Stratení v Mnichove

Petr Zelenka je opravdu zručný mystifikátor. Takže nakonec poslal do kin film o filmu Ztraceni v Mnichově. A nejspíš až při příštím shlédnutí zjistím, zda to do sebe všechno opravdu dokonale zapadá. Každopádně v záplavě všech těch od prvních minut předvídatelných filmů se snímek obzvlášť vyjímá. Na druhou stranu jsem si pak hledal, zda opravdu existuje kniha Mnichovský komplex od Jana Tesaře, nebo si ji Zelenka také vymyslel. Ale to už jsou rizika mystifikací (90%). (23.10.2015)

Každý národ má své mýty, které ho formují, ať už odrážejí či nikoliv historickou pravdu - což je sám o sobě dost irelevantní pojem. A tenhle film předkládá znepokojivou myšlenku: skoro osmdesát let po Mnichově, neneseme si tenhle mýtus jako kouli u nohy? Není to pro nás jen výmluva pro věčnou ublíženost, věčné stížnosti a hlavně, setrvalé přesvědčení, že, přestože MY máme tu pravdu, tak ostatní jsou vždycky proti nám? ____ Ten film je nebezpečný, drtivě ukazuje, jak neotřesitelná víra v mýty - u nás s větší silou než vyšeptalé náboženství - dokáže ublížit. Když se jimi zaštítí sprostota a nenávist, tupost a omezenost, která ani nechce znát skutečný stav věcí. Jen si libuje ve svém zapařeném rybníčku přesvědčení o vlastní pravdě, do kterého hystericky nepropouští ani závan nových myšlenek a možností. Ten snímek ukazuje, že nás skutečně Mnichov porazil. Nejenom tehdy, ale do teď. ___ Bráno jako film, není to komedie, spíš je to smutné. První část, absurdní historka o papouškovi, který byl svědkem dějinných událostí, mě nudila, ale ty další, dekonstruující, ty byly vážně inspirativní. (25.10.2015)

Způsob vyprávění kolem přesahu závažné události z historie do dnešních dob a navrstvování dalších příhod a dějových linek na sebe spolu s absurdním humorem je velice podobný jako v Zelenkově prvotině Knoflíkáři. Ale zde, musím říct, mi to přišlo až nepřehlédně překombinované a v jistých momentech svým "humorem" hodně na hraně (rádoby vtipná vulgární hádka manželů v autě nebo narážka na Helenu Vondráčkovou v souvislosti s bulvárem a prorokováním rakoviny). Dvě hvězdičky většinou dávám buď uznávaným filmům, které mě neoslovily nebo podprůměrným tuctovým filmům, které nemuseli vzniknout a ničím nevyčnívají z řady. Tohle vyčnívá snad ze všeho doposud natočeného a to v několika směrech. Oozoruhodných momentů tu bylo dle mého názoru několik, kromě závěrečného vypointování s myšlenkou existenci nezvratných a přece nepravdivých mýtů i třeba alternativní výklady Mnichovské dohody 1938. Ano, na první pohled je takový snímek lehce zavrhnout, nicméně nečekaný přínos se dostavil i přesto, že mi film jako celek příliš nesedl. Raději bych se ani neměl přiznávat k tomu, že jsem si celý zmatený během filmu vyhledával informace o tom, zda kauzy s papouškem nebo úmrtí francouzského herce v Čechách byly pravdivé. V tomto směru je potřeba originální způsob vyprávění v souladu s jedním z tématů (mystifikace) vyzdivhnout. (55%) (Filmová výzva 2018 - troufalka) (10.08.2018)

O tom, jak se my Češi už po generace vypořádáváme s naším mnichovským komplexem, již vznikly mnohé filmy, knihy i divadelní hry. Petr Zelenka pojímá tuto podvědomou českou bolest z nového, originálního pohledu, který má silně našlápnuto překonat i mou oblíbenou Operaci: Levý hák od divadla Vosto5. Tato naděje zůstává neproměněná, bohužel. Zpracování je neskutečně rozvleklé, plné zbytečných řečí, utahaných scén a nepotřebných charakterů. Výsledkem je potom jen těžká nuda, která postupně ubíjí všechny kreativní myšlenky a zvraty, kterými by se film při lepším zpracování mohl vyjímat. (19.03.2019)

„Jsou to prosté ko*oti.“ Viete čo, nehnevajte sa, ale dám len 60%. Myslel som, že dám 80, ale nebolo by to z mojej strany úprimné. Dosť WTF pôsobí fakt, že ide ako keby o dva filmy v jednom (pred pozretím filmu som to nevedel), pričom ten prvý je skôr priemerný a neobsahuje nič vyložene skvelé a ten druhý je síce podstatne lepší, zábavnejší, výstižnejší, vtipnejší a smutnejší, ale obsahuje pár hluchých miest a proste s prvou polkou moc dobre nedrží pokope. Šikovne napísaná mystifikácia a sympatický štáb, ale radšej by som si pozrel kompletný celovečerák o nakrúcaní filmu a nie takýto zvláštny, možno až príliš svojský hybrid. Takže hoci sú celkové dojmy zo snímky pozitívne, malo to na môj vkus priveľa rušivých elementov. Oceňujem ale prepracovanosť detailov, čo vzhľadom na originálny scenár muselo byť náročné (napríklad s pani manželkou sme si scénu, v ktorej Žako v aute zaútočí na hrdinovu manželku, pozreli ešte raz po prevalení „zvratu“ a až vtedy sme si všimli, že nejde o reálneho papagája). (05.05.2017)