Pako to mahō no ehon

Pastelově pestrobarevné, až psychotropní panoptikum několika svérázných individuí v nenormální nemocnici může svou hravostí, pokrouceností, dynamikou a animovanými pasážemi evokovat fantazie Wese Andersona či Tima Burtona (ale na "japonském speedu", takže x3), ovšem nakonec tento nesourodý ansámbl odehraje klasicky milý a jímavý příběh polepšení starého nenávistného mrzouta ("Štve mě, že mě znáš!") kontaktem s bezprostřední sedmiletou holčičkou Paco, po nehodě neschopné zapamatovat si cokoliv do druhého dne. Neobyčejná, ve výsledku sympaticky osobitá záležitost vlastně pro celou rodinu (i když asi ne pro tu obyčejnou českou :-)). (30.03.2015)

Neskutečný japonský, vizuálně nádherný film. Ona ta nádhera tkví v tom, že je to neuvěřitelně kýčovité, ale zároveň neuvěřitelně imaginativní. Je to, jako kdybyste se předávkovali něčím hodně sladkým, a pak jste všechno viděli přes cukrovou vatu. Nádherné barvy, nádherné nápady, neuvěřitelné propojení s 3D i klasickou animací, a do toho navíc krásný příběh. Trochu jako "Velká ryba", ale z pohledu dítěte a mnohem ujetější. Přesto pořád krásné. Když se říká, že Japonci dokáží natočit věci, které nikde jinde neuvidíte, tak tohle je jedna z nich. Jen to není explicitně úchylné, ale vizuálně krásné a, pravda, docela bizarní. Ty pozitivní dojmy ale jednoznačně převládají. (13.03.2014)

je libo oči-i-kule-rvoucí fantaskní bizár z nemocnice alá mnohem extrémnější The Fall? anebo snad hyperbarevný a hyperaktivní šílený spletenec, na který se nádherně kouká a který se náročně chápe? pokud ano, jste tu správně. pokud vám nevadí vizuál alá houbičky a absurdita fyzikálních i sociálních pravidel světa animáků přenesena do hraného filmu, jste tu také správně. smutek mám jen z myšlenky, že u nás zatím nevznikla adaptace v prostorech Kouzelné Školky s Michalem v roli ujetého dědečka Onukiho. :( (24.11.2022)

Žádný jiný film od Tetsuyi Nakashimy mě už asi nedostane víc než Matsuko. Ať už Kamikaze Girls, tak tento film pro mě už nebyly tak silné. Od Pako to mahô no ehon jsem popravdě čekala o kapku víc. Je to sice zajímavý a barvitý příběh, který vás dostane svou atmosférou, ale příběhově je to zkrátka až moc pohádkové. To sice není vysloveně špatné, ale z nějakého důvodu mi to vadilo. Řekla bych, že hlavně proto, že to bylo až moc předvídatelné. ~(3,9★)~ (11.08.2010)

V pořadí již třetí film, který jsem od Nakashimiho viděl je bláznivý jako Švankmajerovi Šílení, barevnější než Speed Racer a svým zpracováním je kouzelný jako třeba Burtonova Chocolate Factory. Sám jsem z traileru poznal jen to, že se bude nejspíš jednat o pěkně ujetou, těžko teď hledám to správné slovo, vypadalo to zkrátka jako by to byla předělávka nějaké plošinovky typu Rayman na filmové plátno (asi to ve mně evokoval ten skákající žabák). Přes prvotní rozčarování, co se z toho nakonec vyklube za "ptákovinu", jsem ale Nakashimimu věřil a byl po chvilce sledování mile potěšen, neboť i v tomto crazy snímku nechybí podstatná složka filmu a tou je děj, v tomto případě vyprávění jednoho neobvyklého příběhu. Ten nás zavede do jakési nemocnice plné pacientů, kteří spíše patří do jiného masterpiece díla typu One Flew Over the Cuckoo's Nest. Hlavní postavou je holčička jménem Paco, která ztratila oba rodiče a to jediné, co jí po nich zbylo, je pohádková knížka k jejím narozeninám. Trpí však ztrátou paměti, neboť každý den po probuzení si předcházející den již nepamatuje. Proti ní stojí starý bručoun Onuki, který je nejen na všechny protivný a zlý, ale neváhá ani Paco uhodit. Poté, co se však doví, že Paco trpí ztrátou paměti, se rázem změní životy všech obyvatel nemocničního ústavu. I když se mi Matsuko líbila více, výraznější výhrady zde nemám. Pohádka o žabím princi a snaha pomoci Paco nakonec vyústila v pěkný film s velkou dávkou magické pohádkovosti, ve kterém se dočkáme i jakéhosi divadelního představení, které se střídá s animacemi a když připočtu ještě tu srdcovku nakonec, nemůžu než pochválit další extravagantní dílo, se kterým si Japonci nemálo vyhráli a ty kostýmy se prostě musí vidět. (7/10) (06.05.2009)