Poslední týden

Nemůžu si pomoct, ale film mi připadá hrozně umělý. Jakoby nejdříve přišel nápad natočit nějaký film na "hluboké" téma. Pak se navršily zajímavé průpovídky, malé pointy a scénky, ale teprve potom se někdo začal zajímat o to nejdůležitější - tedy hrdinu a jeho životní příběh. Zajímavé je téma nejistého vztahu, potkáváni se na cestě se smrtí a náhody, které mohou ovlivnit život. Ano, líbí se mi ta myšlenka, že můžete udělat nějakou drobnůstku a nevědomky tím někomu změníte život. Tohle všechno je moc hezké, přesně se hodící na vykonstruovaný a rádoby dojemný film... (13.03.2011)

Právě ta jednoduchost a přímočarost příběhu se mi na Posledním týdnů líbila. Film tím dostává šmrnc autentičnosti. Hlavní hrdina je sympaťák a když se dozví svoji diagnózu, chce zažít nějaké dobrodružství. A protože se vypraví na cestu po Kanadě na motorce sám, nezažívá žádné extra převratné události, radost mu dělají dílčí věci, má prostor pro osobní myšlenky - škoda, že jich nebylo ve filmu více. Lahodný soundtrack a atraktivní příroda jsou velikým plusem, stejně jako ideální stopáž a poměrně poklidný způsob vyprávění příběhu. Pro mě osobně příjemné překvapení, které se nesnaží o ždímání citů, avšak zapůsobit umí. (20.04.2014)

Co bys udělal, kdybys věděl, že máš jen jeden den, jeden týden, nebo měsíc života? Na co by ses upnul? Jaké tajemství bys prozradil? Na jaký koncert bys zašel? Komu bys vyznal lásku? Jaké přání bys vyplnil? Do jaké exotické země bys letěl na šálek kávy? Jakou knihu bys napsal? // Myslím, že si to nikdo nedokáže ani představit. (06.01.2016)

Nádherný příběh o tom nejcennějším. O životě. O samotě a nezpoutanosti, ale i radosti z prostředí, ve kterých žijeme. O přátelství, která potkáváme a o útěcích k nadějím, které ještě znamenají život. Krásné melodie doprovázející toulky kanadskou krajinou a zkromné herecké výkony, to jsou další části tohoto velkého příběhu. Zajímavosti: Ben najezdil na mašině 7852 km. :-) 90% (19.07.2009)

Je zvláštní jak prázdný film je možné vytvořit z tak silného námětu jako uvědomění si hodnoty vlastního života. Možná mi ale prázdný připadal hlavně proto, že se s Benovým charakterem v nejmenším nestotožňuji a velmi brzy jsem k němu a jeho hloupým rozhodnutím získala odpor. Holý nesmysl byl, jak jej úplní cizinci, které právě potká, ještě týž den pozvou do svého soukromí, jako by ho znali léta. Kdyby byl alespoň typicky přátelský sympaťák, dalo by se to pochopit, ale ve mně tedy budil dojem spíše zachmuřeného samotáře, takže všechno, co dělal, si v podstatě protiřečilo. Co se mi ale líbilo, byly záběry s cest, protože ty americké dálnice uprostřed ničeho prostě miluju. (10.04.2010)