Annie Hall

Film jsem hodnotila 1.12.2015, kdy jsem si s Woody Allenem ještě moc nerozuměla. Od té doby došlo k výzarnému posunu, jeho filmy vyhledávám a většinou se u nich výborně bavím. Tak jsem si znovu pustila Annie Hall, co to se mnou udělá s odstupem času. Musím říct, že mám raději jiné filmy, které mě oslovily, Annie Hall zůstává pro mě vzdálená, příliš chaotická, sice prošpikovaná dobrými hláškami, které Woody opravdu umí, ale jako celkem na mě film nefunguje. (26.08.2018)

Poprvé jsem Annie Hall viděl v Projektu 100. Z kina jsem vyšel jako zfetovaný, naprázdno jsem otvíral a zavíral hubu, prostě jsem nedokázal pochopit, že Allen dokázal natočit něco tak vtipně opravdového, tak tragicky krásného. Nechci to moc rozmazávat, pro mě nejlepší Woody. Asi dva roky potom mě takhle nic nesmetlo (do Kauffmanova opusu jménem Eternal sunshine of spotless mind)... 100% (18.06.2006)

Taková hodně zvláštní romantická komedie. Ubíhá vcelku pomalu, koncentrace kvalitních fórů není až tak vysoká, ale když už nějaký ten vtípek přijde, tak opravu stojí zato. Každopádně je to pohodový film, u kterého se sem tam zasmějete a lehce spolu s Woodym zapřemýšlíte o vztazích. Prozatím hodnotím "jen" 4*, ale rozhodně si Annie Hallovou časem pustím a třeba i pozměním hodnocení. "Moje babička mi nikdy dárky nedávala. Kozáci, kteří ji znásilňovali, jí nenechali moc času na rodinu." (10.07.2009)

Romantický film, který začíná konstatováním, že hlavní hrdina už dávno není s hlavní hrdinkou? Samotný úvodní monolog dává tušit, že Annie Hall nebude tuctový film a zbytek tuto domněnku potvrzuje. Romance, která nemá ten pravý happy-end, ale přesto z ní nejsem demprimovaná, nešťastná nebo nějak podobně negativně zasáhlá. Naopak jde o velmi milý a příjemný film ze života s velmi propracovanými dialogy a plný inteligentního humoru, jak už to u Woodyho bývá. (17.01.2008)

Při sledování filmu Annie Hallová jsem konečně i já pochopila, že Woody Allen je génius humoru - a to humoru v jeho nejvyšší osvobozující funkci, ve které dokáže změnit tragickou situaci v komickou a kdy vás nutí se smát, abyste nemuseli plakat. Smutek nad obtížností překonávání samoty a složitostí vzájemného dorozumění je hýřivě převálcován sérií nápaditých "gagů" = netradičních filmových postupů. Woody Allen nás marnotratně zaplavuje množstvím svých nápadů, v rámci nichž neustále porušuje zavedená pravidla filmového vyprávění. Hlavní hrdina filmu komunikuje nejen s chodci na ulici a osobnostmi, které doslova vtahuje na plátno, ale i se samotnými diváky. Allen nás nechává nehlédnout i do myšlenek svých hrdinů. Také dovolí Dianě Keatonové (alias Annie Hallové) vystoupit ze svého těla a Alvy Singerovi (ztvárněnému jím samotným) vrátit se do školní třídy a vést se spolužáky freudovský dialog. (Neruší ani to, že mnohé z těchto "gagů" byly ještě mnohokrát ve filmech využity a citovány, a to i samým Woody Allenem.) Absorudita těchto situací je vyvážena všedností až banálností samotného příběhu. "Proč nám to nevyšlo?", ptá se Woody Allen a s ním i divák. "Proč naše láska neobstála ve zkoušce časem? A měla vůbec někdy šanci?" (25.05.2004)