rolí, si pro sebe paradoxně nechala dost mizerně napsanou postavu. A to minimálně zamrzí.. (26.10.2011)

Kristoverany, prisahámbohu, že si dám predsavzatie nepozerať filmy od Jodie Foster, pretože ak je niečo otravnejšie ako herečka Jodie Foster, potom už len herečka Jodie Foster. Nechápte ma zle, boli časy, kedy právom patrila medzi najuznávanejšie osobnosti Hollywoodu. Ostatne, kto videl Mlčanie jahniat, vie. Lenže potom sa niečo stalo. Ja neviem čo, ale zrejme šlo skôr o súbor viacerých udalostí v jej živote a kariére a od istej chvíle začala byť ako herečka neznesiteľná. A ako režisérka? No, ako režisérska sa mi nikdy nepáčila a extrémne ma nudila. Pozeranie Bobra pre mňa bolo utrpenie a ani Gibson to nezachránil. Páčil sa mi snáď len Yelchin s Jennifer Lawrence, pár scén bolo fajn a celé to malo dobrú atmosféru, ale inak bieda a tma, Jodie. (12.01.2017)