Pre Samu (S38E08)

Válka je krutá a ve vztahu k civilním obětem to platí dvojnásob. Snímek Pro Samu známou pravdu připomíná díky bezprostřednímu kontaktu s raněnými a umírajícími v aleppské nemocnici. Sugestivně a s naléhavostí - o tom žádná. Ty obrazy plné bolesti jsou autentické a dokážou se vejít do mozku. Potud ohlasu filmu Waad Al-Khateab rozumím. Existuje ale i druhá rovina dokumentu, která už každému zřejmá a pochopitelná není. Západní veřejnost, ale i politické elity se ve složité syrské politické situaci nedokázaly orientovat a až příliš často přijímaly naivní a nekompetentní stanoviska a rozhodnutí. Kdybych měl tu smůlu a žil v Sýrii, uvědomoval bych si odpovědnost Asada jako autoritářského vůdce za nepotismus, brutalitu tajné policie a za rozpoutání války způsobené krvavým potlačením protestních demonstrací. Ale když už bych měl tu smůlu a neskončil coby emigrant v zahraničí, při vědomí reálných možností bych podpořil Asada jako za dané situace nejmenší zlo. Rozhodně bych měl větší obavy z vítězství sunnitských fundamentalistů, kteří několik let Aleppo ovládali a nyní operují v Idlíbu. Věděl bych o jejich snaze umísťovat vojenské základny v obytných čtvrtích a brát civilisty jako bezpečnostní štíty. A znal bych ledascos ošklivého o jejich chování k jinověrcům a oponentům. Snímek Waad Al-Khateab není hodnotově neutrální a je natočen z pozice obléhaných, tedy Fronty an-Nusrá a podobných výtečníků. Pár podprahových manipulací by se určitě ve filmu našlo, proto tedy jen 60 % celkového dojmu. (10.03.2021)

Utrpeni civilnich obyvatel. Depresivni dokument. Co ty Arabove porad takhle dlouho valecne blazni? Vdyz i obe svetove valky trvaly jen ctyri roky. Režisérka Waad al-Katíbová natočila dokumentární deník, nazvaný prostě Pro Samu. Během pěti let vznikl snímek, na který není snadné se dívat. Je ale třeba ho vidět. Dílo je plné utrpení a beznaděje. I Zahltí emoce, ale nikdy citově nevydírá. Film vypráví optikou ženy a matky. Výsledek je intimní, upřímný, zdrcující, ale také s prostorem pro naději. Snímek se pokouší ukázat živé lidi z masa a kostí, nemá ambici postihnout společensko-politické pozadí syrské občanské války. A také se neutápí ani v hrůze války, ukazuje její absurditu. Snímek Pro Samu opakovaně ukazuje, jak důležité je pro obyvatele Aleppa zůstat pospolu a doma, navzdory tomu, že se domov mění v ruiny.Mnoho rodin radši z města uteklo. V nejemotivnější scéně se po dlouhých desítkách vteřin podaří oživit miminko právě narozené císařským řezem poté, co se matka dostala následkem výbuchu do kritického stavu. Scén, které nutí nedýchat napětím, je ale ve filmu mnohem víc.V závěru dochází i na pochyby o všem. Režisérka nyní bydlí v Londýně, kde pracuje pro místní televizní stanici. (24.10.2020)

Pre mňa veľmi smutný film. "For Sama" si určite udržím ešte nejaký čas v pamäti, minimálne pre fakt, že pôsobí veľmi skutočne. Máme čas spoznať priateľov Waad, sledujeme ich život a ich snahu prežiť a vybojovať slobodu. Viem si predstaviť, že režim v Sýrii musel byť príšerný. Je desivé, že sa cielene likvidovali nemocnice a zhadzovali sa bomby, kým sa vyhubilo aj posledné semienko nádeje na to, že niečo môže ich odpor priniesť. Niektoré myšlienky, ktoré sa tu vyslovia moc hodnotiť nejdem. Pretože si nie som úplne istý, či je to pravda. Možno z pohľadu toho, ako to vnímali oni. Ale myslím, že sýrsky režim a ISIS sú oboje zlo. Pretože ani v jednom prípade nevznikne nič pozitívne. Naši hlavní hrdinovia sú podľa mňa dobrí a viem prečo ten film vznikol. Dokonca si aj myslím, že je dosť potrebné, aby ho ľudia videli. Pretože to môže dať aj predstavu o tom, aká je skutočne situácia v krajine, v ktorej sa skoro úplne zlikvidoval život. Aleppo je z tých záberov podľa mňa absolútna ruina. Neviem, či sa vôbec dá mesto opätovne vybudovať. To by sa muselo urobiť úplne od začiatku. Je to proste mŕtve mesto. Hádam sa ukáže časom, že to skutočne za tie obete stálo. Za celý film som nevidel v rukách rebelov ani jednu jedinú zbraň a pôsobilo to ako keby Rusko útočilo na civilistov. Jediný vážnejší problém, čo mám s filmom je fakt, že miestami trošku skáče. A snažím sa potom orientovať čo sa asi deje a ako to plynie. Lebo je to trošku nejasné. Ale inak som veľmi spokojný. Silný film. Hodnotenie: A (05.03.2020)

Tak toto bol emocionálny masaker, až tak že som to musel pár krát stopnúť, aby som to predýchal. V Sýrii som strávil pár týždňov, stretol som tam jedných z najmilších a najskromnejších ľudí počas mojich početných ciest po svete, a preto som aj tento dokument prežíval o to intenzívnejšie. Prvotnú radosť z revolúcie a začiatku "novej Sýrie" rýchlo vystriedala ofenzíva, ktorá úsmevy zmenila na plač a bolesť. To, že to nebude jednoduché, bolo asi každému jasné, ale že sa ocitne Sýria až v takejto slepej uličke? Z tohto dokumentu ten pátos a smútok priam vyžaroval, čistá bezmocnosť, a napriek tomu stále existuje neutíchajúca nádej na lepšie časy. Jediné, čo mi prekážalo, že to miestami pôsobilo ako také citové vydieranie - najmä tie scény, kde Waad konfrontovala tie detičky, hoci im do reči príliš nebolo. Btw. Pozerám, že sa tu zas zišla aj geopolitická špička, čo tu bez problémov šľahnú hodnotenie Odpad, lebo určite si to Assadovská opozícia celé takto naplánovala... (09.05.2021)

Denníky zo Sýrie na individuálnom príklade. Už len bola otázka, akým spôsobom to pojmeme. Tým politickým? Budeme poukazovať na jednu stranu, že je zlá tá druhá je spravodlivá? Niekedy sa mi to zdalo také jednostranné a to sa mohlo vynechať. Ale inak zobrazenie vojny ako takej sa podarilo a niekedy naozaj šokujúco. Niektoré zábery sú tu hrozné, ako je oživovanie novorodenca, na to treba žalúdok. Apropo utčenci, zaujímavé, že toto čo tu vidíme, zranené deti, ženy, matky, chlapci, to nejak nevidím v tej pochodujúcej horde, čo si prišla do Európy po sociálne dávky. V tej mase sú mladíci so smartfónmi v ruke. A skutočne trpiaci ostali doma. (18.05.2020)