Generál MacArthur

Ve srovnání s o sedm let starším Pattonem působí MacArthur mnohem méně jako válečný film, protože je zcela podřízen osobě samotného generála. Po exhibici George C. Scotta se to zdálo skoro nemožné, ale Gregory Peck opravdu upozadil úplně všechny a všechno. Měl štěstí, že scénář mu nekriticky fandil a režisér respektoval historický úzus, takže ho kamera sleduje maximálně uctivě a v tom nejlíbivějším úhlu. Příběh opomíjí nejrůznější kontroverze, případně některé překroutil po svém. Je to spíš oslavná óda, než přímo životopisný film, což ovšem není na škodu. (15.08.2022)

V krátké době je Generál MacArthur už druhým generálem v mém filmovém životě. Když srovnám dva slavné americké generály (Patton vs. MacArthur) je mezi nimi zásadní rozdíl. Mimochodem, hlavní postava tohoto filmu se o Pattonovi zmínila. Od počátku je hlavní rozdíl v tom, že Patton působil místy až jako psychopat. Zfackoval vojáka, neměl slitování a neměl pochopení pro slzy či lítost svých podřízených. U tohoto velitele většinu podobných vlastností naopak nacházíme. Dokonce sledujeme scény, kdy jednoho vojáka obejme, při dalších příležitostech nemá daleko k slzám. Vždy nacházel soucit s vojáky a přemýšlel jako člověk i voják dohromady. MacArthur byl výborný co se taktiky týče, ale jeho hlavní vada byla neschopnost ústupu. Boj za každou cenu, ať je předem vyhraný nebo prohraný. A v jednom to měli s Pattonem podobné - život pro ně byla hlavně válka, boj a armáda. A to přesto, že po uzavření kapitulace Japonska mluvil generál barvitě o míru. Takže klasický zelený mozek - armáda především. Moc se nedivím, že z něj prezident rostl a že MacArthur neuspěl ve volbách. Američané měli válek plné zuby, ale USA jsou prostě válku milující národ - tedy politici zcela jistě. Tento film se liší i způsobem výroby. Zatímco Patton je sáhodlouhá freska obrazů ze života slavného generála, MacArthur střídá obrazy rychle za sebou ve svižném tempu a to dokonce tak, že mi občas dělalo problém pochopit, že už uplynulo pár měsíců a jsme v jiném období. Gregory Peck zahrál předobraz výborně, ale dojem mi kazil Bartoška, jehož hlas se k této postavě opravdu nehodil. (07.04.2022)

Dobrý historicko-životopisný film o generálovi Douglasovi MacArthurovi. Mapujúca jeho vojenskú kariéru počas druhej svetovej vojny v Pacifiku a Kórei až do jeho odchodu do dôchodku. Produkcia je dobrá a s ohľadom na náročnosť vojenských operácií až veľmi dobrá rovnako ako herecké výkony. Gregory Peck stvárnil osobu MacArthura uveriteľne s ohľadom na to, že je ťažké odlíšiť aká bola reálna osoba generála a čo už je spomienkový optimizmus či iné prifarbenie. Dej však nie je príliš akčný a väčšinou sme svedkami osobných rozhovorov, plánovania taktiky, či prejavov, čo môže byť nudné. 70% (20.10.2023)

„Mým osudem je porazit komunismus a jedině Bůh a ti politici ve Washingtonu mi v tom můžou zabránit…“ Legendární Gregory Peck (pěkně nadabovaný Jiřím Bartoškou) tu roli hrdinného generála MacArthura, muže s poněkud kontroverzními názory, sehrál vskutku báječně. Film je pěkně výpravný (zejména pokud jde o zobrazení války) a soustřeďuje se na zobrazení nejdůležitějších momentů v životě muže, jehož krédem bylo „povinnost, čest, vlast“. To zarámování celého děje generálovou přednáškou před kadety na mě působilo trošku dost pateticky, asi to tak trošku patří k americkému způsobu točení životopisných snímků. (02.04.2022)

Nepochybně mě ovlivnil ten úděsný dabing. Ale... film dobře ukazuje, jakou primadonou generál byl a jak si své postavení "hrdiny" pečlivě propagandisticky hlídal. Nepochybně se mu nedá upřít schopnost riskovat a i díky jeho "žabím skokům" válka v tichomoří měla rychlý a úspěšný průběh. Film ještě nehovoří o tom, jak se generál napakoval půl milionem zlatých dolarů od filipínského prezidenta, tato skutečnost byla odhalena až v roce 1979, film je z roku 1977. Také symbióza s Rooseveltem nebyla náhodná. Antikomunistický Trumen už mu nevoněl. Nepochybně se podílel na dobré poválečné správě Japonska, dobře vedl i válku v Koreji (Truman mu dokonce schválil použití jaderné zbraně za předem specifikovaných podmínek). Právě to, že generál poslouchal jen sebe vedlo nakonec k jeho pádu a nepoužití jaderné zbraně možná zachránilo svět od jaderné války. V té době by ji Čína i SSSR klidně odvetně použili. Pokud filmu lze vyčítat tak to, že měl málo ukázaných bitev, málo ukázal, jaký byl generál sebestředný ješita, dobře ale znázornil, že hlupák to nebyl. Ukázaná kapitulace Japonska byla dobrou připomínkou, ale válečná zvěrstva Japonců film spíše pominul. 50% protože mě film nijak nenadchnul. (02.08.2021)