Spiknutí klanu Jagjú

Film, ktorý stojí presne na pomedzí "vážnejších, temnejších" samurajských filmov s 70 rokov a "divokejších, fantastickejších ale povrchnejších" 80. rokov. Rovnako je to s hlavnými predstaviteľmi. Sonny Čiba je hviezdou hlavne 70.rokov, Hiroyuki Sanada zase ako divoký mladík hviezdou 80. rokov (napr. Ninja Wars a ešte neskorších období napr. Twilight Samurai, sci-fi Sunshine). Film ani nemá vlastne hlavného hrdinu, Sonny Čiba ním možno je, ale zase sa objavuje na plátne príliš málo a dej sa rozhodne netočí okolo neho. Ten sa točí skôr okolo konfliktu dvoch bratov, nasledovníkov zosnulého šóguna Hidedatu. Tu musím hneď skraja povedať, že historicky je film ďaleko od pravdy. Iemitsu nastúpil ako v poradí "tretí šógun" rodu Tokugawa úplne bez problémov, dokonca ešte za života svojho otca, ktorý v prospech neho odstúpil a aj keď medzi bratmi skutočne vládlo isté napätie, nikdy k nim neprišlo k takým krvavým konfliktom ako vo filme. Kedže je však scenár doslova prešpikovaný skvelými zvratmi, intrigami, bez problémov mu túto "nehistorickosť" odpúšťam. Plný počet dávam aj za výpravu, ktorá je na japonské (tradične skromnejšie) pomery skvelá a fakt, že si niekto dovolil nakrútiť vysokorozpočtový film, kde nie je nič čiernobiele, kde nie je žiadna romantika, kde neviete komu s bratov máte fandiť, kde sa neboja zobraziť vraždenie žien a detí a kde sa proste nedržia žiadnych predpisov a klišé, ktoré tak zúfalo zväzujú súčasnú svetovú kinematografiu... (22.05.2013)

Takový Alexandre Dumas v samurajském hávu. Romantizovaná historie, které vévodí legendární samuraj Jubei Mitsuyoshi v podání Sonny Čiba. I voiceover v závěru přiznává, že se příběh historie drží jen volně (podobně jako když Dumas říkal, ať mu dokáží, že to není pravda). Nutno uznat, že režisér je velmi zručný, protože i já, Evropan, se bez jakékoliv znalosti tehdejší historické epochy dokáži bez problémů orientovat ve spletitém ději. Tomu pomáhají přesně odlišené postavy. Co ovšem tahá film nad průměr je závěrečná třetina, ve které najdou všechny ty minipříběhy svůj konec, a to často velmi drastický. Tak daleko Dumas nikdy nešel. (04.10.2020)

Epická sága plná intrik, soupeření o moc, válčení, vražd i čestných samurajských soubojů. Takový japonský "Kmotr" z feudálního Japonska. Film je naprosto mistrovským dílem a nejde mu absolutně nic vytknout. Výběr herců a jejich výkony se však tyčí naprosto nade vším. Těžko popisovat něco tak dokonalého, atmosférického, výstižného, něco, co se dá vztáhnout na každou dobu a kulturu, jak již uvedl KITANO. Závěr filmu je něčím tak neuvěřitelným, že jsem řval a skákal 3 metry do vzduchu na pohovce. Po více než dvouhodinových intrikách a zbytečném válčení to "mistr Sonny Chiba" vyřešil po svém takovým způsobem, že mi to zůstane ještě dlouho vryto v duši. (a tím nemyslím nějakou klasickou samurajskou krvavou řežbu). Mistrovské dílo!!! (25.09.2008)

Souhlasím s uživatelem "Flipnic", i mě Spiknutí klanu Jagjú připomnělo Kmotra. Byla to parádní jízda války, intrik a zrady. Moc se mi líbil závěr s rukou a "tvůrčí práce s fakty" Kindžiho Fukusaku. Některé ninža akce byly (hodně) přemrštěné, ale pobavily. Skoky pozpátku ze země na střechu nebyly nikdy vtipnější. (27.01.2014)

Významný režisér Fukusaku sa pokúsil vzkriesiť epické historické drámy zo 60-tich rokov, ktoré zdobili japonskú kinematografiu a sčasti sa mu to podarilo. Dôraz na silné komorné scény sa striedali s davovými bojovými scénami, príbeh plný intríg a bojov o moc musel zaujať každého diváka. Nezvyčajné uhly kamery boli potešujúce, horšie to bolo s prudkými približovačkami, ktoré skôr evokovali modernejšie karate-filmy tej dekády. (03.05.2022)