Indiana Jones a Nástroj osudu

Tak nám řekněte ten příběh. No... To se takhle v jedné vesnici dala dohromady parta modrookých dětí okolo šaška Adolfa Hitlera... Tak jo čekání na filmovou událost roku se vyplatilo a zhýčkaní kritici celého světa polibte si zádele. Úvodní pasáž při které jsem zamáčknul slzu to je prostě krystalický Indy se vším všudy a to jeho dokonalý omlazení pak demonstruje možnosti dnešních blockbusterů. Nicméně ani pak to nejde nijak dolů a upřímně některou tu kritiku tady fakt nechápu. K Fordovi respekt jak se i ve svým věku snaží být co nejvíc v akci, takže já rozhodně neviděl zlomeného starce semletého životem, ale sakra akčního důchodce který ukazuje, že na to pořád má. Akční sekvence jsou nápaditý navíc s hromadou pomrknutí na fanoušky co se předchozích dílů týče, tak co sakra ještě chcete?! Jasně ten film není bez chyby. Souhlasím, že Phoebe je vesměs otravná a po celou většinu filmu Jonese podráží, ale ani Willie nebo Elsa z předchozích dílů nebyly zrovna super postavy. Ano Mikkelsenův záporák je asi v rámci celé série nejslabší, ale potřebný si odehraje. Banderas je tam opravdu navíc a ano to finále je fakt úlet i v rámci tohohle univerza, ale já na to kašlu a i když by pěkný čtyři hvězdy byly objektivnější tak možná i trochu na protest proti tomu jakej nezaslouženej hate a výbuch v kinech tenhle film schytal tu plnou palbu dám. Na druhou stranu u současnýho publika který potřebuje asi už jenom filmy řešící podstatu vesmíru nebo digitální omalovánky a poctivý blockbuster ze starý školy co si na nic nehraje už nedokáže ocenit mě to fakt nepřekvapuje. Krásná rozlučka jednoho z ikonických filmových hrdinů našeho dětství z dob kdy byl filmový svět ještě v pořádku.95% (06.08.2023)

Solidní dobrodružný blockbuster? Ale jo. Důstojná rozlučka s největším dobrodruhem, který kdy brázdil po filmových plátnech? Určitě ne.... Kdyby se skutečně jednalo o plnohodnotnou rozlučku se vší parádou, konala by se za účasti Ke Huy Quana, Shii LaBeoufa a Karen Allen. Namísto toho tak děj sleduje deprimovanýho osamocenýho dědu, kterej se shodou náhod zamotává do kolotoče intrik a rádoby zběsilé honby za (hihahohahi) strojem času. Ačkoliv se režie chopil pardál James Mangold, který prakticky ještě nenatočil žádný špatný film [Logan a Ford vs. Ferrari budiž důkazem], absence onoho Spielbergovského kouzla je zde dost tristně znatelná, tudíž je vše [a to zcela paradoxně] natočeno až skoro bezduchým způsobem. Fakt nemám sebemenší ponětí čím to je, ale po celou dobu sledování mě neustále doprovázel dost nepříjemný pocit toho, že zde chybí jakákoliv atraktivita a poutavost, a že vše působí strašně uměle a prázdně. Hra na nostalgii taky nefunguje, no a scénář obsahuje dost děr v narativní kauzalitě a logických chyb, který degradují celý příběh na hloupoučkou blbinku. Jenže hlavní problém Dial of Destiny spočívá v tom, že zde výrazně chybí signifikantní rysy předchozích filmů: energický drive, nápaditost, hravost, exotický lokace [takřka polovina děje se odehrává ve vlaku a pak v New Yorku], praktický efekty a dechberoucí kaskadérský triky, ale dokonce i strhující hudební doprovod Johna Williamse není tak strhující. Zkrátka, chybí tomu osobnost. Dokonce tomu chybí i to, v čem spočívalo to nezaměnitelný kouzlo předchozích filmů – tedy inovativní využívání klišé, tropů a motivů dobrodružného žánru [honička v Maroku budiž světlou výjimkou] – takže z celý zápletky vůbec nejde cítit ten eskapistický pocit dobrodružství, díky němuž je celá tetralogie natolik milovaná.... Je tedy dost smutný se loučit s touto filmovou legendou s vědomím, že svého pomyslného vrcholu se dočkala už v roce 2008 s Královstvím křišťálové lebky, čímž se měla rozloučit už tehdy. Hodně tak zamrzí, že franšíza, která v podstatě etablovala žánr dobrodružných filmů na piedestal hollywoodské zábavy, a s níž vyrůstala valná většina cinefilů a filmových fanoušků, končí bez svého tatíčka Spielberga, na relativně průměrný notě, a prakticky bez happy endu. A to mi dost láme srdíčko. (28.07.2023)

Poslední čtvrthodinka je jediná pasáž, kde funguje nějaká nostalgie a já být vypravěčem příběhu, byl bych v dovršení životní poutě Dr. Jonese mnohem nekompromisnější. Přišlo by mi to mnohem emocionálnější a logičtější (znalci vědí). Zbytek je přinejmenším rozporuplný. Úvod s vlakem si člověk neužije, když se na něj ze všech stran řítí citelný CGI a vy jenom se smutkem vzpomínáte na také vlakový úvod Poslední křížové výpravy, kde Spielberg takové digitální barvičky nepotřeboval a neměl (pochopitelně) a fungovalo to mnohem lépe. Úmorně dlouhá honička v Tangieru zase vypadá, vzhledem k dlouhým prostřihům, jako by zdejší ulice byly aut prosté a liduprázdné a dlouhé jako letištní plochy, neveřil jsem tomu ani sekundu. A takhle je to tady se vším. Je to prostě po většinu času takové dobrodrůžo ve stylu „vidět a zapomenout“, asi na úrovni přeplácané Spielbergovy čtyřky. Jinak zde hojně kritizovaná Phoebe Waller-Bridge byla fajn, má takové rozpustilé šibalské charisma a je skvělým protihráčem mrzouta Forda a vlastně mě bavila z celého filmu nejvíc. (01.09.2023)

Nový Indy funguje vcelku dobře na papíře a vcelku dobře i při sledování, jenže v moment kdy to skončí, zůstanete prázdní. Neměl jsem v sobě pocit, že bych viděl filmový zážitek, natož ukončení asi mé nejmilovanější filmové postavy všech dob. Nejedná se o vůbec špatný film a ve spoustě ohledů je to brilantní a nebo minimálně dobrý. Ale jako celek to do sebe nezapadne, ať už skrze nemístný smutný vykreslení legendární postavy, které do Indiana Jones filmu nepatří nebo skrze rozvleklé tempo. Akce, dobrodružné pasáže, tajemno kolem ústředního předmětu, záporák, tempo i dynamika postav s Indym, to všechno je dobrý, ALE zdaleka nejslabší ze série. U Indyho holt dobrý nestačí. Nemít to jméno Indiana Jones a nebrát si to obří sousto rozlučky, asi bych šel i o tu hvězdičku nahoru. Jako samostatný dobrodružný film je to vcelku povedený, ale jako konec Indyho to nestačí. V celém filmů je hravosti a nápadů, co Spielberg dokáže mít ve dvou scénách. Ve výsledku nic proti tomuto filmu nemám, nevadí mi, necitím k němu nenávist. Je tu jen určitý pocit prázdnoty a zklamání, že to mohlo být něčím jedinečným a speciálním a ono je to prostě "jen" fajn. Ovšem děkuji panu Fordovi, že i ve svém úctyhodném věku dal všechno do poslední jízdy s kloubokem a bičem a aspoň se pokusil o to, dát fanouškům po čyřiceti letech finále. Díky za vše! (30.06.2023)

Už asi dvě hodiny mi v hlavě zní ta slavná melodie od Johna Williamse. A ne proto, že bych si pátého Indyho tak užil, spíš kvůli tomu, že mám chuť pustit si první tří díly. Pětku už si nepustím nikdy, tím jsem si téměř jistý. On to není úplně špatný film, což se dalo říct i o čtyřce, ale prostě tam „to“ není. Nového Indyho hodně táhne Harrison Ford a snaží se opravdu ze všech sil, jenže na to zůstal sám. Nohy mu podráží vlastně téměř všechno ostatní. Pátý Indy je vizuálně nehezký a v některých momentech regulérně odpudivý, hlavně má však nudný příběh plný nudných postav a především záporáci jsou partou nezajímavých bambulů, z nichž nejde strach a Mads Mikkelsen se celou dobu tváří, že začne za půl minuty brečet. Samotné hledání pokladu vedoucí k hodně divnému (a ještě o něco ošklivějšímu) finále se navíc skládá především z rutinních honiček, protože někomu došlo, že nemůže nechat osmdesátiletého Forda pobíhat po place a dělat akční vylomeniny. Mangold to všechno režíruje beze snahy o invenci a výsledkem je přinejlepším obstojné řemeslo někde na úrovní dvojky Lovců pokladů a malý kousek nad Uncharted, což pro tuhle sérii rozhodně není pochvala. Chybí tomu styl, nápaditost a očividná radost, která provázela první tři a částečně vlastně i čtvrtý díl. Produkt bez duše. (28.06.2023)