Deadpool

Deadpool mě příjemně překvapil. Ne post/pubertálním humorem, ten jsem spíš přežil. Ani ne roztomilou sebeuvědomělostí procesu vyprávění, neb ta patří k základní narativní výbavě současné zábavné fikce. S čím však Deadpool pracuje vskutku důmyslně, je výstavba osnovy jeho vyprávění. Časová pásma, odbočky, situace - staví na nenápadném variování účelně omezeného množství vzorců, takže i přes snahu diváka neustále překvapovat nakonec nepůsobí nestřídmě. Jo, na povrchu jde o romantický příběh na pozadí sebestředné komiksové parodie, ale výstavbou je to vlastně stará dobrá detektivka drsné školy. V lecčem klasičtější než mnohé z těch, které se k této tradici v posledních dekádách hlásí. (11.02.2016)

Váš přátelský soused? Ne. Tak tichý ochránce a bdělý strážce? To sotva. Princ Asgardu? Ani omylem. Deadpool není žádný superhrdina, ale antihrdina, který jedná z čistě sobeckých pohnutek. Přístupnost R umožnila otevřený sexuální humor a situace, kdy si ani Deadpool nemůže být jistý, že jeho pozadí zůstane, ehm, netknuto. Čeká vás téměř nonstop vypouštění vtípků oplzlého, ale i popkulturního charakteru, kdy se dočkáme zmínek o sérii Blade, Vetřelec nebo Celine Dion. Pokud však budete pozorně poslouchat, všimnete si, že řada osob byla lokalizována do češtiny, takže se u nás například méně známý zpěvák mění na Justina Biebera. Na jeden dobrý vtip však Deadpool vypustí pět slabších, navíc jejich timing není vždy nejlepší. Zároveň to ale koresponduje s charakterem tohoto červeného degeneráta, který neustále mele, protože nás chce pobavit, případně znechutit, ale hlavně pro to, že mentálně není v pořádku./// Nejnápaditější (kromě zdařilého marketingu filmu) je úvodní sekvence, kdy kamera projíždí „zmrazenou“ scénou v havarovaném autě. Do ní hraje romantická píseň Angel of the Morning o loučení se s milencem, jehož význam pochopíme později. Deadpool je totiž vyprávěn nelineárně a přepíná mezi dvěma časovými liniemi, což postava komentuje stejně jako produkci filmu nebo hollywoodské blockbustery obecně./// Nekončící smršť legrácek se po čase stane otupující. Finále končí zcela očekávatelně a nezakryje to ani Deadpoolův komentář nad jízdou kamery či erotická narážka. Tím, že na klišé explicitně upozorníte, ještě neznamená, že zmizí. Každopádně Reynolds je ve své roli zábavný a Miller se v rámci žánru uvedl tak dobře, že má na koks až do konce století. 70–75 %. [Kino, IMAX] (20.03.2016)

Koukat se na Deadpoola je trochu jako jít po Václaváku s ožralým kámošem, který si stoupne uprostřed chodníku a začne chcát. Každých deset vteřin zařve: BACHA MÁM V RUCE PTÁKA!, což je nejdřív docela funny, ale pak se to stane krapet předvídatelné a únavné. Deadpool je odlišný ne tím, že by se tolik od ostatních superheroes lišil, ale tím, že odlišnost neustále tematizuje a sype divákům do ksichtu. Jinak je úplně stejně průhledný jako CapAm, jen tam, kde se kapitán chová jako Dušín, se Deadpool nutně zachová vždy jako kokot. Je to prostě modelový návrat potlačeného. Marvel tak dlouho odsouval násilí, vulgaritu a sex ze svých filmů, až vzniklo dost materiálu na Deadpoola, který ukázkově zaplňuje všechny díry (pěstí). Funguje to jako objednávkový fan service a lubrikant pro další X-Meny, kde se určitě nebude klít a masturbovat. A stejně tak pro celé marvelovské univerzum, ať už za ním stojí kdokoli. Neberte to špatně - hlášky jsou bezva, akce fajn. Ale pod pozlátkem frků vo korektnosti a honění péra je v jádru úplně stejně jalová romantická story se špatným padouchem (Ed Skrein = lame), jako v případě mnoha dalších komiksáků. Deadpool vydělává na tom, že na svoje slabiny poukáže, ale výsledkem není tak zábavná a soudržná podívaná jako Strážci galaxie, ale spíš zmateně kličkující přešívka, která svoje slabiny maskuje pubertálními výstřelky. Jen to z mého pohledu nefunguje jako film, ale spíš jako fanboyovská směsice gagů s proměnlivou úrovní. S rostoucí stopáží roste i pocit, že film jede na automat a na jeden dobrý gag vychrlí tří průměrné. Takže OK, beru, ale okouzlení Kick-Assem se neopakuje, Vaughn trotiž dovede chcát proti větru i bez toho, aby vám stokrát zdůraznil, že při tom drží v ruce ptáka a to se nedělá. Škoda, že mi není o 20 let míň. Jak správně poznamenal kolega Samohan Řepák: byl by to nejlepší film, co jsem kdy viděl. Tohle musím v tradici českého filmu překřtít na SUPERHRDINSKI FILM. [60%] (10.02.2016)

Viděno s dabingem a málem jsem se počůrala smíchy! Jsem ráda, že mám ve zvyku zůstávat v kině do konce závěrečných titulků, jelikož člověk nikdy neví, co tam na něj čeká za překvápko stejně jako tady. Začátek ve mně vzbudil nejen pocit pobavení ale i značnou nejistotu, jelikož podle úvodní písně jsem čekala, kdy se na obrazovce objeví Věrka Martinová. Naštěstí ne. No a pak to jelo. Že oplzlý humor? No asi ano, ale do takového filmu to prostě patří a jestli se pohybujete v podobném světě podsvětí tak váš styl vtipkování zřejmě nebude na úrovni řekněme zámeckého posezení na odpoledním čaji. Byla jsem překvapená, nečekala jsem takový nářez. Uděluji jednoznačnou pětihvězdu a jméno Tim Miller si budu pamatovat! (14.01.2018)

"I'm too old for this shit." Filmový, ale stejně tak i komiksový "Deadpool" je vítezstvím marketingu a korporátní mašinérie, které se vydává za třeskutě frajerské, nekonformní a rebelantské dílo outsiderů. Nemalou zásluhu na tom má dlouholeté živení mýtu ratingové kategorie R (v případě komiksů M) jako domnělé značky radikálnosti a necenzurovanosti. Vážně je měřítkem kvality, jestli se ve filmu řekne pár sprosťáren a ukážou nějaké kapky krve? Fakt, že "Deadpool" se stal velkým kasovním trhákem stvrzuje leda tak uniformitu mainstreamu nového tisíciletí. V osmdesátkách či devadesátkách by byl jen jedním z desítek filmů s hubatými hláškami a pár akčními scénami, které se každý měsíc předháněly o pozornost teenagerů a dětí na pultech videopůjčoven. (19.01.2017)