Stratení v Mnichove

V mnoha ohledech musím souhlasit s Radkem 99. Úroveň zpracování MNICHOVA je v českých poměrech jistě nadprůměrná a základní nápad o spojitých nádobách natáčení filmu ve filmu je nesporně dobře zvládnutý. Co drhne, až pláče, je však historický exkurz provázený nemístnými urážkami našeho národa. Shrneme-li meritum historizujících postřehů, o něž se Petr Zelenka snaží obohatit naše dosavadní vědomosti o Mnichovu, neubráníme se žasnoucímu údivu. Mnichovský komplex je záležitostí nikoliv r. 1938, ale věcí poválečnou. Když na podzim 1939 Beneš, vůdce druhého odboje, obnovil boj s nacisty, těšil se celonárodní úctě a obdivu (podle sociologických průzkumů z let třetí republiky jeho popularita oscilovala mezi 80-85% preferencí). Myšlenka, že Francouzi byli dotčeni tím, že na Paříž útočily československé tanky, protože zločinní Češi pokračovali v jejich výrobě i po září 1938 (kupodivu i po březnu 1939), je zralá do duchovního kovošrotu. Stejně tak jako idea, že v květnu 1938 si Beneš u čerstvého premiéra objednal scénář mnichovské popravy československé demokracie nebo že poslední měsíce prvorepublikové demokracie byly nedemokratické (parlament nahrazovala jiná fóra, což bylo dáno stupňující se dramatičností situace na v létě a na podzim 1938). Tento kvazipostup, který ze všeho nejvíce připomíná objev horečky omladnic u mužů v Klapkově románu TŘI MUŽI VE ČLUNU, zbytečně znehodnocuje projekt, který by jinak patřil k nepočetným ozdobám polistopadové historie českého hraného filmu. (03.11.2015)

Petr Zelenka opět dokazuje, že jedním z nejoriginálnějších (možná i vůbec nejoriginálnějším) a nejlepších českých režisérů a scénáristů. Výborně jsem se bavil nad česko-francouzskými vztahy, nad tím, co si myslíme o Francouzích a co oni o nás. Právem jeden z trojice nejlepších českých filmů roku 2015 a bezkonkurenčně nejlepší scénář roku a tím pádem naprosto zasloužený Český lev v této kategorii. V ostatních kategoriích byli bohužel ještě silnější zástupci Domácí péče a Kober a užovek. (14.08.2016)

„Jsou to prosté ko*oti.“ Viete čo, nehnevajte sa, ale dám len 60%. Myslel som, že dám 80, ale nebolo by to z mojej strany úprimné. Dosť WTF pôsobí fakt, že ide ako keby o dva filmy v jednom (pred pozretím filmu som to nevedel), pričom ten prvý je skôr priemerný a neobsahuje nič vyložene skvelé a ten druhý je síce podstatne lepší, zábavnejší, výstižnejší, vtipnejší a smutnejší, ale obsahuje pár hluchých miest a proste s prvou polkou moc dobre nedrží pokope. Šikovne napísaná mystifikácia a sympatický štáb, ale radšej by som si pozrel kompletný celovečerák o nakrúcaní filmu a nie takýto zvláštny, možno až príliš svojský hybrid. Takže hoci sú celkové dojmy zo snímky pozitívne, malo to na môj vkus priveľa rušivých elementov. Oceňujem ale prepracovanosť detailov, čo vzhľadom na originálny scenár muselo byť náročné (napríklad s pani manželkou sme si scénu, v ktorej Žako v aute zaútočí na hrdinovu manželku, pozreli ešte raz po prevalení „zvratu“ a až vtedy sme si všimli, že nejde o reálneho papagája). (05.05.2017)

Je obdivuhodné, že se Zelenkovi podařilo ukočírovat scénář, který je vrstevnatější než deseti deková cibule, aby film nejen že nepůsobil chaoticky, ale ještě z něj ve výsledku sálala taková lehkost, jako by režie byla ta nejsnadnější věc na světě. Byl bych ale ještě spokojenější, kdyby se celý děj odehrával v linii nastolené první půlhodinou, kde je nejvíce vtipných scén, s hláškujícím Taclíkem jako bonusem. Jakmile se přejde na pseudo-dokumentární tóninu, začne ze scénáře čouhat podřízenost nápravě dějinné mystifikace, kterou Zelenka odhalil a teď to chce každému sdělit a na konci si ještě s chutí zamoralizovat. Vybrat k tomu obdobně mystický rámec mi ale nepřijde ideální a klíčová několikaminutová scéna, ve které je vysvětleno, jak to tenkrát doopravdy (?) bylo, jakoby vypadla z nějaké jiné investigativní kauzy, třebaže dobře zfilmované. Slabší čtyři hvězdy. (12.03.2016)

Premiéra nejnovějšího filmového počinu Petra Zelenky, který filmy točí spíše sporadicky a raději se věnuje divadelní režii, je nejen na české poměry výjimečnou událostí. Nejen pro znalce jeho skvělých předchozích filmů zde přichází s novým snímkem, který nese typické znaky jeho režijního rukopisu a současně vykazuje známky svěží filmařské invence a vynalézavých postupů. Dominantním tématem filmu je revize tradičního českého pohledu na Mnichovskou dohodu (jak je zachycen například ve Vávrově dvoudílném filmu Dny zrady), kolem níž se vše točí - Zelenkův scénář vychází z textu českého historika Jana Tesaře Mnichovský komplex z r. 1989 o stereotypech a hluboce zakořeněných mýtech v české národní sebereflexi. Jan Tesař, kterému je celý film v úvodních titulcích věnován, mimochodem stále žije, je to už starý pán (ročník 1933), který se straní lidí, trvale žije v zahraničí, a Zelenka s ním byl při vzniku filmu v kontaktu a tuto jeho knihu dával prý všem členům štábu povinně číst :) (a dle jeho osobního vyjádření by byl rád, kdyby k jejímu přečtení diváky přesvědčil i jeho film). Film jsem viděl poprvé na novinářské projekci a podruhé na předpremiéře s účastí režiséra, kterému jsem položil o jeho filmu několik otázek - působil na mě dojmem, že je to velmi inteligentní a schopný chlapík, který dobře ví, co dělá a co chce tímto filmem říct, a který se v českých podmínkách svými filmy rozhodně vymyká. Osobně se mi například líbí, že každý jeho film je uvozen nenápadnou formulkou, že se jedná o film "Petra Zelenky a jeho přátel", čímž má být dle režiséra podtržen kolektivní charakter vzniku každého filmu (jenž by tedy neměl být chápán jen jako dílo jednoho člověka - režiséra). Film přitom střílí i do vlastních řad, kdy nejen ukazuje různé filmařské postupy ze zákulisí natáčení, ale dokonce i podvádění s evropskými filmovými dotacemi prostřednictvím falešné zahraniční koprodukce (ještě před 10 lety to prý jeden český filmař takto skutečně dělal, dnes už to kvůli finančním auditům filmů není možné). V tomto ohledu není tomuto filmu svaté nic - na paškál si bere kdeco, a přitom neztrácí na zábavnosti a překvapujících momentech - vidět film alespoň dvakrát je ideální k tomu, aby si tam člověk vychutnal všechno, co mu napoprvé uniklo. Za mě velký divácký zážítek z neobyčejně promyšleného a tematicky aktuálního filmu - za sebe doporučuji všemi deseti. Zajímavosti: 1. Během natáčení nebyl zraněn žádný papoušek. 2. Naopak shořelá motorka ve filmu byla autentická (nejednalo se tedy o maketu). 3. Natáčení filmu ve filmu bylo pro herce někdy matoucí. Když například zaznělo hlášení „stop“, nebylo jasné, jestli je to skutečné stop nebo jenom to hrané. Skutečný štáb s režisérem Zelenkou musel proto všechno hlásit anglicky, aby se to rozlišilo. (13.10.2015)