Annie Hall

Allen se konečně našel, jako intelektuální městský neurotik je úžasný! Nechybí flashbacky z dětství (přímo komentuje do záběru v minulosti), promluvy do kamery, odkazy na bratry Marxe, Freuda, témata sexu, intelektuálství, Židů a především komplikovanosti mezilidských vztahů, které jsou bláznivé až absurdní. Nezapomenutelné dialogy v dlouhých scénách beze střihu (např.ve frontě v kině) tolik zamilované a tolik rozhádané dvojice podivínského televizního komika a nadějné zpěvačky jsou úžasné. Na svoji lásku vzpomíná v retrospektivách, uplatňuje autobiografické prvky, miluje New York. A my jeho.. (16.01.2006)

Annie Hallová je čistě psycho-auteurskou autobiografií: 1, Woody několikrát připomíná, že není morous, že se jen pesimismem zabývá, ale sám pesimistou není. Jinými slovy říká, že depresivní a introvertní lidé mají ve skutečnosti pozitivní naturel a na požádání dokáží vymýšlet vtipy. 2, Woodyho přehnané výrazivo v dialozích a mezilidských vztazích a promluvy do kamery odzbrojují všechny ty, kdož vnímají film jako systém a chtěli by jeho díla demontovat. 3, Záporné postavy nejsou než zrcadlem Woodyho duše, jelikož svoje filmy sám píše. Pokud tedy muž ve frontě unavuje ostatní polemikou o Beckettovi a Fellinim, jde jen o rozštěp Woodyho osobnosti. Podle zásady, že lidé si všímají na druhých nejvíce těch chyb, které trápí je osobně. 4, Woody maskuje své filmy jako něco mimovolného, což je ovšem faleš, neboť mu do díla neustále promlouvá psychoanalýza a sklon jeho povahy nad vším přemýšlet. Upřímnost zachovává snad jen v milém extempore s humry, kde lze mj. vysledovat nepřehrávaný a opravdový smích Diane Keaton, což přisuzuji i tomu, že Woody své filmy netočil nastokrát jako třeba Kubrick. (18.11.2007)

Jakýkoli náznak hlubšího smyslu šel naprosto mimo mě. Snímek je hrozně hlučný a při tom nic neříkající. Dialogy vyplněné táhlými a ukňouranými 'ehm' 'ohhh' 'yeah' 'hmmm' jako dominantní vyjadřovací prostředek mi cuchaly nervy. Jak říct nic mnoha slovy, to je pro mě Annie Hall. Woody Allen mě natolik zahltil švitořivým vykecáváním, že jakákoli špetka humoru byla ta tam. (05.03.2011)

Zase jedna komedie z kategorie "jestli se nezasměješ, jsi blbec". Na začátku to bylo celkem vtipný. Třeba ta scénka ze školy nebo ten magor ve frontě v kině, tomu jsem se i zasmál. Jenže potom už akorát Woody Allen a Diane Keaton spolu kecaj o hovně a do toho je občas nějakej "intelektuální" pokus o humor. 20% (06.02.2010)

Dokonalá štúdia roztopašných ľudských charakterov skrz výpovedné okuliare allenovského intelektu prebíjajúceho tých najlepších psychológov široko ďaleko. To, čo predvádza Woody, hraničí s bizarnosťou a rada by som mu aspoň na malú sekundu nazrela do mozgu za účelom neohrozeného zistenia jeho myšlienkových operácií. Živé zasväcovanie divákov do sveta neškodného príbehu Annie Hallovej a filozofa Alvyho Singera, pocit, že sme ,,tam s nimi" a všetko to ,,s nimi prežívame". Vďaka, Woody, za neobvyklú možnosť vstúpenia k vám, postavám a nadobudnutie tohto intenzívneho feelingu. (17.04.2010)