Star Trek: Do temnoty

Star Trek: Do temnoty je mimořádně zábavný velkofilm, a pokud už jste viděli Iron Mana 3 a nechce se vám čekat na Supermana, nemůžete nejnovějším Star Trekem nic zkazit. Do jisté míry ale pozoruji posun až ke karnevalové povrchnosti. První film spojoval na jedné straně chytrou hru s tradicemi fenoménu Star Trek, tradicemi dobrodružné sci-fi a tradicemi seriálového vyprávění a na druhé straně tragický příběh hlavního padoucha a příběh hlavních hrdinů hledajících svou pozici ve světě. Druhý film pak zůstává spíše jen na té první straně, zatímco všechno potenciálně tragické je do takové míry nástrojem oné hry, že to adekvátně působí snad jen za předpokladu, že jste v životě neviděli Star Trek, nikdy jste neslyšeli o hlavním padouchovi a vlastně jste v posledních letech nebyli v kině, protože ve Star Trek: Do temnoty je snad všechno, co se za (zdaleka nejen) posledních patnáct let osvědčilo. Je to parádně vystavěné, každý narativní či stylistický trik zapadne do celkového vzorce jako sedací část lidského těla na plechovou nádobu k přípravě jídla, všichni herci jsou skvělí a někteří přímo brilantní, ale celková míra ozvláštnění je poněkud diskutabilní. Více na Douglasových poznámkách. (09.06.2013)

Kdyby mě J. J. Abrams vzal na dvouhodinovou prohlídku vesmíru, užila bych si nejnovější přírůstek do Star Trekovské série asi více. Sotva se totiž na plátně objevily měsíce kroužící kolem planet a vesmírné lodě propadající se skrz mraky, byla jsem ochotná prohlašovat, že realističtější, vizuálně úchvatnější podobu vesmíru jsem v blockbusteru ještě neviděla. K mé smůle však byly tyto momenty (pochopitelně) zatlačeny do pozadí příběhovou linií, která mi (nepochopitelně) přišla pocitově chladná i v těch nejvypjatějších, nejdojemnějších momentech. Být Spock, řeknu, že Star Trek Into Darkness bude z racionálního hlediska trhák. Jako obyčejný člověk, který se neřadí k oddaným fanouškům série, bych si nicméně přála, aby nebyl tak předvídatelný a aby mě alespoň nějak emocionálně zasáhl. (13.05.2013)

JJA včlenil do Star Treku také nějakou tu společenskou rovinu, především je jeho film ale opět tím vycizelovaným kouskem vyprávění, kde do sebe vše zapadne, což mě vede k myšlence, že nějaká ta disharmonie by občas neškodila. A příliš mnoho informací na začátku druhé třetiny filmu ubírá trošku na pozornosti. Jinak je to ale velmi osvěžující snímek i z toho důvodu, že v něm velmi jde o obyčejné chlapské přátelství. 90%. (12.06.2013)

První díl nově nakoplé série Star Treku se mně líbil. Byl hodně akční, efektivní a zábavný, což jsem přijal s povděkem. Před těmi čtyřmi lety bylo fajn na takový film narazit, dnes už těch rádoby vydařených blockbusterů je celá kopa a je těžké v nich najít nějaký ten opravdu vydařený. Tenhle se ale povedl. Sice nevyrovnává kvality prvního dílu, ale hodně se jim přibližuje. Takový Benedict Cumberbatch je totiž naprosto perfektní protivník. No a J.J. Abrams je pro změnu skvělý režisér, takže v rámci digitálního orgasmu dochází ještě k příběhovým rošádám a k dalšímu prohloubení vztahu k hercům jako jsou Chris Pine, Zachary Quinto nebo Simon Pegg a já si tedy ve výsledky chrochtám pomyslným blahem. Je vidět, že fanoušci Star Treku se v tomto filmu nezapřou. Škoda toho, že tento film s původním, decentním Star Trekem, má společného tak málo, že mu to řada dalších fanoušků není schopná odpustit. Oprostit se od toho, tak si užijí příjemnou popcornovou zábavu, která tu myšlenku v sobě má. Jen se jí musí dostatečně otevřít. (21.07.2014)

Story o tom nejopravdovějším a nejpevnějším chlapském přátelství - a dechberoucí akční výprava do míst, kam by moc lidí vkročit nechtělo, jako menší bonus. Chris Pine dokazuje, že v okamžiku, kdy navleče žlutočernou kombinaci, uhraje absolutně všechno, Karl Urban tradičně vyjádří pocity, i kdyby jen pohnul obočím a osvědčená tvůrčí sestava sází tentokrát na jistotu. Přestože na několika místech trochu zbytečně spoléhají na to, že publikum má povědomí o snímku z roku 1982, tuhle šanci Abrams ani scénáristé z ruky nepustili. Téměř každý dialog graduje ve výbušné následky a tváří v tvář nevyzpytatelnému charakteru, kterému Benedict Cumberbatch dává punc padlého anděla, musí všechny výtky nutně zblednout. Nehledě na to, že při finální půlhodině se téměř výhradně hraje na první emoční signální a racionální úvahy jdou definitivně stranou. Ohromených 90%, přetrvávající mírná rozechvělost a věčný smutek nad tím, že tvůrce nejlepšího restartu v dějinách odplul do předaleké galaxie. (21.06.2013)