Lusitania - vražda v Atlantiku

Nevím, jak k takovýmhle dokumentům přistupovat, jelikož jejich hraná podoba, v níž se odemykají vrata výtahu v momentě, kdy voda sahá po bradu, sponkou z klobouku a kde by se časovaná bomba, kdyby tu nějaká byla, zastavila až sekundu před výbuchem, mi přijdou poněkud dokumentárně nevěrohodné. Jistě přívětivě lze kvitovat solidní výpravu, kostýmní stránku a objektivizovaný pohled obou (znepřátelených) stran, kdyby to byl ovšem klasický hraný film, neměl bych větších námitek, pakliže se má jednat o dokument, jsem v mírných rozpacích... (04.08.2009)

Tento dokument bohužel selhává právě v tom, o co se snaží nejvíce, v zasazení do historických a dobových souvislostí, kdy se v rámci eurounijního co jsme si to jsme si snaží až příliš umenšit činy Německa v rámci ponorkové války (zcela bagatelizovány postupy Německa v rozporu s kořistním právem). Scénář byl BTW občas ne příliš přesný. Konkrétně: posádka U20 nevěděla, že jde Lusitanii, velitel měl za to, že jde o Mauretáii, která v té době sloužila jako transportní loď vojáků. Přesto by rozhodně tento polodokument neměl zapadnout. (03.09.2009)

Na jedné straně bezprecedentní vražda téměř 1200 civilních pasažérů zaoceánského parníku Lusitania, z jiného úhlu pohledu zase docela vhod přicházející záminka k vtažení takové velmoci jako je USA do První světové války a britská Admiralita si může spokojeně mnout ruce, protože je zrovna období, kdy národ znamená víc, než pravda. Polodokumentární styl mi moc nesedl, snaha o relativní objektivitu ano a pro ty, kterým se to zdálo příliš kruté, tak vězte, že o třicet let později vyrovnali Sověti účty i s mnohonásobným přídavkem mrtvých civilistů, žen a dětí navrch (potopení lodi Wilhelm Gustloff). Matematika umí být někdy odporná, že..? Jakmile se začnou do války zatahovat civilisté, stává se ještě extrémnějším svinstvem a ukažte mi takovou, která by to nedělala... (08.07.2010)

Velmi povedená rekonstrukce příběhu jedné velké lodě s krásným jménem. Chvíli jsem váhala, zda dát čtyři hvězdičky z důvodu, který se objevil až ke konci filmu. Tím důvodem byla slabá místa ve scénáři, přesněji v dialozích. Já jsem postřehla tři. Většina to možná ani nezaznamenala, nebo jim to přišlo v pořádku, klidně se to takto mohlo i odehrát, ale pro mě tyto pasáže vyzněly trochu hloupě. Znatelné byly scény, které se inspirovaly Titanicem. Loučení malé dívky, nasedající do člunu a jejího přítele a scéna, kdy kapitán zůstává na můstku. A stejně jako u Titanicu se lidé ptají, zdali se tomu dalo zabránit a kdo nesl zodpovědnost, ptají se i tady. Jenže v tomto případě šlo o víc. A jak bylo řečeno v závěru filmu, ty nejdůležitější otázky nebyly zodpovězeny, možná ani neměly být. Je až neuvěřitelné, jak často dokáží mocní lidé s pomocí svých prostředků hazardovat s osudy ostatních jen proto, aby zachránili. Ne ty ostatní, ale sebe. (05.08.2009)

Bylo moc smutné sledovat a poznávat všechny ty lidi, kteří nic netušili, jak se jejich osud naplňuje. A Němce, jak se radují. Je možné, mít je rád ještě méně? Chápu ten film, jako jedno z varování, protože každá válka je příšerná. Ale když jsme mysleli, že to nejhorší je za nimi, pocit úlevy, že se alespoň část pasažérů zachránila, nějak zhořkl z toho, kolik špíny se ještě vyhrabalo na druhé straně. A jak jinak, zametli ji pod koberec. S elegancí. Z filmu jsem si odnesla úryvek: "Vláda má chránit svoje občany, ona ale chrání sama sebe." (05.08.2009)