Příběhy slavných

Se Sovákem se muselo skvěle chlastat. Jenže reflexe osobností není jenom o usměvavých chlastacích historkách donutilovského typu, ve kterých se náhodou na pivě objeví vedoucí kultury ÚV KSČ, aby bodrému herci v opileckém rauši přislíbil ten jeho seriál s Horníčkem. Naproti tomu se pak střízlivá herecká legenda dojímá nad tím, že jej Hrušínský a Růžek nenechali vrátit se do národního, protože nebyl národním umělcem a že to všechno bylo docela jinak. Morální arbitr by v tom možná začal hledat Švejka, já vzhledem k nedostatku relevantních informací přihodím raději taky jednu chlastací historku. Bylo to prý v sedmašedesátým, když se u nás na nádraží točila Nejlepší ženská mého života. Na hotelu Podhoran se tehdy pilo, prý i s Menšíkem který se u nás taky objevil, až do pozdních nočních hodin. Když už se mělo zavírat, rozhodli se oba dotyční, že takhle to přece nejde a že se musí hodit trochu do pucu. Objednali si tak z pětadvacet kilometrů vzdáleného Kroměříže vozidlo taxislužby, které je následně vyvezlo nahoru do kopce na poutní místo Hostýn. Tam se dotyční v rámci sušáku napili svatohostýnské vody (samo, že léčí) a jeli zase dolů chlastat. Zní to líp, když jste tam od nás. A přesně tak je to i s tímhle dokumentem. (14.10.2013)

Mluvící a kariéru rekapitulující hlavy, které do nadprůměru vytahuje několik výtečných jednotlivostí. Hlavní devizou je zde bezpochyby takřka apokalyptická 16 mm story z pouště v Turkmenistánu (archivní záběry k nezaplacení) a její cenzurní dohra, oproštění se od neustálého zbožšťování herecké legendy spolu s minimalizací patosu a šťastná dramaturgova (režisérova) ruka v linii vyprávění synů Jana a Rudolfa. To má hlavu, patu a světe div se i dramatický oblouk. Jako bonus lze vnímat i lehké nakousnutí Hrušínského politické kariéry na počátku devadesátých let. (14.10.2013)