Sociálna sieť

Ze začátku filmu mě dost štvaly ultrarychlé dialogy a z nich vyplívající zrychlené titulky, které jsem skoro nestíhal číst. Pak si na ně moje oči zvykly a já si mohl plně vychutnat kvalitně natočený snímek o vůbec nejaktuálnějším fenoménu, ačkoliv pozornost byla soustředěna hlavně na soudní spor. Jinak překvapil mě Justin Timberlake vůči kterému jsem měl před zhlédnutím předsudky jako vůči herci a pak se mi moc líbil výmluvný konec, jenž krásně uzavřel toto velmi zajímavé životopisné drama. Po průměrném Zodiacovi a Podivuhodném případu Benjamina Buttona to vidím konečně zase na 4*, dobrá práce Davide. (31.03.2011)

Přes to vychvalování dílčích aspektů filmu (precizní režie, skvěle napsaný scénář, oscarové herecké výkony, žánrově nekompatibilní hudba) a nálepkování (nejlepší počin roku, skvěle je vystižena první dekáda 21. století a reflektována jedna generace, do které patří současná internetová komunita) se dle mého zapomíná na to, čím je THE SOCIAL NETWORK opravdu progresivní, a to na formu. Snímek velice dobře komunikuje se svou cílovou diváckou skupinu tím, že skrze filmové médium zprostředkovává zkušenost s jinými mediálními formami, v tomto případě internetem (přesněji sociální sítí: Facebookem), což činí ryze filmovými prostředky - montáží. Narativně nejkomplexnější Fincherova kronika našich časů má na to, aby se stala kanonickým dílem po vzoru Wellesova opus magnum, jelikož na místo série subjektivně zkreslených flashbacků přichází s flashforwardy, které narušují hlavní - chronologicky se odvijející - narativní linii (vznik sociální sítě). Důležité je přitom ono množné číslo, protože vyprávěním prostupují dva flashforwardy - "slyšení", které kromě postavy hlavního (anti)hrdiny pojí osoba jeho (bývalého) nejlepšího kamaráda, který je v jednom případě na straně žalobce, v druhém svědka. (Dochází tak i k momentům, kdy se prostříhává mezi dvěma flashorwardy, čímž se z jednoho - časově předcházejíciho - stává k tomu druhému flashback.) "Fluidnost" všech osob, nejenom (bývalého) nejlepšího kamaráda hlavního (anti)hrdiny, pak má za následek to, že nedokážeme rozpoznat, čí optice je uzpůsobena daná pasáž (je vypravěč vševědoucí?, nahlížíme na vše Zuckerbergovým pohledem, nebo jeho kamaráda - a jak se toho nahlížení mění s pozicí kamaráda ve flashforwardech?, jde o sled mimosoudních výpovědi řady osob, které jsou depersonalizovány?), a tak se alespoň napoprvé musíme spokojit se závěrečným konstatováním právničky, která říká, že v těch případech se vždy vše přehání. Na předchozích řádcích jsem se pokusil popsat to, čím je THE SOCIAL NETWORK z hlediska velice nekomunikativního vyprávění s neuvěřitelně rychle dávkovanými informacemi výlučný a přínosný; nepopírám ovšem, že je v mnohém konvenční (dvě vyprávěcí roviny - osobní a pracovní, kdy máme jasný oblouk - model vývoje, přičemž se nezodpovězené otázky zúžují na pouhou jednu jedinou v samotném závěru). Otázkou je, jestli v některých případech lze stále mačkat F5, nebo na místo posunování hranic a následného obnovení (týká se i specifického stylu, který si i přes natáčení na digitál zachovává specifickou filmovost) předcházejícího zvolit Delete a začít znovu - jinak. (07.11.2010)

"Celý život si budeš myslet, že tě ženy nemají rády, protože jsi šprt. Ale z celého srdce ti říkám, že to nebude pravda. Nebudou tě mít rády, protože jsi debil." Stačí jeden cool nápad, řádně naostřené lokty, vidle pro házení kamarádů přes palubu a finanční zajištění pro několik tisíc průměrných životů spěchá na konto arogantního jedince. Ač mne fenomén Facebooku míjí o několik světelných let, tak sledování jeho vzniku, na pozadí otázek elitních právníků, rozhodně není nezajímavé. (16.07.2011)

// Jméno: Aaron. Příjmení: Sorkin. Povolání: Scénáristický Bůh. Tento film nejen, že potvrdil status Davida Finchera, jako jednoho z nejlepších režisérů současnosti, vyslal Justina Timberlakea mezi hereckou elitu a udělal z Jesseho Eisenberga nejmíň sympatického herce své generace. Jještě navíc ale odkryl příběh za největší sociální bombou naší generace - Facebookem. Duhy i neduhy. To dobré, i to špatné. Pravdu, i lži. Film, na který se můžu dívat stále do kola a nikdy mě neomrzí, nejspíš za to může i skvělá hudba a přesný Andrew Garfield, nebo veslařské závody, nebo shazování univerzitní sítě, nebo sex na záchodech, nebo fuckování velkých korporací v županu, je tu toho zkrátka dost. The Social Network - 100% (15.01.2013)

Ač trpím nevyléčitelnou averzí ke klakovitému stavění pomníčků "absque memoriam" těm ubohým, chudým harwardským lúzrům, co s fotříkovými miliardami v zádech upletli ve svých garážích 25+1 v Beverly Hills z hovna bič, musím konstatovat, že se téhle pohádky zhostil pan Fincher řemeslně dokonale a v rámci možností i poutavě! Jak moc je zasloužilý miliardář ten, co vymyslel Sociálního Networa a splnil sen dnešní mládeže, která mezi smažením "Volání Dutých" a civěním na Tvajlajt, se už díky němu prakticky nemusí odlepit od kompu? A to už pomalu ani v případě, chce li si zašukat! Původně jsem si myslel, že si to Zukrouš cvaknul v rámci své PR kampaně, ale pochybuju, že sledovat se jako divného, lehce ovlivnitelného, bezpáteřního kokotka, se mu zrovna líbilo a mě to docela příjemně vyvedlo z omylu. A navíc mě to konečně rozhoupalo založit v mé plesnivé garáži v Ostravě-Vítkovicích Assbook, kde si teenageři budou konečně moci ukazovat svou pravou tvář a já degraduji své konto v ČSOB o pár židovsky úročených kontokorentních úvěrů. To bude sequel jedna báseň, Dejvide!! (08.11.2010)