8 1/2

Ušlechtilá nuda, povýšená hereckým výkonem Mastroianniho na vyší level. Současně velmi osobní film, rozvíjející pestrou paletu námětů (hledání štěstí v životě, tvůrčí proces a jeho krize, vztah k ženám, hledání harmonie v osobním i profesním životě...), v němž nechává režisér nahlédnout do svého výjimečného světa. Komplikovaná podívaná, která není pro každého a která leccos prozrazuje o tom, jaké to je být světoznámý režisér. UPDATE 13. 10. 2015 - Sledovat podruhé tuto artovou libovku od mého velkého oblíbence Felliniho s ještě větším oblíbencem Mastroiannim v hlavní roli pro mě bylo naprosto úchvatným zážítkem. Film jsem měl nově možnost zhlédnout v digitálně restaurované verzi a naprosto mě to dostalo - ten film vypadal, jako by ho natočili včera! Nikde jediný škrábanec, šum, absolutně nic - dokonalá obrazová kvalita, která jen umocnila požitek z celého filmu. Film jsem sledoval zdánlivě nezúčastněně (dokonce jsem se ani nesmál jeho vtipům jako zbytek kina), ale o to víc jsem si vnitřně užíval možnost být zase na chvilku v tom báječném černobílém světě, v němž mi je tak dobře, a kde znovu ožívají všechny ty krásné ženy, nádherná auta a můj nejmilejší herec vůbec. Dozajista to není film pro každého - většinu nenáročných diváků by mělo dostatečně odradit, že je to 52 let starý film v italštině, který nemá v podstatě žádný děj a který musí většina lidí prostě prozívat nudou - ale na to snad není třeba dvakrát upozorňovat. Původní 4 hvězdy zvedám na maximum, hluboce přesvědčen o uměleckých kvalitách tohoto filmového skvostu. (12.08.2012)

Skvostné. Jen opravdový génius je schopný tvůrčí krizi přetavit v takový film. O čem ten film je? O čem ten film bude? To je otázka, která nepřestává hlavního hrdinu Guida Anselmiho pronásledovat až do jeho konce... A on ten film JE skutečně pouze o tom, o čem ten film bude. O čem bude Anselmiho film, který v samém závěru je i není. "8 1/2" patří k nejkomplexnějším narativním filmům, jaké jsem měl tu čest vidět; natolik se v něm prostupuje "realita", "sen" a "vzpomínka", že je takřka nemožné určit jejich přesnou hranici. Ale právě o to tu běží – jsem přesvědčen, že Marcello Mastroianni a jeho postava je ve filmu jakousi vizualizací samotného tvůrce, který sžírán pochybami usiluje o všeobsahující film. O skutečně zásadní dílo. A cítí, že cesta k tomu nevede skrze "zástupný" příběh, ale skrze přímé pojmenování a vyprávění svých vzpomínek, vizí, tužeb... Tuto domněnku potvrzuje unikátní vypravěčský postup, kdy Fellini "předvede" scénu z rodícího se filmu Guida Anselmiho a vzápětí ji nechá komentovat buď samotného Guida, nebo některou z postav. Vzniká tak dojem, že "8 1/2" je filmem, který vypráví sám o sobě. V žádném případě to však není film sebestředný – nebyl by to Fellini, aby ze svých pochyb nedokázal stvořit univerzální obraz tvůrčí nejistoty, marnosti (zde tematizované gigantickou konstrukcí kosmické lodi) i vzepětí. "8 1/2" chápu jako film, který popisuje svůj vlastní vznik, který nahlíží do nitra svého tvůrce, který si geniálním způsobem hraje s fenoménem "filmu ve filmu". Pokud si za Anselmiho dosadíte Felliniho a za jeho těžce se rodící dílo film "8 1/2", dostane se do komplexní a strhující hry symbolů, náznaků a imaginativních momentů, které dohromady tvoří nádherné a vizuálně neobyčejně pitoreskní dílo, jaké mohl stvořit jen jediný člověk... To, oč usiluje Anselmi, se Fellinimu zdařilo. Lépe řečeno, zdařilo se jim to oběma. Věčná škoda, že dnešní filmaři nemají takto plodné deprese... (02.04.2004)

Po prvním shlédnutí jsem byl docela zaskočen a příliš nevěděl, jak se k tomuto snímku mám vlastně stavět. Fellini sledování nijak neusnadňuje a rozlišit, co jsou sny, co jsou představy, co jsou vzpomínky na dětství a co je vůbec realita, může být pro nepřipraveného diváka, poněkud fatální problém. Ovšem napodruhé, když už jsem věděl, do čeho jdu, mě čekal interesantní umělecký zážitek. Skutečně výborně zobrazená tvůrčí a osobní krize. Hlavní hrdina, Guido Anselmi, je slavný režisér, jehož producent mu důvěřuje a velkoryse produkuje jeho další film, ale Anselmi sám neví, co točit, o čem ten film vlastně bude. „Snažím se lidem říct něco důležitého, i když nemám co říct.“ Každý od něho chce další vytříbený film, Anselmi je však nejistý sám sebou a útočiště se snaží najít u žen. Avšak ani u manželky Luisy, ani u milenky Carly a ani u krásné herečky Claudie nenajade útěchu a svou ztracenou sebejistotu. Závěr znázorňující velkou tiskovou konferenci, na které je Ansalmi zaplavován otázkami novinářů za zvuků Wagnerovy Jízdy Valkýr je skutečným vrcholem tohoto geniálního filmového díla. (27.05.2005)

Hľadanie samého seba zobrané od základov a smerujúce k najvyššej vežičke umeleckej tvorby a presvedčenia. 8 a pol je filmom o hľadaní mnohých dôležitých vecí v živote umelca, ktoré sú potrebné pre jeho tvorbu a vývin. Či už sa jedná o hľadanie zmyslu života a šťastia, alebo pravej a skutočnej lásky bez klamstiev a pretvárky, alebo dokonalého námetu, ktorý by osvietil mnohých ľudí a ponúkol im odpovede na otázky, ktoré im nedávajú spať. Film je zlepencom prítomnosti, minulosti, predstáv a fantázií, ktoré vo väčšej alebo menšej miere prezentujú osobnosť hlavného hrdinu - režiséra Guida Anselmiho v podaní charizmatického Marcella Mastroianniho. Tvorbu Federica Felliniho som nikdy nemal možnosť spoznať detailne ani nie tak preto, že by som nemal možnosť, len som sa akosi na jeho tvorbu a filmy necítil pripravený. To bol koniec koncov vždy môj problém čo sa týkalo francúzskych a talianskych filmov. Osem a pol je podľa môjho názoru výborným filmom ako začať s Fellinim, pretože sa jedná o akýsi medzník jeho tvorby. V tomto opuse sa tak majú možnosť skĺbiť všetky získané skúsenosti a špecifiká s jeho predošlej tvorby a zároveň poukazujú na to kam sa bude ako tvorca uberať. Pre mňa príjemné prekvapenie, ktoré pôsobí komplexným dojmom a ponúka nám pohľad do duše režiséra a človeka v celku netradičným spôsobom. (13.03.2012)

Asi najpreceňovanejšia klasika vôbec. Mňa netrápi to, o čom film je (myslím, že toto je celkom zjavné od samého začiatku, dokonca si myslím, že u Felliniho nejde o "čo", ale "ako"), ale spôsob, akým sa s problematikou vysporadúva režisér. Kombinácia patetického a subtílneho symbolizmu by mi nevadila, pokiaľ by filmové rozprávanie malo elementárne poetické dimenzie. Vulgárne sexy buchta z Guidovho detstva figurujúca ako zhmotnená spomienka v jeho súčasnosti plus zopár ďalších "vzletných" ťahov je všetkým možným len nie excitujúco magickou oslavou filmu a života (hoci i života zbabraného). Nemám nič proti felliniovskej či altmanovskej koncepcii masovej exploatácie ľudí a ľudkov, vadí mi však, keď je ich tam x na piatu a ešte tárajú 145 minút o "nesmrteľnosti duše". Poetické dimenzie par excellence má pre mňa "A loď pláva". Možno som príliš vzdialený od skutočnosti, ale je mi fajn. Boh stvoril svet za sedem dní, Fellini svoj film pravdepodobne za osem a pol dňa. Obaja urobili obrovské chyby, pánboh ale aspoň nefiguruje v titulkoch. (13.04.2005)